26. května 2017 • 17:56

Zpěvák Maxa nemůže po operacích sportovat: Pomalu z toho propadám do depresí

Nit života. Tak nazval Maxa svoji fascinaci hudbou a malováním. Kromě toho je i velký showman. Někdejšímu moderátorovi talk-show Prominenti není cizí pohyb v záři reflektorů a mezi celebritami. Otec tří dětí, který se radši věnuje umění a sportování. V druhé činnosti ho však omezují zdravotní problémy. A to je pro věčného sportovce vskutku velká rána.

Hodně vám vaše zdravotní obtíže brání v pohybu?
„Bohužel v současné době moc sportovat nemůžu. Strašně mě to mrzí. Jsem po dvou operacích. Nejdřív kolene a potom ramene. Poslední s ramenem proběhla nedávno. S lítostí musím říct, že jsem se nedočkal kýženého výsledku. Pořád mě to bolí. Vadí mi to, popravdě jsem už mírně propadl do depresí, protože celý život jsem zvyklý na dobírání endorfinů z tělesné námahy, což teď nemůžu. Věčně jsem z toho takový skleslý, ale snažím se s tím nikoho neotravovat a nastavovat veselejší tvář.“

Předpokládám, že věříte v uzdravení a v návrat ke sportování…
„Doufám, jinak by to bylo blbý.“ (směje se)

Vážně se nesmíte ani pohnout?
„Lékaři mi dovolili jezdit na kole. Takže alespoň něco.“

Jaké sporty jste dělal před prvním chirurgickým zákrokem?
„Všechno, co se dalo. Rád jsem se zatěžoval ve fitness centru. O úroveň kulturisty jsem se nikdy nesnažil. (usmívá se) Vždycky jsem byl pro každý sport. Dával jsem přednost cvičení s vlastní váhou těla. Kliky a dřepy byly na místě. Dvakrát nebo třikrát týdně jsem dělal kruhové tréninky. A opravdu festovně, až jsem propotil celý tričko. To mě bavilo. Sport mi vždycky vyplňoval prostor mezi vším, co dělám.“

Bez sportu však nyní máte velkou trhlinu ve vašem životě, viďte?
„Pořádně velkou! Čtyři až pět měsíců jsem v podstatě na nic nešáhl. Od pasu nahoru nejsem schopen nic udělat. Není to pro mě lehké.“

Obzvláště, když celý život sportujete…
„Rozhodně. Sport je nedílnou součástí mého života. Za prvé jsem se mu v mládí věnoval vrcholově. Nikoliv třeba fotbalu, ale plavání. Dělal jsem to patnáct let. Také jsem vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu na Univerzitě Karlově s oborem trenérství. Vlastně sport mě provází až do dnešních, již pozdních seniorských let.“ (směje se)

Po dokončení studií na Univerzitě Karlově jste se stal učitelem tělocviku. Jaké to pro vás bylo?
„Není tajemství, že jsem působil jako pedagog. (usmívá se) Kromě trénování jsem vystudoval i akrobacii, tělocvik a matematiku. Krátce po škole jsem šel na gymnázium, kde jsem právě učil tyto předměty. Nicméně jsem potom zběhnul k umění, protože mě to na něj víc táhlo.“

Ve sportovní kariéře jste neviděl budoucnost?
„To bych neřekl. Kariéra sportovce mě naplňovala. Bylo to velice povznášející, ale srdce zkrátka táhlo úplně jinam. Už tehdy, když jsem promoval, tak jsem tušil, že z této profese zběhnu. Učinil jsem tak v okamžiku, kdy to bylo možné, tedy během Sametové revoluce. Ocitl jsem se na volné noze a mohl jsem dělat cokoliv.“

Kdy se ve vás probudila duše umělce?
„V podstatě odmalička. Od svých školních let jsem hrál na kytaru a maloval. Takže jsem od začátku dělal tyto dvě kategorie nebo spíš v uvozovkách odnože showbyznysu. Věnuji se tomu po celý život. Skládám písničky, natáčím desky a koncertuji. Kromě toho vystavuji i mé obrazy, takže většinu času trávím v ateliéru, ve studiu nebo na pódiích.“

Zkrátka byla ve vás ta touha odjakživa…
„Jasně. Je to taková nit, která prolíná celým mým životem. Doufám, že i nadále bude. Opravdu mě to velice baví.“ (usmívá se)

Na čem zrovna pracujete?
„Momentálně točím svojí pátou desku a zároveň mám některé obrazy na výstavě. V pražském relikviáři mám dva a pak na jedné kombinované výstavě. Jsem rád za každého, kdo se na ně přišel a přijde podívat.“

Jste populární i kvůli vašemu vystupování v televizi. Hrál jste ve filmech Zdeňka Trošky nebo moderoval reality show. Máte v současné době nějaké nabídky?
„Nemám prakticky žádné, neboť mě v televizi nic neláká. Není tam nic, co by mě zaujalo. Když už mapuju, co se odehrává na různých programech, tak mi to připadá jako čiré zoufalství.“

Opravdu? Povídejte…
„Pokleslost střídá ještě větší pokleslost. Nenarazil jsem na platformu, kde by se člověk jako já, který skládá písničky, uplatnil. Televize jsou nacpané různými lacinými reality show, kterých se nehodlám zúčastnit a nechci být jejich součástí. Protiví se mi. Je to pod mojí úroveň.“

Berete tak zpětně i vaše někdejší moderování v talk-show Prominenti?
„Dá se to tak říct. Barrandov má stejnou úroveň jako již zmíněné stanice. Já beru tohle moderování zpětně hlavně tak, že to byla práce. Myslím, že na rok a půl. Člověk si potřeboval trochu přivydělat. Jako každý jiný smrtelník i já platím složenky a jsem zasloužený otec tří dětí. Mám se tedy za čím ohánět a takové práce se zkrátka a jednoduše neodmítají. Byla to navíc zajímavá finanční nabídka. Kvůli svým otcovským povinnostem jsem se nakonec rozhodl ji vzít. Nemohl jsem říct ne.“

Šel byste do toho znova v případě podobné nabídky?
„V tomto případě ano. Na financích vždycky záleží. Musím živit rodinu.“