Kapitán Vrána: Co víc si přát než sedmé finále? Všichni jsou spokojení
Že Oceláře drží neviditelná a zázračná ruka, která je v klíčových momentech play off nenechá padnout, jak o tom po pátém finále mluvil pardubický Lukáš Radil? Třinecký kapitán Petr Vrána se nad tím jen pousmál. „V tom to není. Už několik let po sobě šlapeme a snažíme se dělat věci správně. Nic jiného bych v tom nehledal.“ Oceláři vyhráli šesté finále 4:1, devětatřicetiletý matador pomohl gólem, jedenácti vyhranými vhazováními a skvělou prací na obou stranách hřiště.
Petře, kde jako tým berete sílu a energii zvládat všechny těžké a klíčové momenty na hraně play off?
„Takhle to nebereme. Byl před námi šestý zápas a co bylo předtím, se nepočítá. Každý ví, o co tu jde a sílu najde. Celý rok trénujeme, abychom právě tyhle zápasy zvládali, což bylo hodně vidět.“
Utkání otevřel svým prvním gólem v play off Martin Růžička, který hraje se sebezapřením. Byla to pro vás velká vzpruha?
„To bylo velké! Růža měl nějaké problémy, vrátil se a dal důležitý gól, který nás nakopl k tomu, že jsme získali ještě více sebevědomí. Pomohl hodně.“
Už se s ním možná v play off ani moc nepočítalo a přesto hrál výborně. Souhlasíte?
„Martin je velký hráč. Měl nějaké problémy, snažil se co nejdříve dostat zpátky. Dal první gól, hrál výborně. Už v Pardubicích hrál výborně. Takový hráč, který pravidelně vyhrává bodování a je tak produktivní, nám hodně chyběl. Naskočil a hrál skvěle. Pro všechny to je povzbuzení. I pro něj, je to skvělý.“
Co podle vás šestou bitvu rozhodlo?
„To, že jsme proměnili šance. Posledních deset minut jsme s nimi ještě měli hodně práce, jednoduché to určitě nebylo. Neřekl bych, že jsme měli až tak navrch. Hráli jsme ale to, co jsme chtěli hrát. Byli jsme zodpovědní a především jsme proměnili šance.“
Je těžší v rozhodujících zápasech sebrat poslední zbytky sil, nebo nastavit hlavu?
„Jak jsem říkal, každý na to celý rok trénuje, aby se nachystal a tyhle zlomové situace vydržel. Je toho hodně, je to kombinace všeho. Musíme věřit v systém, v hráče vedle sebe a potom se snažit se připravit co nejvíce fyzicky.“
Už v 8. minutě jste ztratili Andreje Nestrašila, který odstoupil kvůli zranění. Bylo to bez něj složitější?
„Nesty vypadl, nedohrál, ale museli jsme se s tím vyrovnat. Měli jsme na soupisce útočníka navíc a Dan (Kurovský) ví, co má hrát. Má už taky hromadu zkušeností. A Adam (Helewka) si skočil na centra. To je hokej, sem tam někdo vypadne a musí ho ostatní zastoupit.“
Vaši branku na 3:0 kontrolovali sudí u videa po trenérské výzvě soupeře. Byl jste si jistý, že platit bude?
„Já si hlavně nebyl jistý, jestli tu dorážku ustojím. (usmívá se) Puk se odrazil za mě a málem jsem zakopl, snažil jsem se to ustát, aby puk neuskočil. Trošku se štěstím to bylo. A video? Kluci nahoře, co nehrají, pak říkali, že Dan (Voženílek) byl v kontaktu s brankářem, ale že by to mělo platit. Bylo to hodně důležité, odskočili jsme o další gól a hrálo se nám ve větším klidu.“
Finále se bude hrát na sedm zápasů, je to svým způsobem i odměna pro fanoušky a diváky?
„Myslím, že všichni jsou spokojení. Fanoušci, majitelé, lidi chodí, televize má co vysílat... Sedmý zápas ve finále, co víc si přát? Než aby se takhle rozhodlo.“
