V sobotu poprvé v historii vyvrcholí florbalové Superfinále v Ostravě. Po šesti vydařených megaakcích v pražské O2 Areně se o titul od 17.00 v mužích utkají Vítkovice s Mladou Boleslaví. Chybí vám v obsazení úřadující mistři z Chodova? Šampioni posledních dvou let tvrdě narazili v semifinále, kdy proti po základní části hůře postaveným Vítkovicím uhráli jen jeden zápas. Play off a jeho a rituály popsal reprezentační gólman Jan Barák, který pracuje také jako redaktor serveru iSport.cz. Podívejte se pod pokličku jednoho z nejprogresivnějších sportů v Česku.
Po dva roky nebyl v Česku lepší florbalový tým! S Chodovem jsme dvakrát křepčili s pohárem pro šampiony Tipsport Superligy, dvakrát se mohli konfrontovat s evropskými TOP kluby na Poháru mistrů. Mise s názvem „zlatý hattrick“ ale nedopadla. Naše síla zůstala na papíře a ve stejné sestavě už si nikdy nepinkneme. Jsem Jan Barák, brankář padlých mistrů, a takhle vypadala naše sezona.
Jeden zábavný zápas z 26
Rvát se o play off do posledního kola? Na Chodově už roky ne, v letech 2016 a 2017 jsme vyhráli mistrovský titul, nadstavbu, kam každý rok proniká osm nejlepších týmů ze Superligy, máme jistou.
Bohudík.
Bohužel.
V základní části, která díky rozšíření soutěže z dvanácti na čtrnáct týmů čítá 26 kol, jsme letos prohráli jen tři zápasy. V týmu mám spoluhráče, který rád říká, že ho v tomto období tankuje jediný zápas, venkovní na hřišti Bulldogs Brno. Pochází z Brna a roky tam dělal kapitána. Je to nadsázka, největší motivací pro trojlístek ustřelených týmů Chodov, Vítkovice a Mladá Boleslav zůstává jen základní část vyhrát. V systému, kde si v play off týmy na základě pořadí volí soupeře pro čtvrtfinále i semifinále, se jedná v cestě do Superfinále o důležitou výhodu. Výhodu, kterou jsme letos nezískali.
Posazen NEJ kamarádem
Jestli současný florbal něco postrádá, jsou to kvalitní trenéři. Já měl kliku, v prvním klubu Draci Milíčov mě vedl táta, což znamenalo jisté místo prvního brankáře. Když přišel skrz nábor nový gólman, táta řekl jen: Víš, jsi dobrý, ale tady chytá Honza.
Na Chodově v extralize jsem za dvanáct sezon zažil několik šéfů střídačky. Roman Slavík, legenda a bývalý brankář, nás koučoval oblečený do výstroje. Já i starší kolega jsme v play off s Boleslaví dost hořeli a on ječel, že pokud se nevzpamatujeme, půjde do kasy on.
Nejvíc sluníčkovou dobu zažívám pod současným trenérem. David Podhráský je o tři roky starší a léta jsem s ním hrával i nocoval na pokoji. Je to kámoš, jeden z nejlepších, které jsem za svoji florbalovou kariéru získal.
Pod „Dejvem“ jsem zažil dvě Superfinále v O2 Areně, to první v roce 2016 mě ale nechal leštit střídačku. Do branky poslal mladšího kolegu. V sezoně jsem doléčoval výhřez ploténky a normálně začal fungovat v prosinci. Šanci dostal gólman z juniorky a lapal famózně. Do boje o titul jsem v play off chytal jediný zápas, ve čtvrtfinále se Spartou jsem inkasoval devítku a v semifinále už šanci nedostal.
Tisíckrát mi blesklo hlavou, že bych za ním šel a řekl mu, ať mě nechá v O2 Areně chytat. Jsem přece klubová ikona, v roce 2013 jsem si navíc už jedno Superfinále odnáhradničil. Nakonec jsem to neudělal a jsem za to strašně rád. Vloni mě do branky poslal a výhra 3:1 nad Boleslaví ukázala, že to bylo dobré rozhodnutí. Získal jsem svůj „první“ titul, předchozí jsem za své vítězství nepovažoval.
Je hrozný rozdíl, zda si zisk zlaté placky prožijete v brance, nebo na střídačce. Pokud za vámi spoluhráči po závěrečné siréně běží, nebo pokud vy naháníte nějakého juniora.
Baráku, ty jsi hovado!
Režim v play off mě baví. Na hotelech dlouho spíme, dobře jíme, kávičkujeme a snusujeme. A večer hrajeme! To mají starší hráči včetně mě rádi. V této části sezony se blížíme profi sportu. Hraje se vždy o víkendu, na dva domácí zápasy navážou dva duely venku, a pokud se nerozhodne, tým honí čtvrtou výhru v týdnu. Na utkání venku se jezdí někdy i den předem. Člověk se může soustředit jen na hru, po zápase se naloží do wellnesu.
