České finalistky dělaly, že se neznají. Chystá se Wimbledon i průlom v elitě

V noci na sobotu měla Tereza Valentová sen. Blížící se finále juniorského grandslamu si vizualizovala tak intenzivně, že se jí o něm i zdálo. „Ve snu jsem měla přesně tu samou lavičku jako i při zápase. Hustý! Zdálo se mi, že jsem proměnila mečbol a lehla si na záda na antuku u základní čáry. V realitě to bylo sice u sítě, ale i tohle se vlastně vyplnilo,“ líčila s úsměvem sedmnáctiletá slečna z pražského Hloubětína, která Samson zdolala 6:3, 7:6 (0).

Jejich finále pořadatelé nasadili na třetí největší kurt v areálu ležícího v botanické zahradě pojmenovaný po Simonne Mathieuové, francouzské tenisové star z třicátých let minulého století. „A lidí přišlo dost, což jsem vůbec nečekala. Třetí největší kurt a byl skoro zaplněný! Pořád něco řvali, hodně nás to namotivovalo,“ líčila Samson, jež v posledních kolech svedla tři těžké třísetové zápasy. Ve finálové řeži s o rok starší krajankou jí už docházely síly. „Měla jsem každý zápas hrozně náročný, i když některé být nemusely. I tak super zážitek a skvělý turnaj,“ hodnotila dívka z Říčan.

Valentová se Samson se znají odmala. Poprvé se utkaly ve finále republikového mistrovství starších žákyň. Coby odchovankyně Sparty se na tenisových kurtech ve Stromovce potkávají, občas spolu trénují. Před pařížským finálem si ale každá šla svou cestou a trávila čas se svými týmy. V šatně spolu neklábosily, když přišla Samson ráno na masáž, kde už na lehátku ležela Valentová, fyzioterapeutka ji poslala pryč. „Před zápasem jsme se držely dál. Ráno jsme se viděly na fyziu a dělaly jsme, jakože nic. Až po zápase jsme se bavily,“ popsala Samson.