Hašek už znovu trénuje: Narážkám se vyhýbám
Od devíti do dvanácti hodin se Dominátor nezastaví. V perfektně vybaveném zázemí pardubického stadionu začíná bazénem, pokračuje lopotou v posilovně, následně se položí do vířivky, aby na poraněný úpon nechal svítit různé lampy.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
„Bezprostředně po tom zranění jsem se hodně bál, ale teď mám dojem, že to není špatný,“ vykládá 44letý brankář u sklenky minerálky.
Takže běží vše podle plánu?
„Myslím, že jo. Jsem vcelku spokojenej. Nepředpokládal jsem žádné extra rychlé hojení a podle mého osobního plánu to jde tak, jak to jít má.“
Co teď všechno zvládáte?
„První dva týdny jsem nedělal skoro nic. Chodil jsem jen na různé léčby, střídal jsem všechno možný. Elektrický proudy, biolampa, laser a bio stimul, což je další lampa. Každý den jsem měl zhruba dvě procedury, střídavě jsem je obměňoval. Všechno mířilo do míst, které mám zraněné. Jezdil jsem do Nymburku, do Mělníku a i doma jsem měl ty lampy. Zlepšení tam cítit je. Takže v těchto dnech můžu jít pomalu do tréninkové zátěže.“
„Prodiskutovával jsem to s Pavlem Kolářem, ale v zásadě si to dělám sám. Mám už zkušenosti z minula. Pokud cítím, že mě zranění ještě nepustí do maximálního cviku nebo rychlosti, provedu si ho tak z osmdesáti procent či v menší rychlosti.“
Tušíte, kdy prvně naskočíte na led?
„Mým přáním je jít příští týden. Nechci však být abnormálně optimistický. Ta možnost tam je, ale vyloženě na tom netrvám. Ono je to nepříjemné zranění. A něco jiného je jít se na led sklouznout, anebo pořádně trénovat. Pokud mi příští týden nevyjde, tak ten další už jo.“
Necháte se ovlivnit pouze svými pocity, anebo před nástupem na led podstoupíte kontrolní vyšetření?
„Vyšetření jako takové ne, v každém případě se na mě podívá někdo z doktorů. To stoprocentně. Buď náš klubový doktor nebo Pavel Kolář. Záleží na vedení, ke komu mě pošlou.“
A kdy vás uvidíme v ostrém zápase?
„Od svého prvního pobytu na ledě budu potřebovat týden až dva tréninku. Pak by to mohlo jít. Trénink mi ukáže. Během něj to stoprocentní být nemusí, v zápase však už musím mít jistotu, že si mrsknutím s sebou o zem něco nepřivodím.“
Svalové zranění je velmi nečitelné, že?
(usmívá se) „Je to tak. Navíc pro brankáře. Něco jiného je bruslit, zabrzdit, vystartovat. Kdybych byl hráč v poli, budu brzy ready. Jenže gólmanské pohyby jsou výraznější, roztaženější. Brankář se nemůže zaseknout o led, ten musí držet postoj vyloženě svými svaly, protože led je hladkej, betony se rozjíždějí. A musí umět zareagovat na tečovanou střelu z obou stran. Jakmile jdete do rozkleku, používaný sval musí být maximálně fit.“
Předpokládám, že v kabině hráčům a trenérům dennodenně odpovídáte na ty samé otázky, kdy už budete O. K. Souhlasí?
„Je to tak. A já jim odpovídám úplně stejně jako vám. Jak říkám, jsem spíš optimističtější. Zároveň ale nechci nikomu nic slibovat. Tohle zranění je… Svinský.“ (usmívá se)
To je skutečně výstižné. Stihl jste během zápasové pauzy i něco jiného než dojíždět na procedury?
