Do Brna vyrazil na otočku, přitom tu měl válčit proti Ovečkinovi, Malkinovi, dorážet na Lundqvista. Milan Gulaš se však Miloši Říhovi omluvil, tělo mu po play off vypovědělo službu. Získal v sobě jistotu, že by národnímu týmu nepomohl. Na Moravě se v neděli zastavil pro cenu deníku Sport za nejvíce gólů v základní fázi extraligy. Bylo jich třicet, poprvé v kariéře plzeňského vůdce. „Tuhle cenu bych čekal ze všech nejmíň,“ culil se třiatřicetiletý útočník.
Usmíval se, přijímal gratulace, auto plné skla a lesklého triumfu. Nebyl to špatný pocit. Ale kdyby bylo po jeho, všechny individuální trofeje a statistiky Milan Gulaš vymění za propustku do extraligového finále, kam Indiáni měli namířeno. Vedení 2:0 v sérii s Třincem, s nímž přijeli domů do Plzně, však poztráceli a sezonu skončili s prázdnýma rukama (čti s bronzem).
Takže radši byste o sobě četl, že jste finalista extraligy než nejlepší střelec extraligy a Hokejista sezony?
(přikyvuje) „Vyměnil bych to všemi deseti za finále. Fakt. I s odstupem času, jak nad tím přemýšlím, pořád to mám v sobě a hrozně to mrzí. Z Třince jsme vezli vedení 2:0 na zápasy, všechno vypadalo výborně a na nejlepší cestě. Ale doma jsme to nezvládli a Třinec se dostal na koně. Bylo tam i trochu smůly. V pátém zápase jsme dlouho vedli a tři minuty před koncem to soupeř celé otočil. Šlo o zlomový moment série; Třinec to nakoplo a pro nás už to bylo těžký honit.“
Vraťme se v čase, co byste udělal v sérii jinak? Pobraly vaše hlavy dvojitý export výher ze Slezska?
„Podle mě v hlavách problém nebyl. Třinec byl absolutní favorit semifinále, o tom se nemusíme vůbec bavit. Se svými podmínkami, s celou svojí základnou má být rok co rok v absolutní špičce. My jsme ho mohli jen překvapit. I když jsme to nakonec nezvládli, dokázali jsme, že i takovým klubům můžeme čelit. Nemáme se za co stydět, svojí měrou jsme přispěli k velké kvalitě série. A ptal jste se, co bych změnil… Před pár dny jsem si přečetl vyjádření Martina Adamského, v rozhovoru říká, že jsme se porazili sami štěkáním a brečením. Tak to asi bude tím, když to říká on. Nezbývá, než si jeho radu vzít k srdci a poučit se.“
Sestav si vlastní tým na MS v hokeji a hraj o 200 tisíc >>
Rozumím, máte na věc úplně jiný pohled.
„Takhle to nebylo. Upřímně říkám, že jsem z jeho vět byl překvapený a zaražený. Vyhrát titul a tohle pronášet, dělat machra, to mi přijde zbytečný. Co se stane na ledě, má zůstat na ledě. Emoce k tomu patří, jednoznačně. Kdo je z hráčů nemá, nemůže vítězit. Když už se budu bavit o štěkání, probíhalo na obou stranách a naprosto v mezích. Nevím, proč to vytahuje proti nám.“
Pro některé hráče či trenéry bývá menší útěchou, pokud je vyřadí pozdější mistr. Vám je to asi putna, nebo ne?
„Jsem hlavně rád, že se neukázalo to, co tvrdila většina televizních i jiných expertů, že série Liberce s Kometou je předčasným finále. Nakonec se ukázalo trochu něco jiného. Když tohle hráči poslouchají nebo čtou, vždycky to pojmou jako výzvu vzepřít se prognózám, tohle spolehlivě funguje. Myslím, že podobně to bylo u hráčů Olomouce proti nám. Zpětně musím smeknout za způsob, jakým nám konkurovali, byl to boj do poslední vteřiny. Měli jsme to s nimi ohromně těžký a myslím, že nás perfektně připravili na začátek série s Třincem. Že to pak dopadlo jinak, je už další příběh.“
Kdy asi skousnete svou nepřítomnost v boji o titul, jenž vám schází?