Letos jsme do čtvrtfinále zvolili Otrokovice. Díky cestování a ubytování šlo o dražší variantu, hrát se Spartou či střešovickým Tatranem by nějakou kačku ušetřilo, ale prezident neremcal a chápal sportovní hledisko. Otrokovice jsme šmikli i vloni ve čtvrtfinále 4:1 na zápasy a nakopli se až ke zlatu. Letos jsme jim nepovolili výhru ani jednu a fanoušci v jejich hale na mě vřískali: „Baráku, ty jsi hovado!!!!“
Jinak ale publikum menším a nepražským oddílům závidím. V Otrokovicích, Znojmě či Ústí chodí plné domy, více jak 500 fanoušků. Na Jižním Městě jsme rádi za polovinu. A to i ve čtvrtfinále play off. Letos jsme na semifinále zkusili příznivce nalákat i na pivo zdarma. Česká nátura se nezapře.
Kratochvíle na tripech
V sezoně jezdíme na Moravu zbytečně často. Zmíněné Otrokovice, Vítkovice, Ostrava, Znojmo, tam všude se florbal také hraje. Bylo hůř, extraligu šolichal i Frýdek nebo Třinec. A bude hůř, horkým adeptem na postup z 1. ligy je Havířov.
Pro dostání se do zmíněných destinací nejčastěji volíme autobus a vlak. Dříve jsme na ukrácení času mastili poker nebo kostky - klasiku „mezi kozy.“ Jako mladé ucho jsem zažil partičku, kde bylo v banku deset tisíc. Vrhnul jsem kostkami, padlo 1 a 6, slibnější variantu tato hra nenabízí. Místo „bank“ jsem tiše řekl, že hraju o dvě kila, a hodil trojku. Starý páky se mi okamžitě vysmály a o kolo později bohatší spoluhráč bral všechno.
Teď je jiná doba, onlajnová.
S partou hrajeme na tabletu slepé mapy, kam se snažíme špendlíkem upíchnout žádaný stát. Pro mě, člověka s odřenou maturitní trojkou ze zeměpisu, očistec. Že mě zařízne Lesotho, to bych ještě pochopil, ale že „Slovenia“ umístím do Slovenska je ostuda.
V období při play off jsme propadli tzv. otázečkám, které jsem už na základce hrál se svým pokrevním bratrem Vratislavem. Princip? Vymyslet otázku, znát na ni z hlavy odpověď a na základě obtížnosti nacenit její hodnotu.
Příklad: Otázečka za 500 korun! Vyjmenuj mi všechny týmy, za které v NHL chytal Tomáš Vokoun. Ano, dost často si vypomáhávám gólmanskými tématy. Pokud spoluhráč uhádne, získává pětikilo, pokud nikoliv, nic se neděje a vymýšlí on.
Naposledy jsem prohrál 800. Věděl jsem značku rakety Jany Novotné, ale slabších chvil bylo víc. Všechny nájezdníky ze semifinále proti Kanadě z Nagana nebo kompletní seznam čtvrtfinalistů fotbalového MS 1998 bych jako sportovní žurnalista měl dát.
Jak je zřejmé, ať už hrajeme cokoliv, důležité je, aby to bylo o peníze.
Kouzlo piva a Banánových rybiček
Po dvou titulech nám kapitán před startem sezony nadělil dárek, novou šatnu ve stylu NHL. Na zemi velký klubový znak, na dveřích motivační nápisy. V angličtině samozřejmě, v té všechno vypadá líp. Každý hráč má navíc svoji vlastní kóji. Já mám největší a v ní největší bordel.
V týmu je pár otců od rodin, kteří v kabině rádi sedí i dlouho po tréninku. Koukají na televizi a čekají, až jejich mimča doma uloží ke spánku manželky. Do play off přibyla vychytávka, nástěnná prázdná silueta poháru pro vítěze Superligy, kam po každé výhře nejlepší hráč zápasu nalepil jeden dílek. K titulu bylo potřeba devět dílků, my zvládli letos nalepit pět.
V semifinále jsme shořeli. Podělali jsme už první domácí víkend a s Vítkovicemi dvakrát prohráli. V play off jsme se neholili, po dvou rychtách ale jeden z obránců zavelel, že teď už je to stejně jedno, že raději vous shodí. Že musí něco změnit, že se mu tak bude hrát lépe. Šťastnější pak byla i jeho přítelkyně, vousy obecně drahé polovičky moc necení.
Odvetný víkend v Ostravě byl lepší. V sobotu jsme sahali po vítězství, ale soupeř vyrovnal při hře bez brankáře a po 25 vteřinách urval i prodloužení. Pár hráčů vyrazilo na pivo, nic divokého. Já nemohl zabrat a se spoluhráčem do půl druhé koukal na Bolkoviny a Banánové rybičky. Dopoledne nám trenéři pustili motivační video o týmech z NHL, které se dokázaly vylízat ze ztráty 0:3 v sérii. Moc jich nebylo, přesně čtyři za sto let.