„Stihl jsem být více s rodinou. Tím pádem byla manželka spokojenější. Dcera Dominika měla volejbalový turnaj, tak jsem se vyrazil podívat. Ale teď už zase bydlím v Pardubicích. S rodinou jsem se tak dohodl. I kdybych mohl některé procedury zvládnout doma, je lepší být s klukama v kabině a v centru dění.“
Z vašeho stínu vystoupil druhý gólman Martin Růžička. A vedl si statečně. Sledoval jste jeho práci?
„Jasně. Martin není vůbec špatnej brankář, nepochybuju, že mě teď může zastoupit. Určitě mu pomáhá i vědomí, že dostane prostor na víc než jedno utkání. Zapadl do zápasového rytmu a pojede. Z Chicaga vím, jaké to je, když vás pustí do zápasu a vy předem víte, že další šanci dostanete až kdo ví kdy. Bojíte se, že vám to nevyjde. Což teď v Martinově případě neplatí.“
Nenapadlo vás, že si Pardubice po vašem odstoupení najdou zkušenou náhradu?
„Do toho jsem se vůbec neangažoval, já jsem tady jako hráč. To je první pohled. A sám za sebe říkám, že to není nutný. Růža má na to, aby mě zastoupil. Jeho první výkony ukázaly na to, že vše je O. K. Jsem jenom rád, že to tak je.“
První reakce po nehodě v Budějovicích zněly asi takhle: Aha, tak už je to tady, Hašan se zranil… Probíral jste se různými diskusemi fanoušků na internetu?
„Já si naprosto dovedu představit, že přesně takové debaty probíhaly. Vůbec o tom nepochybuju. A protože to vím, snažím se jim spíš vyhýbat. Člověk nemá zájem číst takové věci.“ (usmívá se)
Dostával jste naopak i povzbudivé zprávy?
„Určitě. Musel jsem se smát, když mi jeden kamarád poslal na telefon logo olympiády… To mě fakt rozesmálo (směje se). Většinou ale jsou kolem mě všichni potichoučku a čekají, jak se to vyvine.“
Před dvěma týdny jsme v rozhovoru nakousli téma únorových Her. Vidíte i nyní stejně, že vaše šance na nominaci je malá?
„Nechávám tomu úplně volný průběh, soustředím se vyloženě jen na svoje ligové výkony. Cítím, že od Růži tam velký zájem není. A on má podle mě už jasno. Jedna věc je, zda na mě vůbec pomýšlí a druhá, pokud ano, zda jako s dvojkou či trojkou. To bych si musel srovnat v hlavě, jestli to má smysl. Nemluvili jsme spolu, ale zájem tam moc nevidím.“
Hodně nahoru se na podzim vyšvihl Ondřej Pavelec z Atlanty. Všímáte si jeho kariérního vzestupu?
„Samozřejmě. Shodou okolností jsem se na youtube díval na ten nešťastný gól z dálky. Vím, že v Atlantě chytá dobře. A zrovna za Thrashers není jednoduché chytat. To musím říct.“
Jednoduché to nemají ani v Detroitu, jenž se stydí za hranou postupu do play off . Co se tam děje?
„Nevím, co k tomu říct… Chybím jim já a Chelios! (směje se) Ale úplně vážně. Detroit výrazně postrádá dva hráče. Jirku Hudlera a Franzéna. Dva kluci z druhé a třetí pětky, nesmírně platní hráči. Když přijdete o čtvrtého a pátého nejlepšího útočníka týmu, musí se to na výsledcích odrazit.“
S kamarádem Chrisem Cheliosem se vám už podařilo spojit? Minule jste naříkal, že se mu nemůžete dovolat.
„Jo, mluvili jsme spolu. Povídal mi, že za Chicago (v AHL) bude hrát minimálně do konce roku. A že pak by se rád vrátil do NHL. Chris šel do Chicaga hlavně kvůli svýmu klukovi, který tam někde hraje. A jeho rodiče tam bydlí. Říkal mi, že když nenajde fl ek, kde by pravidelně hrál, tak s hokejem skončí.“
Věříte mu?
„Ne! (usmívá se) Jestliže už sezonu začal, dohraje ji.“
