Birmančevič o NEJ sezoně i Priskem: Sparta mi sedí, je jiná než Toulouse
Seznamte se, Veljko Birmančevič. Muž, jenž si za jediný rok podmanil ligu. Srbský křídelník pomohl Spartě k mistrovskému titulu a triumfu v MOL Cupu, sám pobral hned tři trofeje. V anketě Ligové fotbalové asociace se stal nejlepším záložníkem, cizincem a co víc – nejlepším hráčem sezony. „Tři ocenění? Úžasné,“ prohodil Birmančevič. „Sparta je pro mě dobrý klub,“ dodal a zamyslel se, proč mu rok v letenském týmu a české soutěži tak vyšel.
Vyfotil se s první cenou, druhou a třetí. Pak je všechny pečlivě uložil do krabice, které vyskládal na sebe, opřel o bradu a vydal se na rozhovor. Už několikátý za poslední dny. Veljko Birmančevič byl po konci sezony na roztrhání. Ještě aby ne. Má za sebou mimořádně úspěšný rok.
Jste nejlepším hráčem sezony. Překvapilo vás to?
„Když jsem přišel do Sparty, chtěl jsem hlavně zase hrát, dávat góly a přihrávat na ně spoluhráčům. Každý ví, jak bojuju na hřišti. Stejně tak na tréninku. Když tvrdě pracujete, všechno jednou přijde. Takže tahle cena nebyl můj cíl, ale jsem za to šťastný.“
Vážíte si individuálních ocenění?
„Je to úžasné. Poprvé jsem něco takového vyhrál. Vlastně ne. Ve švédské lize jsem byl nejlepším mladým hráčem. Ale tři trofeje jsou skvělé.“
Kam je dáte?
„Asi pro ně nějaké místo udělím. Pravděpodobně je dám do mého pokoje v Srbsku, kde mám všechny trofeje a medaile, které jsem v minulosti získal.“
Když se podíváte na tři ocenění, jde o důkaz, že jste prožil nejlepší sezonu v kariéře?
„Pokud se podíváte na statistiky, tak asi ano. Podobnou sezonu jsem měl ve Švédsku, kdy jsem dal dvacet gólů v lize a poháru. K tomu jsme hráli Ligu mistrů. To považuji taky za úžasný rok.“
Ale mezitím jste přibrzdil v Toulouse, že?
„Ve Francii jsem moc nehrál, ale vyhráli jsme pohár, což pro mě hodně znamená. Tu medaili si navždy budu pamatovat. Je ovšem těžké, když celou sezonu nehrajete. Přesto jsem tvrdě makal, na tréninku jsem byl jedním z nejlepších. Pamatuju si, že před posledním zápasem za mnou přišel trenér a řekl mi, že vidí, jak každého v týmu respektuju a jak každý trénink dřu. A že se mi to jednou vrátí. Víte, já opravdu věřím, že když tvrdě pracujete, všechno jednou přijde.“
Obrat nastal hned ve Spartě.
„A za to jsem opravdu šťastný. Po sezoně, kdy jsem nehrál, jsem najednou absolvoval téměř padesát zápasů. Jsem za to rád, jak se ukazuju na hřišti.“
Překvapilo vás, že jste zvládl českou ligu takovým způsobem?
„Když jdete do nové soutěže, první sezona je vždycky složitá. Je mi šestadvacet let, už nejsem nejmladší. Potřebuju se adaptovat co nejrychleji. V posledních třech letech jsem hrál tři odlišné soutěže, třikrát jsem změnil zemi, kulturu, klub. Už vím, jak to chodí, proto si myslím, že tohle bylo pro mě snazší.“
Všechno vám sedlo?
„Pro mě je důležité, že hraju za Spartu. Jsem typ hráče, který rád hraje za tým, co bojuje o nejvyšší umístění. Pokud bych byl v mužstvu uprostřed tabulky, nemohl bych předvést ze sebe to nejlepší. Sparta je pro mě dobrý klub, což jsem ukázal i na hřišti.“
Rozestavení, kterým Sparta hraje, vám vyhovuje?
„Hrajeme 3-4-2-1. Celou kariéru jsem hrál levé křídlo, ale ve Spartě nastupuju napravo a na pozici číslo deset. Když jsem přišel, řekli mi, že se mnou na tuhle pozici počítají. Byl jsem s tím v pohodě, já chci prostě hrát. Naskočil jsem i vlevo, když byl Šulo (Haraslín) mimo, něco jsem odehrál jako útočník. Je mi jedno, kde jsem, hlavně chci hrát.“
Dokážete srovnat Spartu a Toulouse? Najdete rozdíly?
„Jednou jsem řekl, že s ohledem na poháry, je Sparta na tom líp. Má víc titulů i zápasů v Evropě. Ve francouzských médiích psali, že jsem řekl, že je větší klub. Nenáviděli mě za to.“
A jak jste to tedy myslel?
