Nostalgický návrat do Karviné, Weber neváhal: Prý jsem změknul, uvidíme...
Nostalgický a emotivní. Takový je pro trenéra Jozefa Webera návrat na střídačku MFK Karviná. Vzpomínky dává stranou. V reprezentační přestávce chce společně s asistentem Janem Baránkem poznat mužstvo, nastavit strategii a rychle zastavit jarní propad, který stál místo Juraje Jarábka. „Ambice jsou jasné - etablovat se v první lize a nehrát každý rok o záchranu.“
Karvinou dostal před pěti lety mezi elitu, kořeny ve slezském klubu zapustil hluboko. Při návratu Jozefa Webera to bylo vidět. Úsměvy, potřásání rukou, informační kafe s bývalými asistenty a pozitivní ohlasy na sociálních sítích od fanoušků. „Také proto jsem se rozhodoval jen velice krátce,“ říká Weber. „Zažil jsem tady příjemné chvíle a fotbal mi chyběl. Ani si neumím představit, že bych nabídku Karviné odmítnul.“
Na sestupové příčky máte desetibodový náskok. Je dostatečný?
„V klidu mě to nenechává. Náskok, co si tady vybudovali, je solidní. Je na čem stavět, ale nesmíme usnout na vavřínech, nebezpečí pořád je. Klidní určitě nejsme.“
Na čem chcete stavět?
„Trenéři přede mnou odvedli solidní práci, na podzim hrála Karviná dobře. Je tady dostatek kvalitních fotbalistů, technických. Je třeba v nich probudit bojovníky. Takové to karvinské nasazení, na které lidi bývali zvyklí. Že se jezdilo na krev. Je to i o hráčích, aby se zamysleli, proč nejsou schopni opakovat výkony. A proč se klub dostal situace, že musí měnit trenéra.“
Jaký podle vás udělala Karviná posun za dobu, co jste u týmu nebyl?
„Podle mě je obrovský posun to, že se etablovala v lize. První rok jsme byli outsiděři, pak se to trošku změnilo. To, že se Karviná pátým rokem usadila v lize, je sportovní posun. Na to chceme navázat. Zázemí je tady kvalitní, možnosti výborné, to jsem věděl. Že se klub dokázal udržet mezi elitou, to považuji za výrazný posun. Ono to není jednoduché. Já to zažil v jiných angažmá. Když jste v lize daleko od všech (zeměpisně), není to jednoduché.“
Jak jste se změnil vy jako trenér?
(zasměje se). „Říkají, že jsem změknul. Že jsem hodnější, tak uvidíme.“
Můžete říct, na jak dlouho jste podepsal smlouvu?
„Ne. Mám už jednu zkušenost s nevypověditelnou smlouvou (usmívá se). Asi takhle, s panem Wolfem (šéf klubu) jsme si řekli - kéž by smlouva trvala tak dlouho, jako ta první (2014-17). To je všechno, co jsme si k tomu řekli.“
Slíbili vám šéfové, že budou trpělivější? Že se nebude zase měnit trenér při první krizi?
„Záleží na nich, na nás, na práci. Žádný trenér to nemá lehké nikde. Smlouva může být jakkoliv položená, důležité je, aby se trenér cítil dobře, aby vedení bylo spokojené a hráči hráli tak, jak hrát mají. Abychom je donutili pracovat tak, aby se neodvolávali trenéři. Není to vždy jen o vedení, je to složité. Jestli mi něco slíbili? Vždycky, když někoho lákáte, tak se slibuje... Já jenom řeknu, že s realizačním týmem uděláme všechno, abychom naplnili slova, o kterých jsme s panem Wolfem mluvili. Že tu budu co nejdéle. Je potřeba být opatrný, pokorný a věřit, že tu nějakou dobu pracovat budeme.“
V Karviné jste v minulosti sázel na česko-slovenskou cestu, ale postupně přicházelo stále víc hráčů ze zahraničí. Chtěl byste česko-slovenskou strategii obnovit?
„Teď to neřeším. Samozřejmě, i v Boleslavi jsme pracovali se zahraničními hráči, velice kvalitními. Pak se nám to vyplatilo - Komličenko, Túlio, Konaté, Mešanovič, Tatajev... Současný trh v Čechách je takový, že bez zahraničních hráčů nejde nastavit kvalitu. Ale pořád mám filozofii, že zahraniční hráč by měl mít kvalitu, být na hřišti, hrát. Všichni ostatní by měli být česko-slovenští.“
