Hrdina Vošahlík: Branku v 90. minutě mi předpověděla přítelkyně
Útočník Jan Vošahlík už magicky před zápasem věděl, že o výsledku duelu se Strömsgodsetem rozhodne. Stalo se, v nastaveném čase se prosadil hlavou a trefil výhru 2:1. „Psal jsem si s přítelkyní Anetou, že nevadí, že nehraju od začátku,“ přiznal metafyzické siločáry. „Vyšlo to nakonec parádně, navíc jsem dal gól,“ neskrýval spokojenost.
Hodinu se spoluhráči potili na děsivém slunci, pak jste přišel, dal vítězný gól a jste za hrdinu. Může být lepší pocit?
(smích) „Kluci tam dřeli, já pak rozhodl. Zní to pěkně… Ale kluci prvních třicet minut hráli fantasticky, moc se mi to líbilo.“
Dá se tedy říct, že se vyšťavili pro vás?
„Klidně si to tak napište. Ale opakuji, začátek byl výborný. Je ale pravda, že Norové už byli ke konci unavení, chtěli jen bránit remízový výsledek, když jsem se trefil.“
Vypadalo to jako jasná šance. Dalo se to pokazit?
„Byla to akce z pravé strany, my šli s Hubňou (Hubník) ve dvou do vápna. Já s tím, že půjdu na zadní tyč a proletí to tam. Kopi (Kopic) to rozběhal a nádherně mi to posadil na klobouk. Stačilo mi, abych trefil bránu a ne gólmana. Tohle kdybych nedal, to by byla vražda.“
Přebíhal jste z pravé strany na levou, doplňoval hrot. Jaké jste měl vlastně pokyny?
„Šel jsem místo Karla Pitáka na podhrot. Trenér mi řekl, že mám být volný a sbíhat si. Běžel jsem si tedy tam, kde se vytvořil prostor. A vyšlo to.“
Vyslal jste už předtím pravačkou velice nadějnou střelu. Hodně vás mrzí, že také neskončila v síti?
„Špatně jsem si to zpracoval, dal jsem si to trošku za sebe. Mířil jsem pak na zadní tyč a obránce do toho skočil. Nevím, jestli by to tam šlo. Měli jsme i další šance, škoda, že jsme je nevyužili. Bohužel jsme dali gól až v nastavení, ale i tak bohudík. Pořád je to vítězství a jedeme do odvety s náskokem. Určitě se dá s nimi hrát, přehrávali jsme je a věřím, že jsme natolik silný mančaft, že jeden nebo dva góly venku dáme.“
