14°C
Nejlepší extraligový obránce Šmíd o své nebojácné nátuře: Jsem psychopat!
Do hokeje je blázen. Přitom ho podle doktorů už pár let neměl hrát. Ladislav Šmíd (33) péruje liberecké mladíky a Bílí Tygři to s ním dotáhli až do finále. I proto ho Blesk vyhlásil nejlepším obráncem extraligy.
Nejlepší bek – jak vám to zní?
„Těší mě to. Nečekal jsem, že bych takové ocenění mohl někdy vyhrát. Po tom, co jsem rok a půl nehrál, je to trochu zadostiučinění.“
Pachuť z prohraného finále to ale nespraví, že?
„Týmový úspěch je vždy na prvním místě. Byli jsme blízko, ale poslední krůček jsme nedokázali udělat. Klobouk dolů před Třincem. Já se na to finále pokusím co nejrychleji zapomenout.“
Není to paradox? Vždyť to bylo vaše vůbec první finále v kariéře.
„Takový sport umí být. Trošku krutý.“
V play off jste trávil průměrně na ledě 28 minut. Nebude vám to vytížení chybět?
„Já jsem rád, že si odpočinu. Teď několik týdnů nesáhnu na nic a asi se trošku rozmazlím. Bylo toho dost.“
Jak to člověk dává, když hraje skoro půl zápasu?
„Já se snažil nad tím nepřemýšlet. Hnal mě ten úspěch. Kluci, co mě znají, vědí, že jsem psychopat. Normálně mi tak i říkají.“
Vážně? Jak to vzniklo?
„Začalo to v Brně, když to tam na mě řvali diváci. A v kabině se to ohromně uchytilo.“
A jste psychopat?
„Jak přetáhnu přes hlavu dres, chci vyhrát a je mi jedno jak. Že se s někým na ledě nenávidíte a nadáváte si, to je mi úplně jedno. Já tam vynadám každému, vyslechnu si všechno, ale po zápase můžu s každým jít na pivo. Odděluju hokej a osobní život.“
Přitom řekl byste před třemi čtyřmi lety, že si ještě zahrajete finále extraligy?
„To vůbec. Já končil s hokejem. Doktoři mi řekli, že to dál nejde. Bylo to obrovské zklamání, ale už jsem s tím byl i nějak smířený. Rok jsem dělal pro Calgary skauting, což mě bavilo.“
A pak?
„Po roce jsem měl výstupní vyšetření v klubu a doktor mi řekl, že by tam byla šance, ale že v Kanadě to už asi nepůjde. Měl jsem v hlavě jedinou věc, a to návrat do Liberce.“
Co se za ten rok změnilo?
„Odpočinul jsem si a nedostal jsem žádný náraz, tak si ty plotýnky trochu sedly. Byl jsem na dvou operacích krku, třetí by znamenala naprostý konec a ohrožení každodenního života, což jsem vůbec nechtěl riskovat.“
Máte to pořád vyztužené?
„Jo jo. Je tam toho dost a už to tam zůstane – kovová destička a nějaké šrouby a dráty.“
Před sezonou jste mluvil o konci kariéry, ale nakonec jste v Liberci prodloužil ještě o rok. Proč?
„Prostě mě to baví a vzhledem k tomu, že děti půjdou do školy až za rok, tak si chci ještě jednu sezonu užít.“
A pak? Vrátíte se do Kanady?
„Jo. Určitě. Děti tam jsou navyklé. Jsem a vždycky budu Čech, ale prožil jsem tam většinu ze svého dospělého života. Navíc bych se jednou chtěl vrátit do NHL a pracovat tam pro nějaký tým. To, co jsem dělal v Calgary, mě ohromně naplňovalo.“
Jste s Flames stále v kontaktu?
„Psal jsem si párkrát s manažerem. Gratuloval jsem jim, i když play off jim moc nevyšlo. I s některými kluky jsem v kontaktu. V Edmontonu mám také nějaké kontakty, ale tam se změnilo hodně lidí.“
