Pálffy: Zápas s Čechy bude speciální

Když po tréninku odcházel z ledu a uslyšel v češtině prosbu o rozhovor, zastavil se, očividně pookřál a ochotně vyprávěl. „Zápas s Čechy je prostě pořád něco speciálního,“ uznává hvězdný útočník, který na včerejším slavnostním zahájení nesl slovenskou vlajku.

To je čest, co?
„Určitě ano. Celý svět se kouká, je to prostě něco speciálního. Navíc zrovna tato olympiáda patří vůbec mezi to nejlepší, co se může sportovci přihodit. Nic většího už neexistuje. Každý, kdo získá medaili, už jako by překročil svůj stín.“

Už dlouho jste měl tento turnaj jako svůj sen?
„Ještě před sezonou bych si neřekl, že si tady zahraju. A vidíte, mně se to splnilo.“

Úvodní zápas s Čechy asi bude hodně důležitý, co říkáte?
„Určitě ano, každý se na něj speciálně připraví. První utkání je důležité, aby přišla pohoda. Protože když se prohraje, člověk už přemýšlí nad něčím jiným, psychika odchází. Někde vzadu v hlavě už ten zápas mám, přemýšlím, jak bude vypadat. Rivalita je určitě velká, i když hokejisté už to tolik neprožívají, ale fanoušci, kteří píší na internet nejrůznější ohlasy, to takhle cítí. Po webu po sobě jdou.“ (usměje se)

Takže i pro vás je to vyhecovanější...
„Ty dvě země byly dlouho spolu, je to jistě něco speciálního. Když jsme tehdy nad vámi vyhráli zápas o třetí místo (na M 2003 ve Finsku), bylo to, jako bychom vyhráli zlato! (usměje se) Naši fanoušci to takhle berou. Nám jde ale tady hlavně o to, abychom do rukou a nohou po tom prvním utkání získali pohodu. I Češi mají vynikající tým, budou sahat po medaili. Takže se na to moc těším.“

Ve Slavii vás během výluky vedl Vladimír Růžička. I před ním se chcete ukázat?
„Ne, to zase ne. Každopádně ho mám rád, je to super chlap. Jen málokdo je takhle zažraný do hokeje jako on. Dává tomu všechno, i kvůli tomu nechce ze Slavie odejít.“

Zaznamenal jste spekulace, že byste naopak vy mohl do pražského klubu přijít?
„Něco proběhlo, ale teď už to neřeším, nevím. Starám se jenom o olympiádu.“

Co pořád třeba vás nebo na české straně stejně starého Jaromíra Jágra stále motivuje mučit tělo, abyste mohli reprezentovat?
„Nevím, jak dlouho vy děláte novinařinu.“

Asi čtrnáct let.
„No vidíte. A my hokej děláme celý život. Takže pořád v sobě máme, abychom dosáhli té nejvyšší mety. Je jedno, jestli hrajete v Evropě, nebo v NHL. Každý chce vyhrát nějakou medaili. A Jarda (Jágr) určitě cítí to samé, co já. Chce si dokázat, že na to pořád má. A že dokáže hrát jako předtím. Ale není to jenom o tomhle, hokej prostě máme rádi, milujeme ho. A nedokážeme se ho vzdát.“

Co může tady na olympiádě hrát do karet Slovákům?
„Potřebujeme do toho dát hlavně srdce, musíme všichni bojovat na maximum. Jedině tým může porazit jiný tým. Dva nebo tři hráči nevyhrávají.“

Už na vás dolehla olympijská atmosféra, když ještě nedorazili všichni spoluhráči?
„Není to ještě takové, ale všechno se schází. Olympijská pohoda ale už je, ve vesnici vyvěsovali naší vlajku, byla to paráda. Olympijský duch už v tom je.“

Užíváte si to?
„Už mám několik olympiád za sebou, ale je pravda, že především tady v Kanadě je to krásný pocit. A udělám všechno pro to, abych zanechal dobrý dojem. Protože je to pro mě poslední olympijský turnaj.“

Bylo pro vás těžké se připravit na turnaj ze slovenské ligy, o níž všichni ví, že kvalitou není nejlepší?
„Je to těžké. Ale to by bylo, i kdybych hrál v NHL. Ono nezáleží na tom, kdo kde hraje. Rozhodující bude momentální forma. A může přijít někdo ze zámoří a právě tu formu mít nebude. Jenže my od nich potřebujeme, aby nás ostatní připravili, aby nám ukázali, kde jsou. A my z Evropy se k nim můžeme jenom připojit. Jasně, nebude to tady jednoduché. Ale to nebude mít nikdo. Kdyby to bylo jednoduché pro všechny, nemělo by to ani smysl.

Českou vlajku nesl na slavnostním zahájení Jaromír Jágr, tu slovenskou vy. Je to symbolické, že právě hokejisté?
„To jenom ukazuje, že hokej je v Česku i na Slovensku velmi sledovaný. O Kanadě nemá cenu mluvit, tady je v současnosti nejsledovanějším sportem.“

V NHL jste nastupoval i se Sidney Crosbym, kanadským idolem. Těšíte se, až ho tady potkáte?
„Určitě bych ho rád viděl, známe se, pokecali bychom. Jsme jiná generace, ale nikdy jsme proti sobě nic neměli. Patří k nejlepším hráčům na světě, takže ten respekt k němu mám. Stejně jako jistě on ke mně. Hokejisté se potkávají rádi. Tedy mimo led.“ (usměje se)

Jak se vám osobně hrálo během zámořské kariéry tady v hale ve Vancouveru?
„Přesně si nevybavuju, ale nějaké góly jsem tady dával.“

Jak jste vlastně vnímal kritické hlasy po slovenské nominaci, které říkaly, že máte velmi přestárlý soubor?
„Že jsme starší... (pousměje se) Podívejte – Chris Chelios má více než 45 let a pořád hraje hokej... Záleží, jak se člověk cítí. Když špatně, připadá mu, že je padesát.“

A vy se momentálně cítíte jak?
„Super. Zdravotně jsem v pořádku. I když nebude jednoduché se přeorientovat ze širokého hřiště na úzké, ale hrál jsem tady v NHL čtrnáct let, takže bych si měl zvyknout rychle. Žádné výmluvy tady neplatí.“

Třeba Jágr říká, že mu to bude vyhovovat.
„No jo, on je velký, má navíc v rukách velký rýč. Bude se mu hrát líp. Mně snad taky. Je to rychlejší, dynamičtější. Snad mi to bude vyhovovat.“