ROZHOVOR - Rok 2010 by chtěla Blanka Vlašičová stylově oslavit skokem přes laťku ve výšce 210 centimetrů. To by znamenalo pokoření 23 let starého světového rekordu Bulharky Kostadinové. „Visí to ve vzduchu,“ usmívá se chorvatská výškařka, která letošní sezonu odstartuje na Beskydské laťce v Třinci.
Dvojnásobná mistryně světa a stříbrná z olympiády v Pekingu bude společně s Rusem Ivanem Uchovem hlavní hvězdou druhého závodu Moravské výškařské tour (ženy 17 hodin, muži 18.30).
Je pro vás reálné letitý světový rekord překonat?
„Věřím tomu. Loni i předloni jsem se pohybovala kolem této výšky, vždycky záleží na tom, jak se zrovna cítím. A co se světového rekordu týče, tak jsem velmi pozitivní. Je to možné, stát se může cokoliv, mohlo by se to povést. Hlavní je, abych se cítila v pohodě a byla zdravá. Pak můžu očekávat velmi dobré skoky, možná i světový rekord. Je to pro mě motivace.“
Může vám k tomu pomoct i rivalita s německou výškařkou Friedrichovou?
„Ano, to bylo mohlo být nadějné. Bude to našlapané, přes dva metry může skákat dost holek, nejen Ariane nebo Anna Čičerová. Bude to motivace, může nám to pomoct, ale já vždycky říkám, že se ohlížím hlavně na sebe. To je pro mě priorita, ne ostatní kolem.“
Jak se cítíte před prvním závodem sezony?
„Je to začátek, je těžké říct, jaké výsledky můžu na prvních závodech očekávat. Ale v zimě jsem měla snad nejlepší trénink v kariéře. Hodně kvalitní, žádné zranění. Proto věřím, že tento rok pro mě bude velmi speciální. Rozhodně bych chtěla být lepší než vloni. (Na konci srpna v Záhřebu skočila 208 centimetrů – pozn.red.) Jsem ráda, že halová sezona už začíná a že začíná zrovna v České republice. Možná už jsem s tím trochu nudná, ale vždycky říkám, že se tady cítím jako doma. Možná je to tím podobným jazykem, možná mentalitou. Cítím se v Česku jako doma, těším se.“
(usmívá se) „To ne, tancuju jenom po skoku, po dobrém skoku. Když si nezatančím, tak to nebude moc dobré.“
Dovezla jste si na povzbuzení nějakou vlastní skladbu nebo muziku?
„Ne, asi to nechám na organizátorech. Ti pro mě vždycky najdou to nejlepší. Já asi nebudu mít na hudbu moc času, důležité pro mě bude skočit vysoko.“
Jakou hudbu vlastně preferujete?
„Těžká otázka. Mám ráda hudbu, je to dobrá věc na povzbuzení ducha, ale nemám žádnou oblíbenou skupinu nebo zpěváka. A když odjíždím na závody, tak si doma spíš zapomenu svůj iPod, než třeba knížky.“
Pochvalovala jste si zimní přípravu, jaké vlastně míváte rozjezdy do sezony? Dají se od vás hned v Třinci čekat skoky přes dva metry?
„Je to můj první závod, těžko říct. Hlavně musím zvládnou ten přechod z tréninkového režimu do soutěžního. A když se pak dostanu na nějakou úroveň, tak si ji dokáži držet. Poslední dva roky nemám moc velké výkyvy mezi svými výkony, takže čekám i teď něco podobného.“
Na prvním závodě Moravské výškařské tour v Hustopečích startovala vaše největší soupeřka Friedrichová, skočila tam 195 centimetrů. Do Třince nepřijede. Záměrně se navzájem vyhýbáte?
„Já se nevyhýbám nikomu, nevyšlo to z mé hlavy. Nemám proti Ariane vůbec nic, ráda bych se s ní střetla. Jak už jsem řekla, vzájemná rivalita pro nás může být motivující. Jenom nevím, jestli se nám to někde ještě před halovým mistrovstvím světa v Dauhá povede.“
Jak vlastně nahlížíte na halové závody? Skáčete radši venku, nebo v hale?
„Samozřejmě mám radši závody venku, protože skok do výšky je letní disciplína. K tomu plné ochozy, výborná atmosféra. Jediná výhoda haly je, že vám nehrozí špatné počasí. Navíc sezona venku je delší, je tam větší šance skočit lepší výkon. V hale je sezona moc krátká. Dostanete se do nějaké formy a halová sezona končí.“
V květnu se už posedmé představíte na Zlaté tretře Ostrava. Tenhle mítink musíte mít opravdu ráda, když jste jej navštívila už tolikrát.
„Ano, mám to v Ostravě velmi ráda. Na Zlaté tretře je vždycky výborná atmosféra a jsou tam velmi dobré podmínky pro skákání. Když se tak zamyslím, tak jsem z Ostravy nikdy neodjížděla nespokojená, takže se vždycky ráda vracím. Je to můj oblíbený mítink.“