9°C
Zápasník z Oktagonu Simandl: Do klece chodím kvůli strachu
Z otloukánka respektovaným bijcem. Tak by se dala vystihnout dosavadní životní cesta Pavla Simandla, který je jednou z tváří televizní show Oktagon výzva 2. Než se stal MMA zápasníkem, zažíval jako dítě šikanu, i z toho důvodu se později stal drogově závislým. Dnes už ale nic z toho neplatí a pětadvacetiletý bojovník svou budoucnost vidí jasně. A zápasy v kleci v ní mají velikou důležitost.
Má vzhled modela, i proto se stal adeptem v soutěži Muž roku. Z toho však nakonec sešlo. Pavel Simandl ale rozhodně nelituje, ve stejném období dostal nabídku na účast v pořadu Oktagon, a kdyby měl volit mezi soutěží krásy a zápasením, má jasno.
V pořadu Oktagon výzva 2 prozrazujete, jak moc vám MMA v životě pomohlo…
„Pomohlo a stále pomáhá.“
V čem konkrétně?
„Už z obecného pohledu. Mnoho lidí není ochotno vystoupit ze své komfortní zóny. Žijí v zažitém stereotypu. Kvůli tomu se vyhýbají možnosti, že se dostanou před dveře nějaké nové příležitosti. A to je jeden z důvodů, proč MMA dělám. Vystupuji z komfortní zóny. Neustále překonávám strach.“
Strach?
„Ano. Od dětství jsem byl spíš slabší kluk. V období prvního stupně základní školy jsem dokonce zažíval šikanu.“
Jakou formou?
„Hráli jsme třeba fotbal, který mi moc nešel, přihráli mi balón a já nedal gól. Všichni kluci mě pak obstoupili, jeden mě začal mlátit a každý z toho kolečka si do mě kopnul. Nebo se vymyslela nějaká hra, kde budeme pět proti pěti, a najednou to bylo devět proti jednomu. Prostě jsem byl vždy ten nejslabší článek, ostatní to vycítili a zvyšovali si na mě sebevědomí. Rodiče se mě samozřejmě snažili zastávat, ale to ani pořádně nešlo. Zkrátka děti…"
Říká se, že dětská krutost je jedna z nejhorších.
„Ono to tak ve finále opravdu je. Celý život jsem měl tedy ze rvaček strach. Takže vlézt do klece, je pro mě vyloženě o překonání sebe sama. A navíc jde o sport, kterému se člověk musí maximálně věnovat, jak po fyzické, tak i psychické stránce. Jakmile se tomu nevěnujete na sto procent, nemáte šanci se posunout. Nejde tedy zběhnout z cesty a věnovat se jiným věcem. Například těm špatnostem, kterým jsem se věnoval dříve.“
Jaké špatnosti máte na mysli?
„Od devatenácti do třiadvaceti let jsem měl problémy s drogami. Sice jsem vždycky sportoval, ale v tomto období jsem se tomu rozhodně nevěnoval naplno. Nicméně došel jsem do fáze, kdy jsem si řekl, že tohle není život, který chci žít. Vždy jsem cítil, že chci něco dokázat a tímto jsem v sobě ten potenciál ušlapával.“
Nicméně mluvíte o problému s drogami. Jak jste se k nim vlastně dostal?
„Jsem z Klášterce nad Ohří, kde jsem měl kamarády dýdžeje a jezdil jsem s nimi po akcích. Takže to začalo těmi tanečními drogami, jako je extáze, MDMA, po přestěhování se do Prahy jsem objevil takové atypické drogy. Říkalo se jim designérské. No a já jim propadl i proto, že jsem kvůli šikaně neměl sebedůvěru. A ve chvíli, kdy jsem si vzal drogu, tak jsem sebevědomí měl. Najednou jsem byl sám sebou, bylo mi jedno, co si o mně kdo myslí.“
A bez drog jste kolik let?
„Zhruba dva roky. Úplně. Nesčetněkrát jsem se snažil přestat sám. Rodiče mi v tom pomáhali, jak mohli. Měl jsem opravdu podporu celé rodiny. Ale tím, že jsem neměl žádný cíl, nic co by mě nutilo se na to vykašlat, vždy jsem do toho po pár týdnech znovu spadl. Takže definitivní konec nastal, když jsem se rozhodl, že nejlepší řešení opravdu bude ústavní léčba. Kde jsem pak prožil pět měsíců.“
VIDEO: Upoutávka na pořad Oktagon výzva II
Jak jste se pak dostal k MMA?
„Sport k mému životu patří naprosto neodmyslitelně. Od deseti do osmnácti let jsem dělal řeckořímský zápas. Hledal jsem tedy něco, kde budu moct tyto zkušenosti využít. Hned se mi to líbilo. Navíc jsem si připadal jako frajer. (směje se) Když mi někdo řekl, co děláš za sport a já řekl MMA, budilo to dojem. I to mi v sebedůvěře pomáhalo.“
Mimochodem vy máte ale třeba i zkušenosti se soutěží Muž roku. Jistou dobu jste byl přeci jedním z adeptů.
„Ano, několik lidí v mém okolí mi řeklo, abych se tam přihlásil. Pak jsem se o tom bavil s rodinou a ti mi taky řekli, abych to zkusil. Na jejich popud jsem tedy vyplnil přihlášku. Nechci, aby to vyznělo ješitně, ale myslím, že jsem udělal na porotu při castingu celkem dojem. I třeba tím, že umím tři jazyky a vystudoval jsem vysokou školu. Hned mi řekli, že se mnou jednohlasně souhlasí, a tím to skončilo. Pak se mi nějakou dobu neozvali, až jsem se dozvěděl, že si své rozhodnutí rozmysleli. Nicméně zastávám názor, že vše se děje, jak má, takže jsem to nijak neřešil.“
Nicméně bylo to zhruba v období, kdy vám přišla nabídka na natáčení televizní show Oktagon výzva, že?
„Přesně tak, nabídku jsem dostal krátce potom.“
Teoreticky jste se mohl dostat do situace, kdy byste si musel vybrat, buď účast v soutěži Muž roku, nebo v pořadu Oktagon.
„Kdybych se do této situace dostal, tak si jednoznačně vyberu Oktagon. Už proto, že se týká sportu a to je směr, kterým bych se myslím měl vydat.“
Natáčení skončilo. Jak na to vzpomínáte?
„Bylo to super. Nejenom, že jsme se my soutěžící sešli jako dobrá parta. Ale i všichni ze štábu byli skvělí. Někteří kluci ke konci natáčení říkali, že už se těší domů. Já bych si tam dal klidně ještě měsíc.“ (směje se)
Pavel Simandl |
|
Datum narození: 22. 11. 1991 |
První díl show Oktagon výzva II odvysílá O2 TV v pondělí 18. září 2017 od 21.00
