Karty, vajíčka a klid od tenisu. Hlavně mi neříkejte další soupeřku, žádá Krejčíková
PŘÍMO Z LONDÝNA | Neříkejte, prosím, s kým hraje v dalším kole, tlumočila moderátorka tiskové konference požadavek Barbory Krejčíkové. Na 3. kolo Wimbledonu a nadcházející souboj s krajankou Nikolou Bartůňkovou nedošlo, i tak bylo o čem vyprávět. Až sedmý proměněný mečbol a strhující zápas na centrkurtu proti bodově nejúspěšnější hráčce sezony Mirře Andrejevové (4:6, 7:5, 6:4) byly vydatným příběhem.
Proč vlastně nechcete znát jméno další sokyně?
„Máme to tak nastavené a myslím, že je fajn, že člověk přemýšlí nad jinými věcmi a neřeší tenis. Když jsme tady v areálu, tak řešíme tenis, a když tady nejsme, tak vůbec. Hrajeme karty, díváme se na televizi, trenér Jirka Novák zahradničí. Kluci z týmu mi řeknou vždy jméno až v den zápasu u snídaně, když dělám vajíčka. Dneska jsem si dala dvě, abych měla dost energie.“
Váš kouč Jiří Novák je jedním z nejúspěšnějších českých hráčů třetího tisíciletí, ale tenis na trávě nikdy neměl rád. Víte o tom?
„Říkal mi, než jsme sem jeli, že tráva nebyla jeho oblíbený povrch. Odpověděla jsem mu, že to nevadí, že to společně změníme. Ale víc se o tom nebavíme. Jirka mi dává klid do týmu, zároveň srandu, máme zajímavý humor. Prostě pohoda. Myslím si, že nám to spolu sedí a balancuje to stres zápasů. Užít si to a vidět všechno z větší perspektivy. Že je super, že jsem se z tolika dětí, co začnou hrát tenis, vůbec dostala na Wimbledon. Je to obrovský zázrak.“
A nejen to. Wimbledon jste před dvěma lety už vyhrála, nyní jste v All England Clubu zapsala velmi cenný skalp šampionky Roland Garros Andrejevové. Jak se cítíte po velkém vítězství?
„Unavená. Byl to dlouhý zápas, takhle dlouhé utkání jsem nehrála už hodně dlouho. Hrát proti Mirře je velmi těžké, jsem opravdu hrdá a šťastná, že jsem to zvládla.“
Můžete nás provést posledními dvěma gamy zápasu, které byly naprosto strhující?
„Mirra je obrovská bojovnice. I když jsem při svém podání vedla 5:3 a měla stav 40:0, věděla jsem, že i tak bude vracet míče zpátky a nedá mi nic zadarmo. Věděla jsem, že ten úplně poslední bod si musím uhrát sama. Samozřejmě mě mrzelo, že jsem zápas nedoservírovala, zvlášť když jsem měla obrovský náskok. Nevyšlo to, ona trefila nějaké lajny, mně nepřálo štěstí při prasátku. Bylo to smolné, ale věřila jsem, že ji stále můžu brejknout. Věděla jsem, že když dobře zreturnuji a dostaneme se do výměny, budu v ní lepší. Navíc na ni musel být obrovský tlak, protože prohrávala 4:5 a musela si udržet podání. Já měla polštář – i kdybych game nezískala, bylo by to 5:5 a hrálo by se dál.“
Nepřemýšlím nad tím, že už nemůžu
V průběhu druhého setu jste si masírovala břicho, vypadalo to, že vás něco trápí. Je všechno v pořádku?
„Píchalo mě v boku. Je to trochu složitější. Tím, jak jsem byla nemocná, jsem špatně dýchala a kašlala. Do toho jsme netrénovali, takže mi celé tělo zatuhlo. Teď na tom pracujeme, abychom to uvolnili, ale chce to čas.“
Nemoc vás definitivně schvátila dva týdny zpět před finále v Hertogenboschi a pokazila vám dobře rozjetou sezonu na trávě. Už jste zase na svém?
„Co jsem předtím natrénovala, tak jsem během nemoci ztratila. Brala jsem to jako velkou komplikaci, protože jsem se cítila skvěle připravená a byla jsem v dobré formě. Ale tak to je, teď makáme a snažím se fungovat s tím, co mám. A snažím se to v tomhle turnajovém režimu mezi zápasy zase nabrat. Upřímně mě překvapilo, že jsem dneska byla schopná odehrát tak dobrý a dlouhý zápas. Fyzicky to sice bylo jako na houpačce, ale nakonec jsem to zvládla docela dobře. Člověk to v koncovce takové bitvy už vůbec nevnímá. Prostě jen běháte, bojujete o každý míč a děláte maximum pro to, abyste zápas zdárně dotáhla do konce. Nepřemýšlím nad tím, že už nemůžu.“
V posledním setu se dost měnila atmosféra a hluk v hledišti. Paralelně se hrál zápas anglické fotbalové reprezentace na MS a lidé ho zřejmě sledovali na telefonech. V jeden moment, kdy jste měla míč v ruce a chystala se podávat, nastal v hledišti docela rozruch. Vnímala jste to?
„Původně jsem si myslela, že ten potlesk patřil nám. Ale v tu chvíli jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, že se hraje fotbal, a nevěnovala jsem tomu pozornost. Byla jsem plně na kurtu. Zápas byl v té fázi velmi vyrovnaný, takže jsem se soustředila výhradně na servis, return a svou hru.“
