Kajakářka Štěpánka Hilgertová o víkendu znovu usedne do lodi a bude se pokoušet probojovat do reprezentace vodních slalomářů. I ve 42 letech má touhu závodit, možná právě proto, že se tentokrát nežene za konkrétním cílem. U vody ji udržela nová loď, pohodovější podzimní trénink i syn.
Občas si před závažnými rozhodnutími píše na papír plusy a minusy. Ale když měla dvojnásobná olympijská vítězka Štěpánka Hilgertová rozsoudit, zda bude dál závodit ve vodním slalomu, žádný seznam nepotřebovala.
„Věděla jsem, že minusů je hodně, ale že všechny dokážu akceptovat. Že jsem schopná svůj výkon ještě někam posouvat a zkvalitňovat. To převážilo nad tím, že jsem někdy hodně otrávená a unavená. Nemám konkrétní cíl, ale chci to zkusit,“ říká dvojnásobná mistryně světa.
„Na závodění se těším. Jen mám trochu strach, aby to v případě nějaké chyby neskončilo dřív, než začne.“
Zkouška z nejtěžších totiž přichází už o víkendu, kdy vodáky čeká v Čunovu první část nominačních závodů pro reprezentaci, ačkoli za sebou nemají žádné závody na rozjetí. Pokud Hilgertová uspěje, zase o několik měsíců odloží přemýšlení o tom, co bude dál, které absolvovala na podzim.
„Nevěděla jsem, jestli budu mít energii do přípravy, ale nikdo na mě netlačil, nechtěl slyšet rozhodnutí okamžitě. Měla jsem čas najít si cestu sama a to mi dost pomohlo.“
Sice známým a kamarádům nadhazovala, že by mohla i skončit a shánět se tedy po práci, ale v lednu všechny zase uklidnila. „Nabídky nebyly dojednané, takže bych to nerozvíjela. Ale díky podzimu jsem už i částečně připravená na to, že to vyjít nemusí. Nejsem úplně ve špatné pozici.“
Z jejího hlasu je však cítit chuť na vodě zůstat. Díky přípravě v Jižní Africe a Aténách relativně v pohodě přestála i zimní tréninky na vodě, které nemívá v lásce. Ráda zůstala tréninkovou parťačkou synovi.
„Luboš měl loni problémy s lodí i zdravím, minulou sezonu si spíš odtrpěl. Štěpánka ho tak trochu podporuje. A on jí to vrací,“ říká Luboš Hilgert starší, trenér obou.
Jeho manželce navíc sedí i nová loď. „Vždycky jsem hanlivě říkal, že Štěpánka jezdí na závodních lodích a ostatní na turistických. Ale nová loď je pohodlná,“ vysvětluje Hilgert.
„Její závodní loď byla dobrá, když měl člověk formu, ale bez ní ji neutáhnul. Nedovolovala žádné chyby. Ale tahle umožňuje jet dolů řekou a nestarat se tolik o vlny a válce. Je to příjemnější ježdění.“
Hilgertové navíc prospěla i volnější podzimní příprava, kdy chodila běhat a plavat, dvakrát týdně cvičila oblíbený aerobik a dříve monotónní dřinu v posilovně nahradila kruhovými tréninky, místo velkých činek zvedala maximálně jednoručky. Tělo ji proto moc nebolelo.
„Sportovala jsem všestranněji. Ačkoli subjektivní pocit nebyl, že jsem dřela, do vážné přípravy jsem nakonec vstoupila velice dobře nachystaná. Pošetřila jsem se a pak se ty následující čtyři daleko tvrdší měsíce daly vydržet snáz. Možná jsem to tak měla dělat daleko dřív, ale když má člověk už od října před sebou vidinu velkého závodu, neudrží se,“ míní Hilgertová.
Tentokrát se nestresuje. „Ale příprava vyšla do té míry, že by mě mrzelo, kdyby to úplně nevyšlo,“ připustí. Při zmínce o tom, že se v Praze bude konat mistrovství světa 2013, se však nezdolná kajakářka, která má za sebou pět olympiád, rozesměje.
„To mě teda fakt neláká. Daleko reálnější představa pro mě je, že budu ze břehu fandit synovi.“
