Dcery vyšetřovatele orlických vražd Vávry (†62): Hlídají bezpečí na Spartě!
Byl jednou z legend pražské kriminálky. JUDr. Miroslav Vávra (†62) jí šéfoval v devadesátkách, kdy českou kriminální scénu opanovaly mafie. Řešily se kauzy Jonáka, Mrázka, Běly, Krejčíře. Pracoval na objasnění orlických vražd, vytunelování Agrobanky či objasnění krachu Investiční a poštovní banky, jejíž pád v roce 2000 byl největším bankrotem v historii ČR.
Když se měl rozhovořit o jedné ze svých největších kauz, kterou byly pověstné orlické vraždy, řekl: „Život není divadlo, kde jsou velké a malé role. Detektiv se věnuje každému svěřenému případu s maximálním nasazením. Nikdy se totiž neví, co všechno s ním bude souviset. Právě tak začínal děj kolem orlických vražd.“
Byl pověstný i tím, že do akcí chodil bez pistole. „Pořádný policajt ji nenosí. Jeho zbraní je hlava. Detektiv vyšetřuje, dává dohromady ze střípků zrcadlo. Když je složeno, finální zákrok ve většině případů provádějí zásahové a speciální jednotky. Případ, který řeší jeden detektiv? Možná tak ve filmu,“ vysvětloval.
Ve službách zákona strávil 30 let života. Založil bezpečnostní a detektivní agenturu Inpos security a stal se prezidentem soukromých detektivů. Firma, kterou vybudoval, je i dávno po jeho odchodu do policajtského nebe špičkovým hráčem na českém bezpečnostním trhu. Zároveň si uchovala rodinného ducha tak, jak si to Miroslav Vávra přál. V jejím čele stojí jeho dcery, Kamila Vendula Muziková Vávrová (50) a Petra Rajlová (45). Do jejího dění se už zapojují i vnuk Honza (28), vnučky, dvojčata Vendula a Kamila (22), a nedávno se v akci ocitl i vnouček Vojta (7).
Jaké to bylo mít tátu vrchním komisařem kriminálky?
Kamila: „I když o své práci doma moc nemluvil, stejně jsme s ním jeho případy prožívaly. Prolínaly se nám životem, a když jsem nastoupila k policii, byl rádcem a vzorem.“
Petra: „Třeba orlické vraždy... 14. července 1995 se našel na Orlíku první sud, a tak táta nebyl na mých narozeninách. Soud v této kauze končil po letech 7. listopadu, to zase měla narozeniny máma. Nebo jsme jeli z chaty, na klíně košíky jablek, a tátovi zavolali na mobil, že je někde vražda. Dojel tam, nechal nás kousek dál i s jablečnou úrodou, a šel ohledávat mrtvolu.“
Četl vám pohádky?
Kamila: „Místo Šípkové Růženky předčítal kriminalistické sborníky. Ale čas si pro nás udělal. Pokud to šlo, vždycky se mnou jel na hokejový trénink i zápas.“
Jako policista si uvědomoval nebezpečí, nedržel vás jako holky zkrátka?
Petra: „Důvěřoval nám, ale vždycky nás vedl k bezpečnosti. Když jsme šly tancovat, říkal: Musíte jít uprostřed ulice tam, kde je světlo. Sledujte, kdo jde za vámi. Nikdy nechoďte do domu, pokud by za vámi někdo šel příliš blízko. Chtěl, abychom byly pořád trochu ve střehu.“
Kamila: „Když jsme přišly domů, ptal se, kdo tam s námi seděl, co měl na sobě. Trénoval naši schopnost se k té situaci vrátit. Petra má děti ještě malé, ale když jdou moje holky na diskotéku, už vědí, kdo sedí vedle u stolu, kde jsou dveře, kterými přišly, kudy lze odejít.“
Rodiny policistů se často rozpadnou. Čím to, že to u vás bylo jinak?
Petra: „Je to hodně zásluha naší mámy. Je velmi silný člověk. A táta toho zase uměl spoustu hodit za hlavu. Život s ním nebyl jednoduchý, ale od mámy jsme o něm nikdy neslyšely nic špatného.“
Jdete v otcových stopách, převzaly jste rodinnou firmu, u které by člověk čekal spíše chlapy.
Kamila: „Jako prvorozená dcera jsem měla cestu jasnou. Odmaturovala jsem na ekonomce a začala jsem pracovat na kriminálce. Petra šla na práva. Byla jsem trochu rebel, vysokou jsem udělala, když už jsem měla děti. Na školu mě ale přihlásil táta. Vystudovala jsem bezpečnostní technologie, systémy a management.“
To už měl táta bezpečnostní agenturu?
Kamila: „Firmu zakládal po odchodu od policie v roce 1997. Mezi zakládajícími jsem byla už i já, Petra ještě studovala. Dával ji dohromady sám, ale postupně nás do ní začleňoval. Říkal, že jestli tu práci chceme dělat, je potřeba ji poznat komplet.“
Platí to i pro vnoučata?