„Doteď jsem to nespolknul. Vůbec. Ani trochu. Titul si hrozně moc přeju, nechci to dokola omílat v novinách, ale je to meta, která mě žene dopředu. Prostě chci ten pohár jednou zvednout nad hlavu. Teď ho má Třinec a já mu gratuluju, zasloužil si ho.“
Na finále jste nebyl přikovaný u televize, protože byste se trápil, anebo vás hokej v bedně nebaví?
„Když to řeknu hodně natvrdo, nedíval jsem se, protože jsem byl hodně nasranej, že u toho nejsme my. Dost to na mě dolehlo. Hned po vyřazení to bolí, ale mě pak o dost víc i v následující dny a i týdny.“
Nezarazil vás Liberec, že ve finále nebyl tak dominantní?
„Sledoval jsem jen highlighty, podle mě udělali rozdíl gólmani. Roman Will chytal dobře, ale Šimon Hrubec byl ve finále ještě o něco lepší. To rozhodlo.“
Ve finále si to rozdali čtyřicátníci, kouči Pešán s Varaďou, k nimž se vážou velké naděje českého hokeje. A bronz má plzeňský Čihák, ještě mladší. Dobrá zpráva, nebo ne?
„Je to hodně o hráčích a jejich charakteru, jak svoje trenéry berou. Evidentně tyhle věci fungují ve všech zmíněných týmech. Samozřejmě že v žádném mančaftu není pořád všechno růžový a nesvítí jen jasná obloha. Ale pokud táhnete za jeden provaz a funguje vzájemná komunikace, každý problém nebo jeho zárodek si dokážete dobře vyjasnit, pak máte podhoubí pro úspěšnou sezonu. Všichni zmínění trenéři to dotáhli do semifinále, asi to nebude náhoda.“
Jak s vámi hodnotil sezonu klubový šéf Martin Straka? Hladil, nebo rozdával pohlavky?
(usmívá se) „Navzájem jsme si poděkovali. Když shrnu celou sezonu, měli jsme ji dobrou. Semifinále extraligy i Ligy mistrů, to jsou pozitivní věci. V Evropě to od nás byla docela jízda, hrozně moc jsme chtěli do finále, ale švédská Frölunda, to je obrovský mančaft, nakonec celou soutěž vyhrála.“
Pokračujete v Plzni? Šly zprávy, že to není úplně jisté.
„Zůstávám, běží mi smlouva. Uvidíme, co se bude dít po ní, ale příští sezonu strávím v Plzni.“
Nemůže vás nikdo vykoupit z kontraktu?
„V tuhle chvíli nikam nejdu. Mám to i v hlavě tak nastavené, že celou sezonu budu v extralize.“
To se cení, určitě vás totiž lákalo zahrát si v cizině s Janem Kovářem, s nímž jste si tak sedl, že?
„Samozřejmě že nějaké nabídky přišly pro nás pro oba. O některých jsme uvažovali, ale pro mě to ve finále nepřipadalo v úvahu kvůli smlouvě. Prostě to letos nejde a uvidíme, co bude dál.“
Za rok vám bude čtyřiatřicet let, přehráváte si v hlavě, že by se ještě jedna cizí štace šikla? Než třeba definitivně zakotvíte doma.
„Těžko říci. Já se nemůžu dívat jenom na sebe. Mám rodinu, kluka, co chodí do první třídy, nemůžu ho jen tak vytrhnout ze zajetých kolejí, které fungují. V Plzni jsem ohromně spokojený, ale zároveň nebudu tvrdit, že nešilhám třeba po Švýcarsku. Tam mě to láká, ta země mě zajímá. Životní prostředí a styl, dobrá liga, nové zkušenosti, trochu si vypilovat angličtinu. To se do budoucna může vždycky hodit.“
Pokud budou rodné Budějovice nadále prvoligové, tak návrat asi moc logiku nemá, viďte?
„Nechci moc mluvit dopředu a předbíhat. Budějovice budou v příští sezoně znovu favorit a strašně bych jim přál postup, o mě vůbec nejde. Vidím, jak tamní lidi hokej žerou, jak se celé město s klubem semklo do jedné party. Fanoušci Motoru si zaslouží mít doma soupeře z nejvyšší soutěže. To je ze všeho nejdůležitější.“
Nejvyšší možné individuální ocenění jste za minulý extraligový ročník uzmul vy, překvapilo vás to?
