Štěpánek: Mám prostě bojovné srdce

Ve čtvrtfinále předvedl tento trik se Švédem Robinem Söderlingem (2:6, 6:4, 6:3). V semifinále ho zopakoval proti Francouzi Richardu Gasquetovi (2:6, 6:2, 6:4). A do třetice mu vyšel ve finále se Španělem Fernandem Verdascem (3:6, 6:3, 6:4).

Snoubenec Nicole Vaidišové inkasoval za triumf nad přítelem Any Ivanovičové a mužem, který rozhodl daviscupové finále, 77 200 dolarů (1,49 milionu korun) a 250 bodů. To znamená, že se zřejmě posune ze 26. místa do první dvacítky žebříčku a podle všeho předstihne Tomáše Berdycha na pozici české jedničky.

Prozraďte, jak se otáčí zápas z 0:1 na sety?
„Prostě mám bojovné srdce. (smích) Zápas se hraje na dva vítězné sety, když prohrajete ten první, musíte bojovat dál. Mně se v Brisbane dařilo to, že čím déle zápas trval, tím lépe jsem hrál a soupeře přehrával.

To je relativně překvapivý fakt, uvážíme-li, že je vám už třicet. Neměly by vám naopak ubývat síly rychleji než mladším soupeřům?
„Jako veterán se rozhodně necítím. Na tiskovce po zápase mi říkali, že po třicítce už jde kariéra dolů. Tak jsem jim v legraci odpověděl, že já jsem teprve na začátku. Rozhodně necítím žádný rozdíl mezi tím, jak jsem na tom byl před třemi lety a teď. Pořád věřím, že to nejlepší mám před sebou. S profitenisem jsem začal relativně později, navíc můj styl servis volej tak neničí tělo. Podívejte se na podobným stylem hrajícího Björkmana. Ten hrál singl na nejvyšší úrovni do šestatřiceti.“

To nakonec musel uznat i Verdasco, který tvrdil, že ve finále předvedl hodně kvalitní výkon, ale vy jste byl prostě ještě lepší.
„Bylo to vážně velmi kvalitní zápas. Já se tlačil na síť, on mě zase dostával pod tlak ze základní čáry a využíval svůj levácký servis. Mně naopak moje největší zbraň moc nefungovala. V úvodním setu jsem měl úspěšnost prvního podání hrůzostrašných dvacet procent. I přesto jsem utkání otočil jinými zbraněmi.

Někteří tenisté nehrají proti levorukým borcům rádi. To ale není váš případ, že? Například Verdasca jste porazil i potřetí v kariéře.
„S levákama jsem odmalička hrál rád. A navíc fakt, že trénuju s Petrem Kordou, který je levák, dělá taky svoje.“

Divákům jste na kurtu předvedl svoji oslavnou rybičku, taneční kreaci, které v anglicky mluvících zemích říkají worm, tedy červ. Vyžádali si ho fanoušci?
„Už je to docela známá věc. Pořád se mě ptali, kdy to přijde. Odpovídal jsem, že až vyhraju celý turnaj, tak ho možná uvidí. Nemohl jsem je zklamat.“

Nezklamal jste ani svého kondičního trenéra Marka Všetíčka, jemuž se koncem roku narodil syn Sam a vy jste pro něj slíbil vyhrát trofej.
„To byla taková legracka. Smáli jsme se, že až se budu se Samem fotit, bylo by lepší, aby u toho byla i nějaká pěkná trofej.“

Takže už máte pro australské turné splněný plán?
„Kdepak. Ještě mě čekají dva turnaje. Rozhodně nebylo řečeno, že trofej bude jenom jedna.“

Právě jedete na letiště a přesouváte se na turnaj do Sydney, přitom za týden už začíná Australian Open. Nebudete přetažený?
„Vůbec. Trénoval jsem hodně a víte, jak se to říká: vítěz není nikdy znaven.“ (smích)