Mrazivá slova horolezkyně Kolouchové: Když se nevrátím, tak...

Nekonečný vnitřní boj mezi poklidným životem mámy dvou dětí tady dole a opojným pocitem vítězství tam nahoře dramaticky vykresluje dokument K2 vlastní cestou, který s Kolouchovou natočila režisérka Jana Počtová. „Kdybych se na to dívala z venku, tak si to sama před sebou nemůžu nikdy obhájit, protože jdu naproti výrazně většímu riziku než při jakémkoli jiném sportu," přiznává ve snímku horolezkyně.

Dotkla se i nejkrutějšího scénáře, který se teď bohužel naplnil. „Pokud se něco nepovede, tak mně se prostě prdlajs stane, já už to potom nebudu vědět... Když se nevrátím, to, co způsobím těm prďolům, našim, Martinovi (manželovi, pozn. red.), o tom prostě nepřemýšlím, to je zavřený, to bych se musela zbláznit," řekla otevřeně.

Kritika okolí ji chladnou nenechávala, ale svůj vnitřní konflikt zkrátka vnímala jako volbu mezi menším a větším zlem. „A to menší zlo je, že jedu, než kdybych to v sobě popřela, úplně to zadupala a řekla si, tak teda teď se prober, teď bys měla být ta zodpovědná, máš ty dvě děti, tak ty nemáš právo odjíždět. Jako proč? Kdo to říká? Jedinej, kdo to může soudit a řešit jsem já a můj manžel," zlobila se v dokumentu.

Manžel ale Kláru Kolouchovou nesoudil, naopak ji v jejích touhách podporoval. „Už do těch věcí nejde tak úplně z lehka jako předtím, když byla o 20 let mladší bez rodiny. Dneska řekněme, že ta hranice je to svázání tím kruhem lidí kolem sebe. Když se podívám na plejádu lidí, kteří jsou na horách celý život, tak většina z nich jsou sami, protože to jinak nejde," vysvětloval v dokumentu Martin, který Kláru na většině expedic, včetně té poslední, doprovázel.

Bál se o svou životní lásku? „Moc ne. Možná to zní tvrdě nebo divně, ale je to tak. A myslim si, že to je opravdu dané tím, že si dokážu v každé chvíli představit sám sebe na tom místě, kde ona je," překvapil.

Velmi otevření a upřímní jsou v dokumentu Klářini rodiče, bez nichž by na své cesty mohla vyjíždět jen těžko. V době jejích expedic totiž pomáhali s péči o děti, jejich postoj měl ale k nadšení hodně daleko.

„Nejdříve jsem samozřejmě musel být takový strašně moudrý a chytrý a říkat jí, hele, neblbni, máš tady dětičky, kašli na to. Tuhle strategii jsem opustil hodně brzo, to prostě nemá cenu... Co já mám okolo sebe kamarády, nebo naše známé, tak ti občas volí na její adresu nevybíravé výrazy. Prostě, že to je blbě, to, co dělá," přiznal Petr Poláček.

V jedné z velmi emotivních scén pak přečetl a rozebral dopis Klářiny dcery, který pro mámu před jednou z výprav napsala. "Já se paradoxně víc bojím o tu Emmu," přiznal smutně.

Klářina maminka před jejím odjezdem neskrývala rozčarování. „V tom jsme dvě ženský proti sobě, obě matky. Já jsem nasupená a ona je taková, že si jde za svým," zlobila se ve své ordinaci, kde ji dcera se štábem navštívila. „Když jsme na tebe minule čekali na letišti, tak jsem říkala, že to už nikdy, nikdy nechci zažít. Ty nevíš, co to je, tady být s těmi tvými dětmi. Cyril je smutnej, je to na něm vidět," nešetřila dceru. Ta jen pípla: „Já nejsem imunní vůči tomu, co říkáte..."

„Tohle by asi málokterá matka... Nevím o takový, že by někam lezla a nechala tady takhle malý děti, ale Klára to má položený jinak," krčila rameny maminka Kolouchové před kamerou. Vše ale uzavřela smířlivě: „Když se vrátíš, bude to v pořádku. A já to mám všude posichrovaný, že se vrátíš, proto nejsem pak nervózní," dodala.

Dceři pak s sebou na expedici koupila parfém, aby si vzpomínku na mámu mohla s jeho vůní připomínat i cestou k vrcholu.

Dokument K2 vlastní cestou najdete na platformě Oneplay. V galerii si můžete prohlédnout některé záběry z něj.

S milovaným tátou po návratu z K2

• 
• 
• 
• 
• 
• 
• 51
  zobrazit galerii

Další rána pro rodinu horolezkyně Kolouchové (†46): Pro úřady NENÍ mrtvá

Šerpa viděl smrt slavné horolezkyně Kolouchové (†46): Výkřik a pád dolů