„Upřímně, já byl mnohem víc překvapený, že jsem vyhrál kategorii střelců. Za kanonýra jsem se nikdy nepovažoval, ale po příchodu Honzy Kováře šla moje produktivita dost nahoru. On mi tu cenu v podstatě vyřídil. Je natolik chytrý hráč, že mě dokáže najít v jakékoli pozici, a protože rád pálím odevšad, rozmnožil se i počet mých gólů. Nikdy v životě jsem nedal třicet gólů, většinou kolem dvaceti a nazdar. Kovy i další moji spoluhráči mají na trofeji ohromnou zásluhu.“
Koho byste čekal místo sebe na piedestalu?
„Petera Muellera z Komety. To je střelecký zabiják, tahle cena by mu slušela hodně.“
Ať taky nezamluvíme cenu Hokejista sezony.
„Vážím si toho ohromně. Hokejistou roku v extralize mě hráči zvolili podruhé za sebou, to už něco znamená. Ukazuje mi to, že práce, kterou dělám hlavně před sezonou, má svůj smysl. A pokud vaši práci ocení protihráči, je to největší ocenění. Doufám, že kluky z jiných mančaftů budu trápit dál a pošlou mi hlas i v nové sezoně.“ (usmívá se)
Nejlepší hokejista extraligové sezony by mohl mít mandát něco změnit v soutěži podle svého uvážení. Co byste dělal jinak?
„Mnozí asi vědí, že s rozhodčími mívám trochu problémy, respektive že s nimi živě diskutuju. To jsou ty emoce, o nichž jsem mluvil. Faktem je, že občas s jejich výroky nesouhlasím a vybouchnu. Nejvíc mě mrzí a štve, když se s hlavním rozhodčím nedá promluvit. Dobrý pocit jsem ale měl z toho, jak se to postupem času vyvinulo mezi mnou a sudím Hodkem. Na začátku sezony jsme spolu moc dobře nevycházeli, ke konci už to bylo mnohem lepší. Všechno je to o komunikaci obou stran a jsem přesvědčený, že to nám i jim usnadní práci. V tomhle směru se mi vždycky líbil přístup Milana Mináře. Líbil se mi jeho respekt k hráčům, bral nás jako partnery. Dobře znal staré i mladé, pokaždé byl perfektně připravený. Hrát zápas pod jeho vedením bylo pro hráče v pohodě, protože jste měli klid na hokej, na svoji práci.“
Přitom to není tak složité nehrát si na zlého policajta, nebo se pletu?
„S tím jedině souhlasím. Uvítal bych, kdyby se napětí mezi hráči a rozhodčími trochu uvolnilo, vzájemná komunikace by k tomu měla přispět. A jak jste se ptal, co bych změnil, tak je to věc, která s rozhodčími souvisí. Jednoznačně bych zrušil pravidlo o nemožnosti komentovat jejich výkon v den utkání. Proč se nebavit o všech aspektech hry? Přijde mi to hloupé, nesmyslné.“
Teď se pobavme o tom, proč jste se omluvil z účasti na mistrovství světa, kam byste nejspíš odjel.
„Už sérii s Olomoucí jsem odehrál pod antibiotiky, nebyl jsem na tom nejlíp. Po Třinci mě to vyplivlo ven a já na sobě cítil, že už to dál nepůjde.“
Prázdná nádrž?
„Tak nějak. Zdravotní problémy, těžký konec sezony, zklamání z vyřazení, další antibiotika. Dosáhl jsem bodu, kdy jsem byl přesvědčený, že bych na tak vysoké úrovni nebyl prospěšným hráčem. Jsem si jistý, že v sestavě bude plno kvalitních hráčů, kteří mě zastoupí.“
Prozraďte, jakou plánujete dovolenou?
„S rodinou budeme doma, máme plno práce na baráku. Za tři, čtyři týdny, až si trochu oddechnu, se začnu připravovat na další sezonu. Těsně před nástupem na led si s naší partou zajedeme do Chorvatska vyčistit hlavu po letním drilu.“
Co si mimochodem zvládáte udělat na baráku?
„Já se na to vždycky hrozně těším, je to pro mě náramný relax. Půlku, tři čtvrtě dne trávím čas u domu, pořád něco kutím, snažím se vylepšovat.“
Co je vaše libůstka?
„Tak třeba teď jsme dělali na zahradě. Špatně jsem se staral o habry, tak jsem nasadil túje.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