Odlišné recepty, jak vytáhnout hlavy ze zadnic a ještě zabojovat, vyšly. V neděli jsme poprvé v sérii zvítězili. 5:4 na nájezdy, přestože jsme v polovině zápasu prohrávali 0:4.
Nájezdový démon
V play off se mi podařil husarský kousek. Úplný bizár, jak by upřesnili moji spoluhráči. V součtu čtvrtfinále a semifinále jsem lapil jedenáct trestných střílení v řadě. Mám 204 centimetrů, pohybově na tom nejsem bůhvíjak, ale nějak jsem se zbláznil.
Co je zajímavé, na nájezdy šly dolů rukavice. Ne, opravdu jsem si nechtěl hrát na Portugalce Ricarda z EURA 2004, který takto při penaltách vydeptal Angličany. Ale bez zpocených rukavic se snáze odrážím od hracího povrchu a lépe reaguju na kličky. Z nejhoršího gólmana na nájezdy v lize se stal démon. Natočit o mně příspěvek chtěla i Česká televize. Fakt, že tam ve sportovní redakci pracuje má milovaná přítelkyně Magda, roli, myslím, nehrál.
VIDEO: Podívejte se na čtyři zlikvidované nájezdy Jana Baráka ze 3. čtvrtfinále proti Otrokovicím
Jinak mi ale vyřazovací boje moc nesedly. Něco jsem chytil, ale dostal i dost zvláštních gólů. V základní části jsem úspěšnost zákroků vyšponoval k 85 procentům, v play off jsem spadl na 75 %. Podobně tomu bylo i u průměru gólů na zápas, z 3,41 bylo rázem 4,34.
Nikdy v kariéře jsem přitom netrénoval tolik jako letos. K čtyřem společným tréninkům jsem chodil dvakrát nebo třikrát týdně do gymu, na střídačce měl svého fyzioterapeuta, volal si se sportovní psycholožkou. Kýžený show time nenastal, štve mě to strašně. Kvůli Chodovu i možné účasti na prosincovém MS v Praze, které se mi dost vzdálilo.
Po vypadnutí do práce
Páté utkání jen ilustrovalo celou sérii. Vedli jsme 3:1 a 4:2, aby Vítkovice při power play vyrovnaly a v prodloužení nám ukončily sezonu. Míček mi proletěl na bližší tyč nad ramenem a zůstal jen nevěřícný pohled obránce a rauš soupeře.
Šok. Sezona, která je fakt dlouhá, byla najednou u konce. Bez famfár.
Koukali jsme po sobě, ale jako by nám to nedocházelo. Zatleskali jsme divákům a uklidili se do kabiny. Někteří, mě nevyjímaje, konec obrečeli. Měli jsme na víc, každý to věděl. Ve ztichlé šatně pak můj letitý spolubydlící z venkovních tripů a jeden z nejlepších kamarádů ukončil kariéru. Další budou následovat. Tým nenavázal na dva tituly, skončil třetí a nastanou změny.
Mě láká porvat se o prosincový domácí světový šampionát, ale jen kvůli tomu dál hrát nemůžu. Repre jsem nad klub nikdy neřadil.
Po vyřazení se šlo do restaurace, dost lidí si dalo smažák. Mladší ročníky zamířily za písničkou, starší hráči včetně mě šli domů a druhý den do práce. Na Superfinále, která se bude hrát za účasti Vítkovic a Mladé Boleslavi v sobotu v Ostravě, koukat neplánuju.
Neskutečný morál
Kde se stala chyba? Neměli jsme potřebný hlad. Dva tituly způsobily uspokojení. Vidina „zlatého hattricku“ nebyla tak lákává jako získat první titul. Na papíře byl náš tým přitom silnější než vloni, před sezonou jsme posílili o dva navrátilce ze Švédska.
Vítkovice byly jako zvířata, hrát finále doma v Ostravar Areně zapůsobilo jako obrovská motivace. Neskutečný morál, hlásil po každém vyhraném zápase do online přenosů jejich trenér. Vysmívali jsme se mu, ale zpětně ho asi fakt měli. Dvakrát nám vyrovnali při power play v poslední minutě, aby pak rozhodli v nastaveném čase. Řezali nás, my často jen vztekle a udiveně reagovali. Spíš než naše hra nás zajímalo, jak si o jejich žebra upevnit uvolněný špunt na hokejce nebo jim jejich náčiní ležící pod mantinelem v nestřežené chvíli zlomit. Opravdu dobrý pocit jsem měl z naší hry jen ve čtvrtém a pátém zápase série.
To je málo!
