Největší zklamání kariéry, hlesl Šmíd po prohraném finále. Jak to má s MS?
Za skvělou sezonu poděkoval spoluhráčům, čerstvý hořký zážitek však u Ladislava Šmída přebil to dobré. Až za dlouho bude líp. A v Kanadě, kam se stříbrný obránce Tygrů vrací s rodinou. Z toho důvodu se také omluvil vedení národního týmu. Na MS bude chybět. „S panem Říhou už jsem mluvil. Mrzí mě to…“
Ve svém prvním finále kariéry jste si strašně přál titul, jak hlava přijímá prohraný boj?
„Hodně těžko se to skousává, jde o největší zklamání kariéry. Byl to zase obrovsky vyrovnaný zápas, obrovský boj. Ale je třeba smeknout klobouk dolů před Třincem, byli na nás dobře připravení, bohužel byli o kousek lepší než my. To klidně přiznám, nebudu kolem toho chodit jako kolem horké kaše. Rozhodly detaily, malé chyby, jim to tam spadlo, když potřebovali. Dostat takhle ke konci rozdílový gól, z toho se člověk těžko oklepává. Blahopřeju jim, asi vyhráli zaslouženě.“
Najdete nějaký moment, který překlopil klíčovou chvíli pro Třinec?
„Mrzí mě prodloužení u nás ve čtvrtém zápase. Tlačili jsme je hrozně dlouhou dobu, a nic z toho. A bohužel jim se to odrazilo od hrazení před branku a vyhráli 3:2. Ale i tak jsem na kluky hrozně hrdej, předvedli výbornou sezonu, moc jsem si to s nimi užil, taky proto, že za chvíli budu s hokejem končit. Doufám, že na to dobré navážeme příští rok. Beru tohle finále jako poučení.“
V čem nejvíc?
„To souvisí s malými věcmi, s detaily, které třeba rozhodly pátý zápas u nás doma. Jeli jsme sem, samozřejmě jsme neskládali zbraně, pátý a šestý zápas jsme odehráli velice slušně, ale zase přišla malá chyba a borci na druhé straně se radují.“
Ukázala se klíčová síla třetího bodu?
„To bych ani neřekl, dnes jsme měli zase šanci, mohli jsme to utrhnout pro sebe a jet domů na sedmý zápas. Ale zase na konci dostaneme gól. To by se nám nemělo stávat, ale takhle to bylo i s Kometou a pak i ve finále. Vyrovnávací nebo vítězné góly soupeře.“
Kdy myslíte, že zklamání odezní?
„Asi to budu kousat hodně dlouho, mám na to celé léto. Odletím do Kanady a budu to vstřebávat… Jak říkám, na tým jsem hrdý, na mladý, na starý, společně jsme šlapali. Byli jsme jen o malilinkatý kousek horší. Třeba ve čtvrtém zápase jsme tady hráli tužku, ale vyhráli jsme. Paradoxně jsme pak doma prohráli náš nejlepší zápas série. Tak to bývá.“
Jak jste to promyslel s reprezentací, kde byste po skvělé sezoně patřil ke klíčovým hráčům?
„Omluvil jsem se… (mrzutě) Už to neřeším. Je to z rodinných důvodů, oznámil jsem to panu Říhovi. Mrzí mě to, chuť by byla, ale nakonec se z rodinných důvodů omlouvám a cestuju do Kanady. Víc bych to nechtěl rozebírat. Budu s rodinou, s dětmi.“
