20°C
Hokejový bohatýr Roman Vráblík se chystá na půlmaraton: Největším soupeřem je manželka!
Na ledě potkal nespočet tvrdých soupeřů, teď ho čeká jeden velmi urputný mimo hokejový stadion. Extraligový obránce Roman Vráblík (33) premiérově poběží Mattoni 1/2Maraton České Budějovice. Zvládnout bude muset 21 kilometrů a taky fakt, že ho nejspíš porazí manželka Ivana. „Moc šancí si nedávám, ale beru to sportovně. Je v lepší kondici než já. Má naběháno spoustu kilometrů a navíc už ví, co ji čeká. Předem se ale vzdávat nebudu, to ne,“ usmívá se bek místního Motoru.
V základní části hokejové extraligy odehrál 360 zápasů, jako obránce v nich zaznamenal 66 bodů a 208 trestných minut. Tuhle sobotu budou Romanu Vráblíkovi naskakovat další vteřiny.
Máte za sebou soustředění s týmem na Lipně. Posloužilo i jako příprava na půlmaraton?
„Soustředění bylo těžký. Hodně jsme běhali, na což jsme ze začátku přípravy nebyli úplně zvyklí. A proto bylo i těžší se do toho dostat. Myslím, že nám to dalo dost kondice, hodně jsme natrénovali. Doufejme, že jsem se na půlmaraton dobře připravil. Já osobně jsem byl zvyklý běhat i předchozích přípravných obdobích a navíc jsme dřív chodili dost běhat i spolu s manželkou. Teď už to bohužel moc nestíháme, protože děti jsou větší a mají spoustu kroužků. Ale dřív když byl nějaký volný čas, tak jsme vyběhli spolu.“
Běžel jste už někdy takový závod? Kdy jste se rozhodl, že poběžíte? A co od toho čekáte?
„Bude to premiéra. Půlmaraton jsem ještě nikdy neběžel. Maximálně jsem si zaběhl desítku. Jednou jsme dokonce s manželkou běželi i jeden závod s kočárem, když byl syn ještě maličký. Jsem sám zvědavý, jak bude půlmaraton náročný a jak to zvládnu.“
Máte stanovený nějaký čas, který byste chtěl zaběhnout?
„Chtěl bych se pokusit přiblížit k výkonu své manželky, i když to teda asi není úplně reálné. Má hodně naběháno, je možná v lepší kondici než já. Půlmaraton v Českých Budějovicích běžela už několikrát a loni byla v cíli za hodinu a čtyřicet minut a letos by chtěla být ještě lepší, takže to nebudu mít lehké. Předběhnout ji je asi nemožné. Dával jsem si osobní limit pod dvě hodiny.“
Jak to vnímáte, že vás takhle porazí vaše žena?
„Dřív to tak nebývalo. Jsem o dost vyšší, takže jak jsme chodili běhat spolu, protáhl jsem krok a utekl jsem ji, teď už to moc nejde. Beru to sportovně. Jsem hlavně rád, že ji to baví. Budu pyšný, když se zlepší a já to dám pod nějaký limit. Možná mezi námi nějaká malá sázka ze srandy proběhne, ale moc šancí si nedávám. Ona má fakt naběháno spoustu kilometrů a navíc má s touhle tratí zkušenosti, takže ví, co ji čeká. Předem se ale vzdávat nebudu, to ne.“ (smích)
Co vlastně vy a běhání? Jaký k němu máte vztah? Je to oproti bruslení nutné zlo v přípravě na suchu? Nebo jste si k němu našel cestu?
„Měl jsem docela pozitivní vztah k běhání, v Budějovicích jsem strávil skoro celou kariéru a co jsme tu měli trenéry, tak s nimi to v přípravě bylo hlavně o běhání. A mě to bavilo, získal jsem si k tomu kladný vztah. A pak to pokračovalo s manželkou. Tady v okolí jsme chodili běhat prakticky všude, kde to šlo. Zavezli jsme třeba dceru na gymnastiku a šli běhat kolem vody. Manželka má už proběhlé snad celé Budějovice.“
Co říkáte na závody jako jsou RunCzech? Ať už jde o samotný půlmaraton v Českých Budějovicích nebo rodinnou míli? Zapojili jste se někdy s dětmi do tohoto běhu?
„Já myslím, že je to super. Lidi se na startu potkají s elitními atlety. Spousta lidí sportuje a pak se potkají na takovým závodě, to je skvělé. Navíc kolem panuje hezká atmosféra. Když tady manželka závodila, vždy jsme s dětmi vyrazili fandit. Přibližně jsme věděli, v jaký čas kde bude, takže jsme přejížděli na dvě tři místa, abychom ji podpořili, aby se Ivaně běželo dobře. Diváci váš ženou dopředu. Znám to dobře z hokeje a myslím, že v jakémkoliv sportu to člověka trošku víc nakopne a dodá mu to síly, které mu už třeba ubývají.“
Dokážete si představit život bez pohybu? A co vám pohyb dává?
„Upřímně si to nedokážu představit. Když pominu hokej, tak vlastně téměř veškerý můj relax je založen na nějakém pohybu. Máme dvě děti, malej hraje hokej a fotbal, malá gymnastiku, takže je to vše se sportem spojené. Když se chceme odreagovat, tak vyrazíme na nějakou turistiku a jdeme se někam projít, třeba na Kleť, vyrážíme na kolečkové brusle, na kolo. V létě jezdíme i po nějakých větších túrách se ženou. Bez pohybu bychom si to prostě nedovedli představit. Přijít domů, zapnout si televizi a pak si říct dobrou noc, to by nešlo.“
Co říkali spoluhráči na to, že vyrazíte na takový závod?
„Říkali, že jsem šílenec. Spousta kluků váží přes sto kilo, budují svalovou hmotu, jsou těžší nebo i po nějakých operacích, takže ten běh vyloženě nevyhledávají. Raději dohání kondici na kolech. A takovou dálku si moc nedovedou představit. Proto mě to i láká vyzkoušet si takový delší závod a jak to člověk zvládne.“