Kamila: „Honza už ve čtrnácti dostal vestu a začal chodit na Spartu. Moje holky se již také zapojují.“
Do akce už napochodoval i sedmiletý Vojtíšek. Není to trochu brzy?
Petra: „Na dni s policií chtěl dělat figuranta. Zvládnul to skvěle.
Jak mámy tří dětí udržují firmu v chodu?
Kamila: „Už mám děti velké, tak si dělíme práci tak, abychom potřeby těch Petřiných malých zohlednily. Faktem ale je, že když táta zemřel, narodila se Petře Verča. Nějaké šestinedělí se tehdy nedalo držet.“
Petra: „Vyřizovalo se přebírání firmy, převody, bylo to složité rozhodování, jak pokračovat. Právní náležitosti jsem zařizovala s miminkem za pochodu. Kojila jsem vždycky v nějaké kanceláři.
Kamila: „Když táta zemřel, měly jsme týden na to, abychom zabezpečily na Spartě předávání pohárů. Nezapomenu na ten moment, kdy jsme dvě mladé blondýny, bylo mi tehdy osmatřicet, předstoupily před zaměstnance, většinou chlapy. Ve vzduchu visela otázka, tak co, zvládnou to, nebo ne?“
Zůstali při vás?
Kamila: „Spousta klientů i zaměstnanců nám věřila a udrželi jsme si je. Také lidé, kteří znali tátu a věděli, že to byl slušnej chlap, nás doporučili dál. I to nám pomohlo.“
Jednoho z největších klientů jste ale načas ztratily.
Kamila: „V roce 2017 jsme na tři roky přišly o práci na Spartě. Bylo to pro nás hodně těžké, ale to, že jsme se vrátily, je důkaz, že svou práci děláme dobře.“
Jak kráčejí ve stopách dědečka vnoučata?
Kamila: „Honza je bezpečnostním specialistou na Spartě na kamery a bezpečnostním manažerem Sparty béčka. Venďa se také drží oboru, studuje na ČVUT ochranu obyvatelstva. Kamča dělá grafiku. Obě jsou ale s námi na všech akcích, na každém fotbale. To je pro nás moc důležité, navzájem si věříme a můžeme se na sebe spolehnout.“
Vážně se jako sestry vždy shodnete a nikdy se nepohádáte?
Kamila: „Když se pohádáme, občas se urazíme, chvíli si nebereme telefon...“
Petra: „Jednou bylo před fotbalem, hodně jsme se pohádaly. Po půl hodině jsme šly na poradu a jely jsme dál.“
A co detektivní služby, kterými váš táta začal?
Kamila: „V této oblasti máme hodně klientů ze zahraničí, hlavně z Anglie, Slovenska a Německa. Využívají našich služeb, když se např. chtějí dostat na náš trh nebo když české společnosti míří ven. Prověřujeme také zaměstnance některých významných firem.“
Petra: „Mockrát jsme zjistily, že prověřovaný má hodně špatnou historii.“
Je něco, co neděláte?
Kamila: „Nevěrníky, pro klienty by to bylo finančně náročné. Na sledování je potřeba více lidí, auta, mění se oblečení podle toho, kam se musí detektiv dostat...“
Co je při zajišťování bezpečnosti nejsložitější?
Kamila: „Někdy je nejtěžší přesvědčit klienta, že bezpečnost je důležitá a bez nastavení nějakých opatření to opravdu nejde. Když svou práci uděláme dobře a nic se nestane, tak to vypadá, že nás nepotřebovali. Nejlepší klient je tedy ten, který už průšvih zažil a uvědomuje si riziko.“
V týmech, které zajišťují hladký průběh akcí, máte také ženy. Co je jejich hlavní úkol?
Kamila: „Jsou tam především z důvodu komunikace nebo osobních prohlídek.“
Petra: „Když vyhrocené situace přijde řešit žena, tak někteří chlapi, kteří na sebe dokážou být drsní, najednou uberou z plynu.“
Kamila: „Do některých míst ale žena nepatří. Vždy jim říkám: Pokud dojde k zákroku, jděte pryč a neoslabujte kolegy tím, že vás budou muset chránit.“
Váš táta řekl, že jeho otec mu dal dobré poučení do života: Jít můžeš, kam chceš, vidět můžeš, co chceš, ale nesmíš se tomu přizpůsobit. Máte i vy od táty nějaké poselství?
Obě: „Učil nás všímat si toho, co se děje v okolí, a nebýt lhostejné. Říkal, když se něco děje u sousedů, může pomoci soused odvedle.“
Témata:
fotbal, dcery, sport, sparta, blesksport, vyšetřovatel, orlické vraždy, miroslav vávra, Česko, vražda
