V roce 2002 Žilina poprvé usedla na slovenský trůn. Dobyla šest titulů, pronikla na evropskou scénu. Pod Tatrami prakticky nemá konkurenci. Co dovedlo soupeře Sparty v play off Ligy mistrů do této pozice?
Ambiciózní majitel klubu Jozef Antošík, který má slabost pro Čechy. Vyplácí se mu sázka na tuzemské trenéry, kteří přivádějí české hráče, již se v domácí soutěži neprosazují. V Žilině ale jako zázrakem ožívají.
Desetiletí žila ve stínu Slovanu, Interu a jiných slovenských klubů. Krátce po začátku nového tisíciletí však odstartovala éra Žiliny. Týmu, který stojí Spartě v cestě do Ligy mistrů. Na jeho současném postavení se významně podílejí čeští trenéři, na které v klubu dlouhodobě sázejí. Proč se před lety rozhodla Žilina pro tuto strategii?
„V zásadě mám názor, že čeští trenéři jsou komplexnější. Když máte maximalistické cíle, chcete nejlepší trenéry. Takový je stav. A tím, že jsme úspěšní, máme potvrzeno, že cesta je správná. Práce českých trenérů má hlavu i patu,“ řekl Antošík v nedávném rozhovoru pro Nedělní Sport.
První český trenérský transfer provedl v lednu 2002, kdy namísto Ladislava Jurkemika, který převzal slovenskou reprezentaci, angažoval Leoše Kalvodu. A byl z toho premiérový mistrovský titul.
| 4 |
| Tolik českých koučů stálo na lavičce Žiliny. Vedle současného Pavla Hapala zde působili Leoš Kalvoda, František Komňacký a Pavel Vrba. |
Ovšem hned první neúspěch (vyřazení z kvalifikace o Ligu mistrů) zlomil Kalvodovi vaz. Antošík si za něj našel náhradu - Františka Komňackého. Ale ani ten nepobyl v klubu dlouho, po nepříliš vydařeném podzimu (3. místo) byl odvolán.
„Byl jsem v Žilině krátkou dobu na to, abych mohl vydávat velké soudy. Na margo pana Antošíka můžu však říct jen to nejlepší. Na mě dělal dojem člověka, který ví, co chce. To, že si vodí do klubu české trenéry, zřejmě zapadá do jeho filozofi e. Pozná, že ti lidé mají klubu i mužstvu co dát,“ vzpomíná Komňacký.
Do třetice se vlády nad celkem Žiliny ujal Pavel Vrba. Muž, který nyní slaví úspěchy s Viktorií Plzeň, usedl na lavičku MŠK v létě 2006. A hned v první sezoně se Žilinou triumfoval ve slovenské lize.
„Pana Vrbu velmi uznávám, podle mě toho ještě hodně dosáhne,“ uvádí Antošík. Vrby se zbavil poměrně necitlivě, na počátku třetí sezony, po remíze 1:1 s Levski Sofi a v úvodním duelu předkola Evropské ligy.
„Zahořklý ani trochu nejsem. Přál jsem a přeji Žilině úspěchy. S panem Antošíkem jsem v kontaktu. Je to člověk, který fotbalu obětuje strašně moc, na majitele až nenormální čas a prostředky. Díky němu je Žilina tam, kde je,“ říká Vrba, který připustil, že debaty s bossem byly složité.
„Říkal mi, že jsem tvrdohlavý. Některým věcem, které mi vysvětloval, jsem nepodlehl. Někdy to byla výhoda, někdy ne. Protože když se ukázalo, že měl pravdu, řekl: Vidíš, já to věděl. Když jsem ji měl já, nic neříkal,“ směje se Vrba.
Vedle Antošík nešlápl ani s Pavlem Hapalem, který, podobně jako Vrba, vyhrál titul hned v premiérovém ročníku. Teď povede Žilinu proti Spartě do bitvy roku.
Historii v Žilině ovšem píší i čeští hráči.
Všichni mají společný rys: v české lize nezářili, vlastně pro ně nebylo ani místo, ve slovenském klubu se z nich jako mávnutím kouzelného proutku staly opory. Před časem to byl Benjamin Vomáčka, teď se prosazují Emil Rilke, Martin Vyskočil a Ondřej Šourek.
„Je to docela zajímavá věc, přiznám se, že jsem nad tím přemýšlel. Opravdu hráči typu Rilkeho, Vomáčky, Šourka v české lize nevynikali a na Slovensko odcházeli, protože tady pro ně nebylo místo. Asi zapadli do koncepce hry mužstva, šli výkonnostně nahoru,“ zamýšlí se Komňacký, který měl při angažmá v Ružomberku v kádru útočníka Nezmara a stopera Dvorníka.
„Oba byli hodnoceni jako nejlepší hráči v lize. Vidím to i v tom, že způsob hry ve slovenské soutěži českým klukům vyhovuje. Ovšem k tomu, aby přišli, musí dát souhlas pan Antošík. Je patrné, že je schopen rozpoznat jejich kvality. Proto je Žilina tak úspěšná,“ dodává Komňacký.
