Trenér nároďáku Kari Jalonen o medaili: Nejsem žádný kouzelník, ale...
Jako historicky první zahraniční kouč usedl na lavičku české hokejové reprezentace. Kari Jalonen (62) má životopis plný úspěchů, titulů a medailí. Přiveze jednu i z nadcházejícího šampionátu ve svém rodném Finsku? „Nejsem kouzelník, ale s touhle partou máme rozhodně šanci něco dokázat!“ říká v exkluzivním rozhovoru.
Český nároďák jste převzal před dvěma měsíci. Jste spokojen s tím, kam jste ho zatím posunul?
„Věděl jsem, že mě čeká hodně práce. Všechno bylo nové. Hráči, lidé okolo mě, prostě všechno. Ale být trenérem českého národního týmu, to je výzva. A můžu říct, že s prací, kterou tu všichni odvádíme, jsem opravdu spokojen. Jedeme přesně podle plánu!“
Je to větší fuška, než jste čekal?
„Vždycky musíte makat. Zvlášť u hokeje nemůžete nikdy říct: Udělal jsem víc práce, než jsem měl. A mně to nevadí, jsem workoholik!“ (úsměv)
Co hlavního jste v reprezentaci změnil?
„Hlavní změnou jsem já sám. Přinesl jsem sem svůj styl, svoje vystupování, svoje návyky. Jsem prostě Kari Jalonen na střídačce, jsem Kari Jalonen v kabině. Snažím se týmu předat zkušenosti, které jsem za celý život nasbíral. Ale co se týče zápasů, stačilo jen trošku upravit pár věcí. Jinak se všechno musí dál opírat o českou DNA. A když k ní přidáme kvalitní bruslaře a zrychlíme hru, tak s umem, který je českým hráčům vlastní, můžeme něčeho dosáhnout.“
Překvapilo vás tu něco?
„Upřímně, ani ne, hokejisté jsou stejní po celém světě. Tady máme fakt pohodové kluky. Navíc ve Finsku jsem trénoval hráče jako Broš, Kratěna, Tenkrát, Ujčík, takže českou povahu znám. A ve Lvu Praha byla půlka týmu česká. Moc dobře vím, z jakého jste těsta!“ (úsměv)
Ve Lvu jste působil v sezoně 2013/14 a došel s ním senzačně až dofinále KHL. Jak na to vzpomínáte?
„Měli jsme tehdy mnoho výborných hráčů, byl to takový multikulturní mix s Kanaďany, Američany, Finy, Slováky. Dobře se to namíchalo, měli jsme výborného týmového ducha. A to se zas tak často nepovede. Dodnes si pamatuju ty velké zápasy v O2 areně a fanoušky, kteří byli fakt skvělí. Skákali, skandovali, všichni v bílém. No prostě šílené emoce!“
Jste hokejový světoběžník. Působil jste v Severní Americe, Švédsku, Švýcarsku, Francii, Rusku, teď opět v Česku. To vás cestování tak láká?
(smích) „Dobrá otázka. Taky nad tím občas přemýšlím, ale mám to tak prostě dané celý život. Pořád někam cestuju a odkoukala to ode mě i moje dcera, která žila v Nizozemsku, Německu nebo Dubaji. A to je jí teprve 27 let, ale evidentně se potatila. (úsměv) Zároveň ale musím říct, že mám pevně daný domov ve Finsku, v Turku, kde to nadevše miluju.“
Nevadí vám ale, že jste pořád mimo tenhle domov?
„Žiju sice v cizí zemi, ale nikdy a nikde jsem si jako cizí nepřipadal. Když totiž někde pracujete na plný úvazek, tak rychle poznáte místní životní styl a porozumíte lidem a zjistíte, jak žijí. To je pro mě důležité a je to další plus k mé práci, takový plat navíc.“ (úsměv)
Ani rodina vám nechybí?
„Abych byl upřímný, tak občas chybí. Oni ale vědí, že je to moje práce, můj život. Dřív to bylo složitější, ale teď už máme všichni foťáky, mobily, takže s manželkou i celou rodinou můžete být nablízku i přes tu velkou vzdálenost. Ale samozřejmě si se ženou a dětmi vzájemně občas chybíme. Na druhou stranu, oni moc dobře vědí, jak to mám nastavené, a moc si vážím toho, že mě nechávají dělat to, co miluju.“
Jako hráč jste strávil dvě sezony v zámoří, jaké to bylo zahrát si slavnou NHL?
