Smrt, která otřásla Hrami ve Vancouveru: Sáňkář se zabil v obávané zatáčce!
SERIÁL OLYMPIJSKÉ PŘÍBĚHY - Olympiáda ve Vancouveru 2010 měla být milníkem v jeho slibně rozjeté kariéře. Gruzínský sáňkař Nodar Kumaritašvili (†21) se jí však nedožil. Zahynul při poslední tréninkové jízdě, jen několik hodin před slavnostním zahájením. A následky byly fatální...
Byla to poslední tréninková jízda před slavnostním zahájením her v roce 2010. Nodar se řítil ledovým korytem, které experti už tehdy označovali za „nejrychlejší a nejnebezpečnější na světě“. V poslední zatáčce č. 16 ztratil kontrolu nad svými saněmi a následoval hororový pohled.
Nodarovo tělo bylo odstředivou silou katapultováno ven z dráhy. Následoval čelní náraz do nechráněného ocelového nosníku. Záchranáři byli u Gruzínce téměř okamžitě a prováděli mu masáž srdce. Po převozu do nemocnice už ale bohužel lékaři mohli pouze konstatovat smrt.
Gruzinská výprava stála před těžkým rozhodnutím. Zvažovali, že se nejen nezúčastní zahajovacího ceremoniálu, ale dost možná odpískají celé Hry a raději odletí domů. K tomu ale nakonec nedošlo a snažili se bojovat o úspěch. Právě pro Nodara. Zesnulému sportovci byl také věnován zahajovací ceremoniál, do kterého Gruzínci nastoupili s černými šálami a černou stuhou na vlajce.
Kdo nesl vinu?
Záhy začali lidé řešit, kdo za tragédii nese zodpovědnost. Odborníci toto ledové koryto totiž předem označovali za nejrychlejší a nejnebezpečnější na světě. Koronerská služba Britské Kolumbie pak oficiálně zvěřejnila zprávu o tom, že ke smrti vedla kromě rychlosti trati také Nodarova nezkušenost. To byla pro jeho rodinu velká bolest. Jejich syn si odcestoval splnit sen, namísto toho se domů vrátil mrtvý a navíc mu to někdo dával za vinu...
Lidé však současně vrtěli hlavou nad tím, jak mohl kdokoliv postavit dráhu, kde se létá rychlostí přes 140 km/h a současně u ní nechat nekryté sloupy. Nodarův otec po nehodě řekl, že mu syn přiznal obavy. „Řekl mi: Tati, já se té zatáčky bojím,“ líčil podle CBS News. „Jsem bývalý sportovec a řekl jsem mu: Tak se rozjedeš pomaleji. Na to on reagoval slovy: Tati, co mě to tady učíš? Přijel jsem na olympiádu, abych vyhrál!“
Jenže za tuhle touhu nakonec zaplatil životem. Ze slov Kumaritašviliho otce bylo zřejmé, že i on pochyboval o bezpečnosti ledového koryta. „Testovali tu trať na mém synovi,“ dodal trpce.
Po neštěstí došlo k úpravám v podobě zabezpečení ocelových nosníků a zvýšení zábran, díky čemuž se dost možná povedlo předejít dalším tragédiím. Bohužel pro Nodara, tyto kroky přišel až příliš pozdě...






















