Stejně jako během každé vyřazovací části NHL i během té letošní počítali pravidelně hráči vyřazených týmů modřiny, zlomeniny a šrámy. Šance dostat se blízko ke Stanley Cupu může přijít jedinkrát za život, každý kdo ji teda má, ji chce využít. "Dokud člověk vydrží stát na nohou, chce hrát," přibližuje útočník Marián Hossa. Podívejte se na odvážné hráče, kteří hráli se zraněním a všechno chtěli obětovat jedinému cíli.
Patrice Bergeron (Boston)
Tahoun Bostonu se snažil v roce 2013 neoslabit už tak dostatečně pobitou sestavu Bruins, mnoho expertů se ale ptalo, zda-li už člen Triple Gold Clubu nezašel přece jen příliš daleko. Do šestého utkání finále proti Chicagu naskočil se zlomeným žebrem, utrženou žeberní chrupavkou, potížemi s mezižeberními svaly a v zápase si navíc ještě vykoubil rameno. Po utkání pak navíc následovala hospitalizace kvůli protržené plíci. Do další sezony naskočil v plné formě.
Jonathan Ericsson (Detroit)
Už zhruba od roku 2005 měl švédský obránce Jonathan Ericsson z Detroitu potíže se slepým střevem. Vždycky se mu ale podařilo je zahnat. V play off 2009 během bitev ve Finále konference s Chicagem ale tehdy pětadvacetiletý zadák už věděl, že je třeba zakročit. Ráno tedy zašel do nemocnice a večer už sledoval své kamarády jak poráží Blackhawks a postupují do finále proti Pittsburghu. Do prvního duelu už pak naskočil, pouhé tři dny po operaci.
Mike Modano (Dallas)
Dallas Stars patří poslední roky k průměrným mužstvům NHL, není to ale tak dávno, kdy tým pravidelně bojoval mezi nejlepšími. Na přelomu tisíciletí dokonce dvakrát v řadě hrál finále Stanley Cupu a v tom prvním uspěl. Mužstvo tehdy stálo na Miku Modanovi, který od druhého zápasu série s Buffalem hrál se zlomeným zápěstím. Přesto v následujících čtyřech zápasech nasbíral 5 nahrávek a není pochyb o tom, že bez něj by se tehdy Dallas neradoval. Záběry unaveného Modana, který si v šatně utírá slzy radosti ze tváří, jsou dojemné i po letech.
Brent Gilchrist (Detroit)
Brent Gilchrist za sebou měl v roce 1998 už deset sezon v NHL, Stanley Cup ale nikdy nevyhrál a ve svém prvním ročníku v dresu Red Wings měl slušnou šanci. Jenže ho trápila třísla a bolest byla doslova nesnesitelná. Kanadský útočník pravidelně dostával injekce přímo do třísel a dobře si na to pamatuje i jeho tehdejší spoluhráč Brendan Shanahan. "Musela to být strašná bolest, křičel tak, že jsme ho slyšeli i přes několik místností," vzpomínal současný GM hokejového Toronta. Ale vyplatilo se, na konci play off slavil s Pohárem nad hlavou.
Martin St.Louis (Tampa Bay)
Ve vyřazovací části v roce 2011 přišel drobný útočník kvůli zásahu holí v sérii s Pittsburghem o dva přední zuby. V další sérii proti Washingtonu bohužel inkasoval ještě dva údery do zubů a ty uvolněné se mu týmový lékař pravidelně snažil aspoň na čas připevnit k dásni. Po každém utkání strávil zhruba 40 minut u lékaře, který mu z postiženého místa musel vypustit hnis, aby dál mohl hrát.
R.J. Umberger (Columbus)
Blue Jackets se v roce 2014 poprvé v klubové historii dostali do play off a každý z hráčů mužstva samozřejmě chtěl být u toho. Atmosféru totiž dokázali fanoušci z Ohia vytvořit skutečně báječnou. Columbus nakonec padl s Pittsburghem v šesti zápasech a chyběl mu například větší příspěvek od útočníka R.J. Umbergera. Důvod byl brzy jasný a sám hráč ho sdělil po skončení série. "No, měl jsem zlomený prst, vykloubené rameno a kýlu. Ale třeba spodek těla jsem měl úplně v pořádku," usmíval se tehdy forvard.
Bobby Baun (Toronto)
Bolestivé chvíle zažil v roce 1964 ve finálových bojích proti Detroitu obránce Baun z Toronta. V šesté bitvě zblokoval tvrdou ránu od siláka Gordieho Howea a hned věděl, že jeho kotník na tom je špatně. Přesně z toho důvodu ale odmítl rentgen, upevnil si tuto část nohy lepící páskou a naskočil. Zápas rozhodl zázračně gólem v prodloužení a po výhře 4:0 v sedmém utkání si konečně zašel k lékaři. Snímek z rentgenu tehdy ukázal ošklivou zlomeninu, vítěze Stanley Cupu ale určitě tolik nebolela.
Steven Stamkos (Tampa Bay)
Johnny "Rocket" se pro tvrdou střelu přezdívá obránci Boychukovi. Během sedmého utkání konferenčního finále jeho Bostonu proti Tampě schytal jeho nešťastně tečovanou pecku přímo do nosu tehdy jedenadvacetiletý mladík Steven Stamkos. Výsledkem byl zlomený nos. Jenže tady se hrál sedmý zápas, duel o finále! O 5 minut později už stál kanadský útočník znovu na ledě, s nosem plným vaty, několika dočasnými stehy a celoobličejovým krytem. Bojovník. Ani tenhle statečný výkon ale tehdy Lightning nestačil.
Paul Kariya (Anaheim)
NHL během posledních let daleko více než dříve chrání hráče před nebezpečnými údery do hlavy a třeba predátor jakým býval obránce Scott Stevens už by se svým stylem hry v současnosti naprosto nemohl existovat. V roce 2003 byl ale ještě obávaným soupeřem a jeho nálet tehdy ve finále odnesl Paul Kariya z Anaheimu. Rána, kterou dostal, byla děsivá. Ze zamlženého plexiskla naskakuje husí kůže. Pro domácího kapitána už byla připravena v hale sanitka, on se ale vrátil do hry a nádherným gólem ještě pojistil vítěství 5:2.
Darryl Sydor (Dallas)
Nepříjemné zranění si během finále 2000 po nešťastném střetu přivodil obránce Darryl Sydor. Při nekoordinovaném pádu na mantinel si přisedl koleno a na nohu už se nedokázal postavit. Jenže jako správný bojovník se snažil, plazil se po ledě až před vlastní bránu, aby mohl v nejhorším případě aspoň zbolkovat střelu soupeře. Celých 20 vteřin trvalo, než sudí zapískal. Obdivuhodný výkon!
Související články
