Nejslavnější drama And: Parťák mu přeřízl lano nad propastí!

Bylo to poprvé, co někdo zdolal zrádnou západní stěnu Siula Grande (6344 metrů). Dva mladí, ambiciózní Britové dosáhli vrcholu čistým alpským stylem. Tedy rychle, nalehko a bez fixních lan. Byli na vrcholu světa! Ale hory si svou daň vybraly až cestou dolů.

Během sestupu se zhoršilo počasí. Joe náhle uklouzl na ledovém srázu. Roztříštil si holenní kost a koleno měl zaražené do stehna. V takové výšce a v takové stěně to znamenalo jediné. „Podíval jsem se na roztříštěnou kost, jak mi proráží koleno, a pomyslel si: »Jsem mrtvý. Tady zkrátka umřu«,“ popisuje Joe Simpson v knize Dotyk prázdnoty.

Každý jiný by svého parťáka nechal na pospas osudu. Záchrana se zdála fyzicky nemožná. Ale Simon Yates udělal něco neuvěřitelného. Svázal dvě padesátimetrová lana a začal svého zmrzačeného kamaráda pomalu, metr po metru, spouštět dolů mrazivou tmou a sněhovou bouří.

Joe ale přepadl přes hranu ledovcového převisu a zůstal bezmocně viset v prázdnotě. Nad ním byl pouze Simon, kterému pomalu docházely síly. Tíha jeho kamaráda ho nezadržitelně stahovala po sněhu dolů ke smrtelnému pádu. Joe nemohl vylézt nahoru. Simon ho zase nemohl vytáhnout. Přes hukot bouře se neslyšeli. Hodinu viseli v absolutní agónii, zatímco jim omrzaly prsty na kost.

Simon věděl, že pokud nic neudělá, zřítí se do propasti oba. A tak udělal něco, co dodnes vyvolává husí kůži každému horolezci. Vytáhl nůž a lano přeřízl. Joe poletoval tmou a zřítil se padesát metrů hluboko na dno temné, zlověstné ledovcové trhliny. Simon, přesvědčený, že právě zavraždil svého kamaráda, se s omrzlinami a výčitkami svědomí dostal do základního tábora k třetímu členovi expedice, Richardu Hawkingovi.

„Neměl jsem na vybranou. Byla to praktická nutnost. Byl jsem si absolutně jistý, že je po něm,“ vypráví Simon Yates. Jenže se udála šílená hříčka osudu. Joe pád do trhliny přežil! Ocitl se v ledové rakvi. S vědomím, že nahoře je jen přeříznuté lano, se rozhodl k šílenému kroku – spustit se ještě hlouběji do tmy propasti v naději, že najde cestu ven.

A našel. Vylezl z trhliny ven do mrazivé bouře, bez vody, bez jídla, s roztříštěnou nohou. Tři dny se tenhle naprostý šílenec plazil přes ledovce a morény. Pil vodu z roztátého sněhu z kaluží, měl halucinace a umíral vyčerpáním. Do základního tábora se doplazil uprostřed noci, jen pár hodin předtím, než Simon s Richardem plánovali sbalit tábor a odejít.

„Slyšel jsem jméno, které někdo vyvolával v temnotě. Znělo to jako duch. Bylo to to nejděsivější, co jsem kdy zažil,“ vrací se Simon k momentu, kdy uslyšel Joea u základního tábora.  Následky byly brutální. Horolezecká komunita Simona Yatese po návratu do Británie málem ukřižovala. „Ten, co přeřízl lano!“ křičely titulky. Jenže největším zastáncem Simona se stal paradoxně sám Joe.

Joe napsal v roce 1988 světový bestseller Dotyk prázdnoty (Touching the Void), ze kterého se stal v roce 2003 cenami ověnčený dokument. „Zachránil mi život. Táhl mě dolů, i když nemusel. Kdybych byl na jeho místě, to lano bych přeřízl taky," urputně brání parťákovo rozhodnutí Joe. Ten si odnesl následky, které ho nezastavily v lásce k horám. Podle predikce lékařů už nikdy neměl chodit. On se vrátil k horolezectví. Později kvůli degenerativnímu onemocnění kloubů z extrémních zranění pověsil cepíny na hřebík a stal se z něj velmi úspěšný spisovatel beletrie a žádaný motivační řečník.

Simon zůstal horám věrný až do morku kostí. Založil expediční společnost a stal se elitním vůdcem. Cestuje po celém světě, od Himálají až po Ohňovou zemi, a i on napsal několik úspěšných knih. Navzdory tomu, že mu už navždy zůstane nálepka muže s nožem, v horolezeckém světě je dnes respektovanou legendou. V horách neplatí žádné zákony kromě těch, které diktuje samo přežití.