„Byla to skvělá zkušenost! Ale musím se přiznat, že jsem na to tehdy ještě nebyl úplně připraven. Bylo mi 23 let a dostal jsem sice nějakou šanci, ale prostě jsem nebyl ještě tak dobrý, abych se v NHL prosadil. Občas přemítám nad tím, že jsem mohl později dostat ještě jednu šanci, když jsem hrál svůj nejlepší hokej. Ale tehdy to bylo v Americe jinak nastavené – jakmile jste se tam jednou neprosadil, další možnost už jste nedostal. Přesto jsem si ty dva roky v zámoří užil, hrát NHL byl můj dětský sen!“
V Edmontonu jste si zahrál také s Waynem Gretzkým. Je to i pro vás nejlepší hokejista historie?
„Jasně! Fakt úžasný hráč, a já s ním mohl být chvíli v jedné kabině!“
A kdo je pro vás historicky nejlepší Evropan?
(přemýšlí) „My Evropané máme skvělé hráče z různých zemí. Ať už Švéd Sundin, Finové Kurri se Selännem, někteří Rusové... A nebo Čech Jaromír Jágr!“ (úsměv)
Jarda válí i v padesáti letech, co na něj říkáte?
„To je něco neuvěřitelného! Vím, že se s Kladnem zachránili v extralize, díval jsem se na jeho zápasy. A že hraje v takovém věku? To musíte jenom smeknout! Snad se spolu po šampionátu potkáme.“
Uvažoval jste, že byste ho povolal do nároďáku?
„To ne. To už nejde...“
Mistrovství světa se koná u vás ve Finsku. Těšíte se o to víc?
„Jo, bude to pro mě něco speciálního. Jsem moc šťastný, že můj první šampionát na české střídačce bude právě ve Finsku. Jako hráč jsem zažil domácí mistrovství v roce 1982, které se také hrálo v Helsinkách a Tampere, a bylo to úžasné. Teď navíc věřím, že finští fanoušci budou trochu fandit i nám!“
Budete ve Finsku dělat českým hráčům průvodce, nebo na takové věci nebude čas?
„V hlavách budeme mít jenom hokej. Jedeme tam s tím, že během těch dvou týdnů tam odevzdáme úplně všechno! Navíc to bude skvělý zážitek, budete na mistrovství světa, mezi nejlepšími hokejisty světa. A v Tampere je ještě nový moderní stadion, bude to skvělá podívaná!“
Češi čekají na medaili už 10 let. Dokážete to utnout právě vy?
„Strašně moc bych si to přál! Určitě máme šanci, ale musíme makat a všechno do sebe musí zapadnout. O výsledku rozhodují malé, opravdu malinké detaily. A snad v těchto detailech budeme lepší než naši soupeři. Ale k tomu je třeba tvrdá práce. Musíte si to odmakat, abyste si pak něco mohli užít na ledě. Tlaku na úspěch se ale nebojím, ten je ve sportu na všechny a já ho beru spíš jako výzvu. A pro mě je to opravdu velká výzva, protože s těmihle kluky máme rozhodně šanci něco dokázat a konečně utnout tu sérii!“
A vy zrovna máte na úspěchy patent. Jako hráč jste získal pět titulů, jako trenér devět! Co je vaše kouzlo?
„Podívejte, já nejsem žádný kouzelník. Jen věřím, že když se na věci poctivě připravíte a pak vám pomůže trošku štěstí, přijde úspěch. Ze 70 procent jde ale o tvrdou práci, z 20 procent pak musíte být na správném místě ve správný čas a zbylých 10 procent je prostě štěstí. Toho se držím celou kariéru napříč všemi kluby. Třeba se Lvem jsme finále KHL prohráli, na stříbrném MS 2016 jsme s Finskem prohráli jediný zápas – finále. Občas prostě potřebujete i to štěstí, jestli se třeba puk od tyčky odrazí do sítě, nebo ven... Hlavně ale potřebujete tvrdou práci, to není žádné tajemství.“
Co byste tedy na MS bral jako úspěch?
„Konkrétní výsledek vám slíbit nemůžu. To nemůže nikdo. Ale chci tam vidět tým, který do toho dal úplně všechno, turnaj si užíval a samozřejmě vyhrál co nejvíce zápasů!“
Témata:
Česko, reprezentace, medaile, úspěch, mistrovství světa, mistrovství světa v hokeji, blesksport, Jaromír Jágr, hokej, NHL, Finsko, sportovní soutěž, Tampere, Kari Jalonen
