Psychoterapeutka a internistka Kateřina Cajthamlová: Vadí mi násilné držení hlavy
Sedm vteřin. Tak dlouho trvala situace, která už dva týdny hýbe nejen Španělskem. Boss tamního fotbalu Luis Rubiales (46) byl suspendován, jeho matka držela tři dny hladovku kostele, lidé demonstrují v ulicích a mnozí žádají exemplární potrestání „naprosto nevhodného machistického chování“ vůči fotbalistce Jenni Hermosové (33). Pohledem psychoterapeutky a internistky Kateřiny Cajthamlové: »Tohle si muž nesmí dovolit!«
„To, co předvádí Luis Rubiales, má z pohledu psychoterapeuta tři fáze.
- Nejprve šílí radostí, chová se jako malé dítě a jeho skok obkročmo na strnulou robustní sportovkyni mi kapku připomíná reakci našich hokejistů po vítězství nad Američany kdysi v Naganu, přičemž »nekouká vlevo-vpravo« a snad si vůbec neuvědomuje, že jde o ženu.
- Druhá fáze je stále ještě euforický megapolibek zvaný francouzák. A tady už mi hodně vadí to násilné držení hlavy ubohé šokované sportovkyně.
- No, a třetí fáze - ohlédnutí se a popleskání po zádech, blíže zadečku, tak to je vysloveně urážlivé gesto... Na videu něco jako mimoslovní ekvivalent poznámky »no, no, vzpamatuj se, nic se neděje!« A tahle třetí fáze je spolu s násilným polibkem asi to, co je vysloveně přes čáru vůči ženě. Sama sportovkyně je zjevně v šoku - tato stresová fáze zamrznutí je to, co velmi často u znásilnění vnější pozorovatel vyhodnotí jako »nebránila se, tak se jí to asi líbí«. Ve skutečnosti jde o extrémní stresovou reakci jedince, na nějž probíhá neočekávaný útok a v lidové mluvě se tomu říká »krve by se v ní nedořezal, zkameněla jako solný sloup«. Tolik odborné pozorování podivného výjevu, který pro pána skončil podle hesla »štěstí trvá krátce, lítost mnohem déle«.
Můj komentář k tomu není zcela nestranný, protože se mi nelíbí ženský fotbal, box ani další podivné gladiátorské hry žen. Ale to, co proběhlo, je za hranicí toho, jak se jakýkoli muž smí chovat k ženě, zejména na veřejnosti. Od fáze dvě už jde o vyslovené obtěžování té ženy – a to ze strany autority, o to je to horší. Když jde o spoluhráčky nebo spoluhráče (Nagano), je to v pohodě, tam je hranice posunuta – zejména, pokud jde o ventilaci emocí po vypjatém zápase – trochu mimo mez obvyklého chování na veřejnosti.
Reakce matky pána (hladovka v kostele) je vypjatá ukázka toho, že se dáma distancuje od chování syna, ale přijde mi to kapku teatrální. Vlastně se pak ani moc nedivím, po kom tu teatrálnost funkcionář asi má.... Maminka z něj prostě gentlemana nevychovala. Možná sama není tak docela dáma, kdoví?“
