7°C
Choť kouče Lenera měla pořádné nervy: Před dětmi jsem se schovávala!
Také ona si tu vzpomínku na Nagano vybaví, jako by se stala včera. „Já ho celé prožila s dětmi u nás v Praze na Letné. Syn chodil vedle do gymnázia, tak se vždycky ráno se spolužáky připlížili k nám do obýváku a dívali se tam,“ usmívá se manželka tehdejšího trenérského asistenta Slavomíra Lenera, paní Ivana.
Fandila jste s dětmi také?
„Já jsem byla radši schovaná v ložnici, kde jsem se dívala na malinkou televizi. Nechtěla jsem, aby děti viděli, jak jsem vynervovaná! Ale radost jsme pochopitelně měli společnou. Navíc se z pověrčivosti nesmělo nic měnit, takže jsme takhle ve stejné sestavě fandili každý zápas.“
Do Nagana jste s dalšími manželkami neletěla?
„To ne, ale z vyprávění jsem si vyslechla, jak to bylo divoké... (smích) Ale naši tři děti mi už v té době řekly: Mami, byla jsi tady s námi celou dobu, tak tady s námi zůstaň až do konce, ať se nic nepokazí! Takže jsem ráda, že jsem to prožila s nimi.“
Vyprávěl vám manžel nějaké historky?
„Ani ne. Snad jen to, že mu Ivan Hlinka na střídačce vždycky mačkal rameno, až tam měl modřiny... (smích)“
Jak jste zlato oslavila?
„Vystříkali jsme celé šampáňo a šli jsme na Václavák, kde jsme se všichni vyfotili. Já jsem pak odešla radši domu, abych vyspala únavu, ale děti zamířily ještě někam do hospody. A vzali s sebou i tehdy sedmiletou dceru, aby to taky zažila!“
