Murrayho ukrytá bolest? Tenisová jednička unikla ve škole řádění šíleného střelce
Je jen málo neotevřených kapitol v tak veřejném světě, jakým je profesionální sport. Jednu z nich má nový nejlepší tenista světa Andy Murray ukrytou hluboko ve své paměti jako vzpomínku na hrůzu, která v březnu 1996 otřásla Velkou Británií.
Na základní školu ve skotském Dunblane, kam tehdy osmiletý Andy i jeho bratr Jamie chodili, vtrhnul 13. března po deváté hodině ráno šílený střelec Thomas Hamilton a povraždil šestnáct dětí a jejich učitelku.
Murray byl ten den v budově. Střelbu na vlastní oči nespatřil, dokonce se o ní díky duchapřítomnosti dospělých ve škole dozvěděl až zprostředkovaně od matky na cestě domů. Dodnes o ní nemluví. Nemnoho o svém traumatu napsal například do autobiografie v roce 2015.
„Je to příliš tvrdé. Je to součást mé minulosti, od které se nemohu odtrhnout, ale není myslitelné přepínat tyhle emoce tam a zpět pokaždé, když poskytuji rozhovor,“ napsal Murray v knize nazvané Moje cesta k wimbledonské slávě.
Je shodou okolností, že vyrůstání dvou posledních světových tenisových jedniček, Novaka Djokoviče a Andyho Murrayho, výrazně ovlivnily tragédie. Djokovič dospíval během balkánské války, zažil bezpočet náletů a útěků do krytu.
Murray až v dospělém věku našel sílu vyhledat si v archivech detaily o tom, co se tehdy v roce 1996 v Dunblane stalo. „Andyho třída právě šla do tělocvičny, kde se střílelo. Tak blízko byl Andy tomu, co se odehrálo,“ řekla jeho matka Judy v jednom z mála rozhovorů, v nichž se tragédie dotkla. „Někdo uslyšel hluk a vydal se napřed zjistit, co se děje. Když to uviděl, vrátil se a nařídil dětem schovat se do nejbližších učeben.“
Děti seděly u zdí pod okny, aby nebyly vidět, učitelé s nimi zpívali písničky, dávali jim svačiny a snažili se je rozptýlit. Málokdo věděl přesně, co za hrůzu se ve škole odehrává. Mobilní telefony ještě nebyly rozšířené. Děti tak odjížděly domů s rodiči až po příjezdu policie.
„V autě jsem si najednou uvědomila, že klukům musím říct, co se stalo. Díky bohu byli natolik malí, že na ně ta událost nedolehla úplně; neuvědomovali si její závažnost,“ pravila matka obou pozdějších tenistů.
Murray se v teenagerském věku z města odstěhoval – ne kvůli tragédii, ale za lepšími tréninkovými podmínkami do Barcelony. Vrátil se v roce 2013 s olympijským zlatem na krku, na jeho počest tehdy jednu z poštovních schránek nabarvili zlatě. Už jako tenisová hvězda Murray opravil v Dunblane hotel. „Jsem šťastný, že mohu aspoň něco vrátit komunitě, z níž jsem vzešel,“ vyznal se.
Letos v březnu od neštěstí uplynulo dvacet let.
