Hodně si toho vážím, řekl čerstvý Síň slávy IIHF Reichel
"Je to trošku něco jiného než být na ledě. De facto jsem něco podobného získal poprvé, byl jsem trošku dojatý, ale ustál jsem to, tak jsem rád," řekl Reichel novinářům po ceremoniálu v pražském hotelu Clarion Congress. "Je to ocenění, které nedostáváte každý den nebo každý rok. Je to za celou kariéru, určitě si toho hodně vážím. Bylo to krásné."
Vedle triumfu v Naganu v roce 1998 získal třikrát zlato na mistrovství světa (1996, 2000 a 2001) a je jedním z hlavních symbolů takzvané zlaté generace českého hokeje z přelomu tisíciletí. "Musím říct, že to bylo krásné, ale byla za tím velká dřina. Bylo to období, kdy jsme měli nejlepší hráče v NHL i v Evropě," vzpomínal.
"Když se podíváme na tým z Nagana, tak byla půlka z Evropy, půlka z Ameriky, ale ti hráči patřili k nejlepším v klubech. To potřebujeme změnit, abychom zase měli nejlepší hráče v NHL a nejlepší v Rusku i v Evropě a dali dohromady mužstvo, které bude třeba pět let vyhrávat mistrovství světa," uvedl Reichel, jenž má ve sbírce i čtyři bronzy ze šampionátů v letech 1990, 1992, 1997 a 1998.
Cestu za prvním zlatem v roce 1996 považuje za nejlehčí. "Ve Vídni jsme to nějak rychle projeli. Jediná překážka bylo Norsko, kde jsme se trošku trápili," připomněl jedinou ztrátu po remíze s outsiderem 2:2. "Nejtěžší bylo z mého pohledu asi Německo (2001). Tam jsme šli na krev. Vím, že po zápase se Švédskem jsem seděl v kabině a měl jsem křeče. Bylo to strašně vyčerpávající, ale nějakou vůlí jsme to dotáhli tam, kam jsme chtěli."
Největší úspěch kariéry prožil v Naganu. "Tam to bylo taky velmi těžké, protože se turnaje zúčastnili hráči NHL. Jsem rád, že se nám to podařilo tím způsobem, že jsme porazili všechna silná mužstva. Nikdo nemůže říct, že jsme měli štěstí. Jak to šlo za sebou - Amerika, Kanada a Rusko. Bylo to krásný," připomněl zdolané překážky v play off za historicky prvním českým olympijským zlatem v hokeji.
Při semifinálové výhře nad Kanadou 2:1 po samostatných nájezdech se jako jediný prosadil v rozstřelu, když překonal Patricka Roye v první sérii. "Podíval jsem se na gólmana, viděl jsem, že tam místo není. Udělal jsem to, co celou kariéru. Vystřelil jsem nad beton, on se pohnul a padlo to přímo tam, kam mělo. Bylo to o chlup, ale odrazilo se to do brány. Bylo to hezký, ale furt to nic neznamenalo," řekl Reichel.
Pak prožíval se spoluhráči ještě nervy. "Byl to první nájezd. Ale Dominik (Hašek) v té době chytal ve výjimečné formě. Před Naganem na Utkání hvězd NHL vychytal všechny. Věřil jsem, že se to může podařit znovu," dodal.
Reichel dnes zažil další příjemné okamžiky extraligovém triumfu Litvínova, kde trénuje juniory. "Ten rok 2015 se vydařil," usmíval se a přál ještě medaili českým hokejistům na šampionátu. "Prožívám to jako fanoušek. Víc si to užívám, nejsem v takovém stresu. Potkal jsem mraky lidí na stadionu z té staré generace, co jsme vyhrávali. Všichni to prožívají a přejí klukům."
Ocenil také výkony třiačtyřicetiletého Jaromíra Jágra, kterého měl spolu s dalším tehdejším teenagerem Robertem Holíkem po boku při premiéře na MS v roce 1990 ve Švýcarsku. "On je nejlepší hráč našeho mužstva, táhne ho. Klobouk dolů, v jaké formě přijel. Hlavně psychicky je uvolněný, strhne ostatní kluky, aby mu pomohli," řekl Reichel.
Český dres z vyhlášení a skleněnou plaketu zařadí doma do své výstavky medailí a dalších ocenění. Nedosáhl jen na Stanleyův poháru. "Ale třeba ho vyhraje můj syn a já budu ještě šťastnější, než kdybych ho získal sám," uvedl Reichel, který při slavnostní řeči vyslovil přání, aby byl jeho šestnáctiletý syn Kristian ještě lepší hokejista než on. Sám jej vedl v reprezentaci do 17 let a nyní může pokračovat i jako kouč osmnáctky.
