BLOG: Šílenství kolem triumfu Sáblíkové
Vyhrát olympiádu musí být pořádná dřina. A nemyslím tím teď roky tréninku, práce, odříkání a bolesti, které jsou základem téhle slávy, ale blázinec, jenž se okolo sportovců strhne, když jejich vytoužený okamžik přijde.
V neděli to poprvé poznala rychlobruslařka Martina Sáblíková.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Aspoň první okamžiky čiré euforie na ledě měla pro sebe a diváky, kouče, parťačku Karolínu Erbanovou, do jejíhož objetí vyskočila přes měkký mantinel. „Říkala mi, ať si to užiju,“ líčila Sáblíková.
Jenže od té doby už byla pořád v poklusu a pod něčím dohledem. Z plochy zmizela v zázemí stadionu, aby vzápětí vystoupala zpět a vyskočila si na nejvyšší stupínek při květinovém ceremoniálu.
![]() |
Rozdala první rozhovory, zamířila na tiskovou konferenci, kde vysvětlovala třeba i to, proč vyjíždí zatáčku jinak než ostatní.
Zamířila na dopingovou kontrolu a pak do olympijské vesnice. V sedm večer ji čekalo slavnostní vyhlášení, jenže nestíhala, a tak poprvé v životě měla i policejní doprovod. Však královnám zvláštní zacházení patří.
V hale BC Place pak přemáhala směsici smíchu a slz, když v 19.42 místního času dostala na krk velké a těžké olympijské zlato, které se jí už po zbytek večera houpalo ve výšce pupíku. Občas si s ním pohrála, podívala se na zvláštní design.
V Českém domě na ni čekaly oslavy a večírek, ale neměla ani šanci si sama naložit jídlo. Nejprve na pódiu přijala dary včetně velkého dortu ve tvaru rychlobruslařského oválu. „Už máme dráhu,“ žertoval kouč Petr Novák.
Po oficialitách ji čekaly další rozhovory. Jakmile někde zůstala nestřežena, byla okamžitě v obležení.
Každý se s ní chtěl vyfotit nebo aspoň slyšet, co říká.
I to zkrátka k medaili patří. A přestože je pro sportovce tenhle kolotoč hodně zběsilý a únavný, doufám, že se ve Vancouveru bude opakovat co nejčastěji.




















