Jsem nas... jak brigadýr, láteřil Štěpánek

Po takové prohře se hledají slova těžko, že?
„Samozřejmě. Když je člověk na kurtu čtyři hodiny, je tak blízko vítězství a nakonec prohraje, tak je to hodně smutný. Bohužel i tohle ke sportu patří. Vyhrát může jen jeden, ale já si myslím, že dneska jsem si nezasloužil prohrát. Ale stalo se. Nasranej jsem jak brigadýr, ale co s tím teď nadělám. Musím se poučit, zvednout hlavu a jít dál.“

V tiebreaku čtvrté sady jste vedl 6:5, podával jste a vyrukoval jste na síť, jenže Verdasco se skvěle ubránil. Dalo se něco udělat v ten moment lépe?
„Moc ne, zahrál jsem super náběh, chytil jsem na síti ještě jeden prohoz. U toho druhého on stál jak sedlák u chlumce, jenom máchnul rukou a trefil ho. Pak zahrál poprvé za čtyři sety neuvěřitelný return křížem, čímž si tiebreak v podstatě vyhrál. Ty dva klíčové body si nemůžu vyčítat.“

Ale fakt, že jste ztratil vedení 2:0 na sety, si vyčítat můžete.
„Jenže tady se hraje na tři vítězný. Když jsem vedl 2:0, už věděl, že nemá co ztratit. Daleko víc se začal opírat do servisu i dalších úderů. Začal hrát daleko rychleji a riskantněji, protože mu nic jinýho nezbývalo. Začal to trefovat a když vyhrál třetí set, ještě se zvednul. Pak už měl zezadu takový rytmus, že to bylo strašidelný. Bojoval jsem do posledního dechu. Na jeho servis jsem měl pořád 30:0, 30:15, ale v ten moment jsem nezahrál dost agresivně nebo dost dobře.“

Očekávání před Wimbledonem byla asi větší, že? V Queensu jste vzal na trávě set Nadalovi, v Eastbourne jste porazil Tsongu.
„Herně se vážně cítím dobře, ale musím prolomit nějaký takový zápas. Musím si sebevědomí a sportovní štěstí zpátky vybojovat, to samo nepřijde. Ale jsme teprve v půlce sezony. Měl jsem i sezonu, kdy jsem v první půlce nevyhrál zápas a na konci roku jsem byl v patnáctce. Teď mě čekají antuky ve Stuttgartu, Hamburgu, pak americké betony. Můžu to zlomit jedním zápasem, dostat se na vlnu a všechno zase bude takový, jak má být.“