8°C
Finalista Bank o StarDance: Je to uzavřená kapitola, na plesy se mi nechce
Z lyžáků, které svému nositeli moc pohybu neumožní, se v létě Ondřej Bank (36) přezul do tanečních bot. A stejně jako mnohokrát na lyžích, i v nich se protancoval až mezi ty nejlepší, do finále televizní soutěže celebrit StarDance. I jeho samotného to hodně překvapilo.
Od ukončení kariéry jste si odpočinku kvůli StarDance moc neužil, že?
„Tak byla to trošku jiná forma aktivity. Na jednu stranu jsem byl rád, pak už toho ale bylo hodně. Toho času, co sem tam strávil! Rodinka už nebyla úplně šťastná. Ale byl jsem taky rád, že to nepřešlo do totální nuly nebo nudy.“
Doznívá ještě StarDance, nebo je to pro vás už uzavřená kapitola?
„Pro mě je to určitě uzavřená kapitola. Jsou nabídky na nějaké plesy a tak, ale mně se do toho moc nechce, i když Evička (tanečnice
Krejčířová
) by samozřejmě byla ráda.“
Jak to teď s odstupem hodnotíte?
„Byl to takový zvláštní zážitek. Napůl pozitivní, napůl negativní v tom, že pořád to byl tanec a já jsem se neprotančil k tomu, že by mě to nějak uchvátilo a nemohl bych teď bez toho žít. Ale nikdy ničeho nelituju a tohohle rozhodně litovat nebudu. Byl to zajímavý zážitek, taky se to nějakým způsobem povedlo, takže dobré.“
Jaké byly ohlasy z vašeho okolí?
„Zjistil jsem, že na to kouká dost lidí. (smích) Ale nejvíc mě baví takové potutelné úsměvy slečen, které když jsem šel s kočárkem, se na mě tak podivně uculovaly. Teď už teda ne, ale přišlo mi, že se mi trošku vysmívají, ale těžko říct. Váhal jsem, co za tím je. Buď mě jim bylo líto, nebo se mi smály. Ale bylo to vtipný.“
Během StarDance jste říkal, že pro vás bylo nejtěžší všechno. Najdete ale něco, co pro vás bylo nejlehčí?
„Noo, to nevím. Asi nic. Ale zároveň mě bavilo, že mi to připomnělo studium na gymplu. Tam jsem nechával všechno na poslední chvíli, třeba půl roku češtiny jsem se snažil naučit přes noc. A podobné to bylo teď při StarDance, kde jsem se musel naučit za pět dní dva tance, o kterých jsem do té doby nevěděl, jak se jmenují, ani že existují.“
Váš bratr Tomáš říkal, že jste měl při StarDance těžší tréninky než na lyžích. Je to pravda?
„Tak to kecá. (smích) Bylo to něco jiného, snažil jsem se zapamatovat si co nejvíc věcí, co se týkalo kroků a podobně, abychom nemuseli vymýšlet nějaké finty. Dělali jsme to celkem obtížné na to, že jsem netanečník. Těch kroků a variací tam bylo hodně, ale mě docela bavilo se to učit. V tomhle směru to bylo těžké, že se člověk musel za krátkou dobu naučit a zapamatovat si relativně těžké a složité věci.“
Co na dřinu na zkušebně říkalo vaše tělo a co říká teď?
„To bylo docela dobré. Třeba kotníku, se kterým jsem měl problém a zlobí mě doteď, to prospělo hodně. Protože těch drobných věcí a kroků, kde se musí používat lýtko, kotník a tak, tam bylo dost a myslím, že mi to pomohlo. A obecně… prostě jsem se hýbal a i relativně zdravým způsobem a to je pro to tělo vždycky dobré. Samozřejmě ráno jsem vstával trošku rozlámaný, ale teď si myslím, že vstávám ještě víc rozlámaný, když nedělám nic.“
Dá se říct, že vám z toho celého kolotoče teď něco chybí?
„Asi ne. Nebo občas ten režim, kdy člověk musel někde být, navíc tam potkal zajímavé lidi, které jsem rád viděl. Ti mi svým způsobem chybějí. Ale zase se s nima můžu potkat kdykoliv.“
