Fotbalový bouřlivák šokuje. Hrál za Slavii i Spartu, teď je z něj voják!

Jak vás napadlo dát se k vojákům?
„Přemýšlel jsem nad tím rok, jakým směrem dál jít. Člověk by samozřejmě chtěl dělat práci, která ho baví. Impuls mi dal můj velký kamarád, který je voják a pochvaluje si to. Ve fotbale ještě funguju v FK Přepeře, budujeme nový stadion, ale řekl jsem si, že zkusím i tohle s tím, že vždy můžu skončit. A musím přiznat, že jsem nadšený.“

Takže z vás bude profesionální voják?
„Ano. Teď jsem v tříměsíční zkušební době. Do konce ještě měsíc zbývá, stát se může cokoli. Čekají nás ještě druhý a třetí fázovky, přežití venku na dvě noci, hod s obranným granátem. To vše člověk musí absolvovat, jinak letí. Je to zápřah, ale osobně jsem za něj strašně rád. Přesně takhle jsem si to představoval. Najednou mám o šest a půl kilo míň, mám plno elánu. Klukům na četě říkám, že jsem zase připravený naskočit zpátky do první ligy.“

Přiznám se, že mě tím překvapujete, nejde mi to s vámi dohromady.
„Musím říci, že spousta lidí, kamarádů a známých z fotbalu z toho bylo zprvu překvapených a stále asi jsou. S Míšou Kupkou (majitel Přepeř, za které Abraham hraje) jsme dokonce uzavřeli i sázku.“

Pokud Martin Abraham (druhý zprava) uspěje na tříměsíčním výcviku, stane se z něj profesionální voják

• 
• 
• 
• 
• 10 zobrazit galerii

O co?
„Jen o šampíčko. Myslel si, že budu po týdnu, po čtrnácti dnech zpátky a najednou jsou dva měsíce pryč a já stále funguju. Spousta lidí z fotbalu mi říkala, že tyhle věci nedám, protože jsem paličák a dokážu se chovat jako blázen. Vždy jsem šel hlavou proti zdi a neříkám, že to vždy bylo dobře, člověk dělá chyby. A často se taky usmívají a ptají se, jak jsem mohl udělat psychotesty, protože jsem přeci takový blázen.“

Předpokládám, že jste musel nějaké složit, ne?
„Jasně, na nich vylétne nejvíce lidí. Většina si o mně myslí, že jsem takový a makový. A mně na těch testech vyšel sangvinik. Přitom každý říká, že to není možný, protože jsem přeci cholerik! Psychotesty však nebyl problém. I když z každého testu jsem měl obavy. I ve Vyškově, před prvními fázovkami je člověk nervózní. Člověk se musí snažit, aby prolezl dál.“

Jakou teď máte hodnost, vojín?
„Na základním výcviku jsou všichni vojíni, úplně nejnižší v potravním řetězci. Pokud to vše úspěšně absolvuji, v Liberci bych měl mít hodnost svobodník.“

Jak výcvik zvládáte po fyzické stránce?
„Vzhledem k tomu, že jsem malinko lajdačil a pořád mě pronásledovala nějaká svalová zranění, moc jsem se nepřipravoval. První týdny pak pro mě byly docela výživný. Teď jsem však za to rád. Jsem v první rotě, ve druhé četě.“

Vy teď můžete srovnávat, co je těžší, jestli fotbal nebo armáda?
„Nejtěžší je pro fotbalistu určitě zimní kondiční příprava, jenže ten největší zápřah tam máte čtrnáct dnů, tři týdny v lednu. Nejtěžší je ten týden, kde máte čtyři fáze, ale vždy máte prostor na odpočinek. Tohle je absolutně těžší, protože tady jste tři měsíce, spánku máte málo, cpou do vás teorii a furt valíte. Jsme praktiky čtyři dny venku, takže pořád šlapeme s polní. Je to mazec. Jste pod tlakem, máte spánkový deficit, je to jiný, těžší.“

Blesk sport

3. listopadu 2013 • 18:18

Fotbalový rebel Abraham: Čeká dítě s dcerou šéfa Příbrami Starky!

Mimochodem, vy jste zažil ve fotbale i přísňáka Karla Jarolíma, za něhož jste skončil ve Slavii. Bylo to pod ním jako na vojně?
„Je tam podobnost v tom, že instruktoři jsou také razantní a nekompromisní, v tom je tam velká podobnost. Samozřejmě dril byl u něho také hodně těžký, ale dril máte iks hodin do týdne, tady fungujete v nepřetržitém vojenském výcviku.“

Co vaši kolegové-vojáci, poznávají vás?
„Musím říci, že jsem schválně nic neříkal, protože je lepší, aby o mně nic nevěděli, můžete tak poznat charaktery. Ale teď už všichni vědí, kdo jsem. Když jsem tam byl druhý třetí den, rozrazil dveře svalnatý maník. Utíkal ke mně a řval, jestli jsem to vážně já. Přiznám se, že jsem měl trochu obavy, co nastane. Tak se ptám, koho myslí. A on: No, Martin Abraham, ten, co byl ve Spartě? Sundal si tričko a tam měl Sparta Forever. Teď už se tomu smějeme, je to pohodový kluk.“

Ptají se vás, co tam děláte?
„Jo, ptají se. Vysvětluju jim, že jsem hledal práci, protože člověk si za kariéru nevydělal multimiliony. To hlavně manažer, když si spočítám všechny přestupy cirka za čtyřicet padesát milionů... Ale to je minulost. Hlavně jsem hledal práci, která by mě naplňovala.“

Čím vás to naplňuje?
„Pracuju s lidmi, to je opravdu hodně podobné jako ve fotbale. Je tam fyzická zátěž, která mi už chyběla. Teď jsem se dostal na svou váhu a cítím se velice dobře. Za druhé máte jistou práci, nemusíte se třepat někde v nějakém ligovém mančaftu, jestli vám to zaplatí, nezaplatí. Státní sektor bude fungovat vždy. A hodně lidí se mě ptá, jestli tam nejdu jenom vyloženě kvůli penězům.“

A co jim říkáte?
„Hodně lidí tam jde kvůli penězům, jsou tam slušné. Na druhou stranu jsem měl možnost volby. Mohl jsem dělat u bratra ve firmě, ale je to z ruky a nemyslím si, že by mě ta práce tak naplňovala. Jednomu kamarádovi se také rozjela firma a mohl jsem u něj dělat obchoďáka, ale to bych byl zase celý den v autě. Tohle je opravdu blízké k fotbalu a ke sportu. Taky za velice slušné peníze. Pro mě ale byla prioritou, aby mě práce naplňovala. Řekl jsem si, že to zkusím s tím, že kdykoli můžete skončit. Ale nyní můžu říci, že je to podle mých představ.“

A nebojíte se, že budete muset například na nějakou misi?
„Tam je ten výběr o hodně užší, je o to zájem. Tam jít nemusíte. Ale když vidíte, co se děje ve Francii, v Německu atd., tak jsem strašně šťastný, že tento základní kurz absolvuju, protože se mi rozšířil obzor. Ať je to třeba po zdravotní stránce, ohledně zbraní, manipulace s nimi a podobně. I z toho jsem nadšený. Je to jako ve fotbale. Třeba ligu jsem kvůli svý palici začínal později než ostatní, ale byl jsem vždy schopný se rvát a cílevědomost musíte mít i tady.“