Lendl si na kruťase jen hrál, aby vyvolával strach: Obtěžoval oplzlými fóry!
Chladný, nevrlý a sprostý. Ivan Lendl (54) nikdy nebyl favoritem soupeřů, fanoušků ani médií. Nová kniha o tenisové legendě, z níž vám Blesk přináší další exkluzivní ukázky, odhaluje, že jeho image byla hraná.
Jeho rival Němec Becker prozradil, co se on po celá léta snažil skrývat: „Ivan má měkké srdce. Povahou to není válečník.“ Drsná slupka byla kamufláží, jež měla chránit jeho zranitelnost. „Pro mě byl vždy záporňák, jako Ivan Drago z Rockyho,“ oponoval Australan Cash.
Ano, chladný ničitel z nepřátelské komunistické země. Tak zejména Amerika Lendla vnímala. Dařilo se mu na US Open, které mělo být kořistí Connorse a McEnroea, těch dvou amerických šílenců. A Lendl byl padouchem z Východního bloku.
„Myslím, že studená válka byla součástí mé neoblíbenosti, přestože jsem nenáviděl komunismus víc než kdokoliv jiný,“ souhlasil Ivan.
Stěžoval si, že je nejméně chápaným tenistou v dějinách tohoto sportu, v tom měl nepochybně pravdu. Ale neplačte pro něho, protože to tak sám chtěl! Ivan Lendl, kterého jste vídávali na stadionu nebo v televizi, byl do jisté míry hraným Ivanem Lendlem.
„Skrývej své city, hraj bez emocí,“ nabádal ho kouč Fibak. Usoudil, že je příliš měkký. „Protože se Ivan nenarodil s tvrdou povahou, potřeboval masku, s níž by předstíral, že je tvrdý a myslí to vážně. Chtěl jsem z něj superstar, číslo jedna,“ přiznal po létech.
Nervozitu skrýval za chladný obličej, do soupeřů zabodával vražedné pohledy. A pózu tvrďáka si budoval i oplzlými vtipy v šatně, údajně nejsprostšími v dějinách tenisu! Lendlův smysl pro humor byl černější než ostravské uhlí. Byl »bezkonkurenčním pachatelem vtipů o Židech, Polácích, Italech a homosexuálech«. Neexistoval prakticky nikdo, koho by se neodvážil vzít na mušku. V šatně mohli být hráči s jinou barvou pleti, ale to ho nezastavilo, aby o nich nevyprávěl vtipy.
Lendl částečně souhlasil. „Mám chorobný smysl pro humor a dokážu se zasmát věcem, které jiným lidem nepřipadají směšné.“
Ponižování jiných patřilo k jeho způsobu získávání naprosté kontroly nad protivníky. „Přijdu do šatny a on hned řve: Cashi, v těch botách vypadáš jako naprostý idiot. Jsi jako hňup – cha, cha, cha! Naštvalo mě to. Byl to velký mluvka,“ vzpomenul australský tenista.
Jednou v Monte Carlu došlo málem na pěsti. „Dostal jsem krásné kožené sportovní boty, byly senzační. Seděl jsem na lavici v šatně, s někým se bavil, a on přišel, sundal mi je a začal je trhat. Vrhl jsem se na něho, museli mě od něho odtrhnout. On byl naprosto šokován, protože měl pocit, že si jako velký šampion může dělat, co chce,“ řekl Cash.
Lendl s oblibou dokazoval svoji nadřazenost i na kurtu a trefoval soupeře u sítě. Zákeřnost? On to viděl jinak – jako nejlepší způsob, jak získat bod. Nebyla však pravda, že mířil na hlavu – terčem byla pravá strana břicha. „Tvrdý zásah do této oblasti vede k nemotornému reflexu a váš protivník ve snaze uhnout upadne,“ usmál se.
Lendl zastával názor, že nezval soupeře k síti, takže tak činí na vlastní riziko. A soupeři časem tuhle logiku začali brát. Další z věcí, kterou Ivan Lendl obohatil světový tenis.
