Není produktivní, jak by se na útočníka, který patří Plzni, čekalo. Nedá se ani říct, že by jeho styl patřil k těm líbivým. Rychlé zpracování a druhým dotykem elegantně zakončit? To nečekejte... I nenápadný dělník Tomáš Poznar má však na jarním vzkříšení Baníku zásluhu. Nemalou. Vytáhlý útočník v rozhovoru pro deník Sport popisuje, co mu imponuje na ostravském klubu, jakou moc mají fanoušci během zápasu i co se chce naučit od Milana Baroše.
Do Ostravy přišel loni v létě, aby hrál, střílel góly a pomohl nováčkovi k poklidné záchraně. To první se mu daří, druhé už méně a třetí cíl se svými spoluhráči pomalu plní až nyní. Za pět minut dvanáct. Přesto od 29letého dlouhána neuslyšíte na letošní sezonu jedinou negativní větu. „Jsem hrozně rád, že jsem zvolil baníkovskou cestu,“ popisuje upřímně.
Vážně? Vždyť se celý ročník plácáte na spodku tabulky.
„Jasně, ale já to beru z jiného hlediska. Na rovinu musím říct, že Baník a jeho fanoušci jsou fenoménem celé soutěže. A nejen té. Jsem přesvědčený, že klub díky fanouškům znají všude v Evropě, možná i na světě. Jezdí všude a dělají perfektní atmosféru. Značka Baník je řadu let prověřená, je znát, že je to velký klub. Pro mě osobně patří do top pětky v republice. Všichni pamatujeme, jak na Bazalech lítaly konfety a slavil se tam titul.“
Jenže to se psal rok 2004...
„Teď je ta situace sice jiná, ale zvedáme se z popela. Majitel tady něco nastavil, mám z toho velkou radost. Doufám, že se to tady bude zvedat tak, že si to Baník časem rozdá třeba se Slavií, Spartou, Plzní... Ale to předbíhám, musíme nejdřív vyhrát zápas s Libercem. Doma už jsme těch bodů rozdali dost, je potřeba se semknout a předvést tříbodový výkon.“
Po půlroce jste poskočili na nesestupovou příčku. Vstává se vám ráno lépe?
„Psychická vzpruha to samozřejmě je, ale zatím to nic neznamená. Pořád jsme s Karvinou za sebou jen v těsném závěsu, navíc Brno taky není odepsané. Musíme být obezřetní, makat naplno jako teď a pokračovat v tom, co nás dostalo zpátky do hry.“
A co to tedy konkrétně bylo?
„Hodně nám pomohla ta první výhra s Jihlavou. Pak přišla další a člověk nad tou sérií začal přemýšlet tak, že přece umí vyhrávat. Pak sice přišla prohra v Olomouci, mohli jsme jít zase dolů, ale zvládli jsme těžkou Spartu, což bylo hrozně důležité. Teď už se konečně začíná projevovat ta síla týmu, kterou do ní vkládali trenéři a majitel.“
Je právě ta týmovost faktorem, jenž je aktuálně vaší největší silou? Od vás nebo Martina Filla se očekává produktivita, ale nevypadá to, že byste se tím trápili, když se nyní daří. Na hřišti to vynahrazujete jinak.
„To je přesně ono. Velký dík nejen vedení klubu, ale i bývalým trenérům, kteří u posil vsázeli nejen na fotbalovou kvalitu, ale i na silný charakter. Potvrdilo se to, parta se semkla. Trávíme společně dost času a tmelíme partu, na hřišti to pak je znát. Jsme všichni přátelé, navzájem si fandíme. A to nám hodně pomáhá.“
Vám osobně však pomohla i změna trenéra, že?
(přemýšlí) „Nikdy jsem to nechtěl říkat, protože to je nefér vůči bývalým trenérům... Ale pana Páníka znám asi dvě desítky let, ve Zlíně z nás svou filozofií udělal hráče, o kterých se začalo mluvit. To samé se ocitlo tady.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
