Šest let válel bundesligu. Má za sebou téměř čtyřicet startů v národním týmu. S Libercem slavil dva mistrovské tituly. A je členem Klubu ligových kanonýrů. Teď útočník Jiří Štajner ve spolupráci s redaktory deníku Sport Pavlem Hartmanem a Milanem Švecem rekapituluje úctyhodnou kariéru v knize s příznačným názvem Šílený génius, která právě vychází.
Že jde o hodně otevřenou zpověď, poznáte z následující malé ukázky, v níž populární „Štajny“ na rovinu popisuje okolnosti neúčasti na mistrovství Evropy 2012. Tehdy nejlepšího ligového kanonýra kouč Michal Bílek na závěrečný turnaj do Polska nečekaně nevzal. Štajner se to dozvěděl na obědě s libereckými spoluhráči v restauraci Potrefená husa den po zisku mistrovského titulu se Slovanem Liberec. Byla to pro něj největší ťafka v životě.
Vážně jste si myslel, že v nominaci na EURO 2012 nebudete chybět?
„Naprosto vážně! Věřil jsem, že na EURO pojedu! Zvlášť po jarním přáteláku v Irsku. Ten se mi docela vydařil. Těch šedesát minut jsem tam neodehrál vůbec špatně. A protože už se nic nehrálo a v lize jsme to s Libercem dotáhli až k titulu, doufal jsem, že bych na turnaj do Polska mohl jet. Fakt jsem si myslel, že v nominaci budu.“
Ale mýlil jste se.
„To jsem pochopil, už když mě Šmíca do telefonu pozdravil. Jeho hlas byl skleslý. Řekl mi: Štajny, mám pro tebe špatnou zprávu - nejsi v nominaci. Že prý nad tím seděli v sobotu večer s trenérem Bílkem a s asistentem Komňackým, a že teda nejedu. No, dobrý, řekl jsem. Zbytek rozhovoru jsem už nevnímal, jak jsem byl nasranej.“
Nezaregistroval jste ani odůvodnění?
„Ne. Jen si pamatuju, že Šmíca povídal, že to ještě nějak zkusí zvrátit.“
Co vy na to?
„Nic. Zopakoval jsem, že jsem pěkně nasranej. Pak jsem to položil a šel zase dovnitř.“
Liberečtí spoluhráči se asi divili, když jste jim sdělil, že EURO bude bez vás?
„Když jsem jim to oznámil, vykřikli: No, to si děláš prdel! Ne, nedělám. A oni spustili spršku nadávek. Já jsem si říkal, že Michala aspoň pošlu do prdele.“
Udělal jste to?
„Jo, šel jsem podruhý ven, protože v restauraci byl pořád bordel. Vytočil jsem Bílkovo číslo. Když to vzal, hned jsem mu řekl: Michale, jdi do prdele! A položil jsem to.“
Nedal jste mu čas ani na odpověď?
„Něco mi říkal, ale to jsem nevnímal. Stejně už to nemělo význam.“
Další ukázky ze Štajnerovy knihy najdete v pátečním vydání deníku Sport