„Sparta získala v historii víc trofejí, ani nevím kolik. Na druhou stranu Toulouse hraje jednu z top pěti evropských lig, což je lepší úroveň než česká liga. Každý rok hrají proti PSG, Monaku, Marseille, Lyonu, Rennes nebo Lens. Každý rok bojují o to, aby zůstal v lize. Zažil jsem si to, jsou to těžké zápasy. Sedm, osm týmů je v soutěži opravdu kvalitních. Pro mě je rozdíl v něčem jiném.“
Povídejte.
„Toulouse hraje víc defenzivně, protože proti takovým týmům nejde hrát útočně. Naopak Sparta téměř každý zápas v lize útoční, snaží se dát góly, což je pro mě mnohem jednodušší. Baví mě hrát víc s míčem než bránit.“
Na jaře jste do Sparty definitivně přestoupil. Měl jste hned jasno, co bude dál?
„Než jsem do Sparty přišel, mluvil jsem s panem Rosickým (sportovní ředitel). Dali jsme si první cíl, což bylo roční hostování. Po šesti měsících jsme se bavili znovu. Řekl mi, že mě chce koupit, že chce, abych zůstal. Souhlasil jsem, protože jsem se ve Spartě cítil fakt dobře. V sezoně jsme vyhráli double, v Evropské lize byli v osmifinále, což je jedna z nejlepších sezon ve sparťanské historii. Jsem fakt rád, že jsem tady.“
Posunul vás trenér Brian Priske?
„Hodně, patří mu velký dík, že mi dal šanci. Mockrát jsem mu řekl, že na hřišti odevzdám všechno. Ví, jak hraju a jak trénuju. Už jsem ukázal, že jsem schopný jeho důvěru splatit tím, jak bojuju, střílím góly a sbírám asistence.“
Věděl jste, co od trenéra čekat?
„Mluvil jsem s ním, než jsem do klubu přišel. Vysvětlil mi všechno o Spartě a o tom, jak pracuje. Pomyslel jsem si: Jestli tohle je pravda, tak je to pro mě úžasné. Co řekl, to fungovalo.“
Priske řekl, že i přes oslavy chcete hrát a jste připravený. Opravdu?
„Celou kariéru všechno dělám profesionálně. Tím neříkám, že ostatní ne. Snažím se ale tak chovat vždycky. Mladším hráčům v týmu říkám, že musí během kariéry tvrdě pracovat, aby když ji ukončí, věděli, že tomu dali všechno. Někdy potřebujete štěstí, jindy ho zase nemáte. To je fotbal. Cesty k úspěchu jsou různé. Někdo jde rovnou do Realu nebo Barcelony, někdo má jiný příběh. Jde ale o to, abyste si po kariéře nic nevyčítali.“
Přesto jste si oslavy užil?
„Bylo to hezké, ale pro mě trochu jiné, než jsem zažil ve Francii, Švédsku nebo Srbsku. Tým funguje jinak, nikdy jsem nic takového neviděl. Přísahám, že oslavy nemám rád, ale tohle je něco tak odlišného. Je úžasné, jak tým drží při sobě, co se děje před a po zápase. Hrál jsem v mnoha klubech, vždycky se vytvoří víc skupinek. Jedna jde na jedno místo, druhá na jiné. Ale tenhle tým jde společně do města, na párty. Je důležité mít toho týmového ducha.“
Jaké jsou cíle na další měsíce?
„Chci poprvé prožít atmosféru EURO. Další cíl s národním týmem je mistrovství světa. Teď je ovšem na řadě turnaj v Německu. To je velká soutěž, jedna z největších pro národní tým. Pak začne nová sezona, se Spartou budeme bojovat o Ligu mistrů. Vím, jak dlouho ji nehrála.“
Co pro Srbsko znamená, že je na EURO?
„Srbsko nebylo na evropském šampionátu čtyřiadvacet let. Myslím, že fanouškům takové zápasy chyběly. Většina lidí se asi pojede podívat přímo do Německa a budou mít velká očekávání. Když neuspějeme, bude to trochu problém. Což je ve všech sportech v Srbsku, taková je naše mentalita. Byl by pro nás úspěch, kdybychom se dostali ze skupiny.“
Už umíte aspoň pár českých slov?
„Máme hodně českých hráčů, myslím, že jim rozumím tak třicet, čtyřicet procent toho, co řeknou. Snažím se i trochu mluvit, ale to není úplně dobré.“
A co volný čas? Máte vůbec nějaký?
„V tréninkovém centru jsem tak do dvou, do tří hodin odpoledne. Domů jedu, až mám všechno hotové. Pak si chci nejméně hodinu a půl nebo dvě hodiny odpočinout, tak jdu spát. Vím, že je to pro mou ženu těžké, protože je skoro celý den sama. Chci si ovšem nejdřív všechno splnit a odpočinout. Pak trávíme čas spolu, jdeme na procházku, podívat se do centra, v Praze je hezky. Jsou tady dobré restaurace a jídlo. Pak jdeme domů, trochu zregeneruju a kolem desáté, o půl jedenácté jdu spát.“
