7°C
Češka o zázračném probuzení soupeřky po pěti měsících: Mozek dlouho nereagoval
Byl to krásný šok. Švédská skikrosařka Anna Holmlundová (29) se loni před Štědrým dnem těžce zranila. Byla v komatu a její stav se nezlepšoval. V polovině května lyžařskou šampionku probrali z umělého spánku a začala reagovat na okolí. Poznávala rodinu i známé. „Její stav byl dlouho neměnný a mozek nereagoval. Nejsem lékař, ale nepřišlo mi, že by byla velká naděje. O to lepší zpráva to je!“ řekla v rozhovoru pro Sport česká reprezentantka ve skikrosu Nikol Kučerová (27).
Věřila jste, že se po pěti měsících v umělém spánku Holmlundová ještě probere?
„Naděje umírá poslední, takže jsem v to doufala. Myslím, že se všichni modlili v nějaký zázrak. Nicméně abych byla upřímná, bylo to spíše mé přání, než že bych tomu věřila. Neměli jsme moc informací a pochopitelně jsme se švédského týmu nechtěli vyptávat neustále do kola, jak to vypadá. Co vím tak byl její stav dlouho neměnný a mozek vůbec nereagoval. Nejsem lékař, ale nepřišlo mi, že by byla příliš velká naděje. O to lepší zpráva to je a jsem moc ráda, že se to nakonec posunulo!“
Jak moc se s Annou znáte a jaká je ve skikrosařské partě?
„Nemůžu říct, že bychom byly velké kamarádky. Anna je introvert, jako většina seveřanů. Oni tráví čas spíše se svým týmem, než s ostatními a Anna v tom týmu má i přítele. Ale je to bezva holka a vždycky, když jsme se bavily, byla moc milá a příjemná. Pokaždé pozdraví a zeptá se, jak se máte.“
Detailně neznáte její stav, ale je podle vás možnost, že se vrátí na svah, když je to taková bojovnice?
„Neumím si představit, že by jí to doktoři ještě někdy dovolili. Sport pro radost je jedna věc a ten vrcholový druhá. Myslím, že všichni budeme rádi, když se z toho dostane a bude moci žít normální život. Bojovnice sice je, ale sport není všechno. Nemyslím si ani, že to bude její prvotní cíl. Na světě jsou důležitější věci. Moc bych jí přála, aby se zotavila takovým způsobem, že si bude moct vyrazit na hory a normálně si zalyžovat.“
Skikros je velice nebezpečný sport. Nemáte někdy na startu strach?
„To si člověk nesmí připouštět. Jasně, že mi to není lhostejné a vím, že se mi to může taky stát, ale na startu se na to myslet nesmí. Takhle vážná zranění naštěstí nejsou častá, a pokud něco takového přijde, tak se o tom buď dozvíme později, nebo se trať zavře. Rozhodně nám to trenéři do vysílaček nahlásí, spíš se občas uchylují ke lži. Ale i bez toho víme, že nesmíme udělat chybu, a pak to bude v pohodě. Blbé je, když je to chyba trati a pořadatelů, jenže to prostě neovlivníte. Na druhou stranu, vážné zranění si můžete přivodit i cestou na nákup. Na to se prostě nesmí myslet. A pokud tyto myšlenky člověka svazují, tak je lepší s tím sportem skončit.“
Nepřemlouvá vás občas někdo z rodiny nebo přátel, ať raději se skikrosem skončíte?
„Občas. Ale spíš to jen tak řeknou z obavy, nepřemlouvají. Vědí, že to nemá cenu.“
Jaké bylo vaše nejhorší zranění?
„Záleží, podle čeho berete nejhorší. Jestli podle míry bolesti, komplikacím nebo délky rekonvalescence. Nejdéle mi trvalo dostat se z operace holeně, ale s tím byly spojeny téměř dva roky předtím, kdy mě ta noha bolela, a nikdo nevěděl, co s tím. Až jsem skončila na operačním stole pana doktora Kebrleho, který se o problému informoval v zahraničí a odoperoval mi Medial tibial stress syndrom. Bolest po operaci kolene byla oproti tomu docela pohoda. Pomohlo to, ale podruhé bych si to asi rozmyslela.“
V závěru minulé sezony se zranila polská závodnice Karolina Riemenová, se kterou jste se předběžně domlouvaly na spolupráci. Máte informace o jejím stavu?
„Vím, že se její stav lepší. Co se probrala z komatu, je podle zpráv přátel na tom nad očekávání dobře, což jsem moc ráda. Osobně jsem ji ještě nekontaktovala, myslím, že toho musí mít dost. Ale chystám se jet poblíž jejího bydliště na kolo, tak ji plánuji navštívit.“
