Sto padesát ligových vítězství je pořádná láce. Matematicky pět sezon napěchované samými výhrami. Pavel Vrba k jubileu došel po triumfu 1:0 nad Bohemians. Ano, je na místě zatleskat. Ano, je na místě s úctou pokývat hlavou a zcela pregnantně říct, že kouč, jenž 148 výher naskládal na hromadu v Plzni, je opravdu kabrňák. A to i ve chvíli, kdy je jeho konec ve Viktorii na spadnutí a může nastat už před Vánocemi. A jestliže k rozchodu půl roku před vypršením smlouvy opravdu dojde, oběma stranám se z mnoha důvodů šíleně uleví.
Co ale v nedělním studeném odpoledni zaujalo ještě víc? Ne, nebyla to (bohužel) již tradiční Vrbova prchlivost směrem k novinářům na pozápasové tiskové konferenci, ale věta, kterou dusné setkání s médii zakončil.
„Taky bych si představoval, kdybychom měli v nejlepší formě Daridu, Horvátha a Hrošovského. My je bohužel nemáme. Nemám tolik možností jako v minulosti, kdy tito hráči byli v podpoře ofenzivy výraznější, než ti současní, kteří tady působí půl roku nebo rok.“
Proč zaujalo? Protože na konci července mluvil úplně jinak. Tehdy v tiskovém středisku Olympiakosu Pireus před odvetou třetího předkola Ligy mistrů volil úplně opačná slova: tak silný a vyrovnaný kádr jsem v Plzni ještě neměl.
Jak si vysvětlit absolutní rozpor ve Vrbových výpovědích, navíc vyslovené v krátkém časovém rozpětí? Buď se velmi vážně sekl v úsudku, nebo neumí se současnou partou adekvátně pracovat a hráče, především ty později narozené, zlepšovat. A to způsobem, aby byli využitelní minimálně v průběhu utkání. Což je samo sebou špatná zpráva především pro klub, pro jeho výhled do budoucnosti.
Jestliže s určitými výhradami přistoupíme na tezi, že Vrba má ohledně kvality kádru pravdu, pak v tom případě jeho práce vyznívá rozporuplně.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
