Čtyřiadvacetiletý Čech v pondělí ztratil v Jeremy Luskovi kolegu i dobrého kamaráda. Jaké jsou pocity Libora Podmola dva dny po tragédii? Jak vidí situaci ve freestyle motokrosu a jak se dívá na riziko svého povolání?
„Ten závod jsem neviděl a ani ho nikdy vidět nechci,“ říká Podmol o sobotním podniku v Kostarice.
Při tak nebezpečném povolání musíte počítat s tím, že něco podobného se stát může. Jak vnímáte, že se vám zabil kolega?
„Je to pro mě strašné. Zprávou jsem byl šokován a jen těžko se dá popsat, co nyní prožívám.“
Není zvláštní, že první obětí se stal jeden z nejlepších závodníků světa a ne začínající amatér?
„Přesně tak. O tomhle klukovi se říkalo, že se mu nemůže nic stát. Pitbull byl borec, velký profík. Věděl kde má hranice schopností.“
Každý z freestalových motokrosařů má za sebou několik pádů. Není překvapivé, že to skončilo smrtí až po tolika letech existence tohoto sportu?
„My o tom takhle vůbec nepřemýšlíme. Jsme parta kluků, kterou baví jezdit na motorkách a nikdo příliš neřeší, co by se mohlo stát.“
Občas jsme byli svědky i horších pádů, ale nikdy to neskončilo smrtí. Uvědomujete si takové riziko?
„Jasně, občas se přihodilo něco ostřejšího, ale vždycky to nějak dopadlo a všichni se z toho dostali. Tohle je pro nás neskutečná rána, nikoho tohle nenapadlo.“
Mluvil jste už o tom s některými kolegy?
„Voláme si spolu celé dny už od soboty a všichni jsou z toho velice šokovaní. Každopádně budeme teď víc držet pohromadě.“
Stane se vám, že jste někdy blízko pádu a až po chvíli si uvědomíte, co to mohlo být za malér?
„Na hraně je to pořád a přemýšlet o tom nejde. Často se stane, že něco nevyjde tak, jak člověk chtěl. Většinou víme kam až můžeme zajít.“
Nevyhecují vás někdy fanoušci k tomu, abyste šel až za hranu?
„Jsme profíci a dobře víme, co si můžeme dovolit. Jeremy před skokem věděl, do čeho jde. O to víc je pro mě nepochopitelné co se stalo.“
Co je při backflipu nejdůležitější dodržet?
„Tento skok je jeden z těch nejtěžších vůbec. Nejdůležitější na něm je rotace. Jakmile není dostatečná, tak je konec a skok se nepovede.“
Kolikrát jste měl velkou nehodu vy? Co bylo nejvážnější zranění?
„Vlastně jsem nikdy nic vážného neměl. Na hlavu jsem nespadl nikdy, ale loni jsem si zlomil stehenní kost a musel na operaci. To byla doposud asi můj nejvážnější pád.“
Naruší tato tragedie vaši přípravu na letošní sezonu? Seděl jste od soboty na motorce?
„Nedávno jsem prodělal plánovanou operaci nohy. Vyndávali mi z ní šrouby a čtyři týdny ještě nesmím na motorku. Skákat ale určitě budu. Každopádně teď nemám na motorku nejmenší chuť, musím se z toho nejprve dostat."
Závodníky po takové zprávě napadne myšlenka na okamžité ukončení kariéry. Projelo vám hlavou něco podobného?
„Určitě ne. Byl jsem z toho naprosto zdrcen, ale takové myšlenky mě nenapadaly. Motorky jsou mým životem.“
Budou učiněny nějaké výrazné změny, aby se podobná tragedie neopakovala?
„To lze jen těžko říct. Nejspíš nějaké změny přijdou. Asi se budou víc kontrolovat skoky a možná bude založena jezdecká asociace."
Jak na vaše nehody reaguje vaše rodina a přátelé?
„Od rodiny mám plnou podporu a nikdo nepřemýšlí nad tím, co by se mohlo stát.“
Říká se, že ve Freestyle motokrosu nesoupeříte s protivníky, ale s kamarády.
„Přesně. Jsme taková parta nadšenců do motorek. Všichni se pravidelně po závodech scházíme a chodíme zakalit.“
Jak dobře jste znal Jeremyho?
„Velmi dobře. Nebylo to tak, že bychom si jen volali, ale pokaždé jsme spolu večer popili. Byl to vážně super kluk a velký tvrďák. Loni jsme spolu byli dvakrát na závodech. Říkal jsem si, taková hvězda a jak je otevřený a zábavný.“
Může nyní tento sport získat nálepku extrémně nebezpečného sportu?
„Samozřejmě je to dost možné, i když doufám, že to tak nebude. Uvidíme po nějaké době. Teď není správný čas na jakékoli hodnocení.“
