Velkovýrobce toaletního papíru Jozef Antošík, jinak také majitel MŠK Žilina, před debutem svého klubu v Lize mistrů vyjádřil přesvědčení, že je v jeho silách zisk čtyř bodů. A doufal v sedm. Spletl se. Šošoni všech šest zápasů v prestižní evropské soutěži prohráli. Stejně jako jiný slovenský klub 1. FC Košice v sezoně 1997/98.
Jasně, v konkurenci Chelsea, Marseille a Spartaku Moskva se od Žiliny nečekaly zázraky. Vždyť tím byl už postup do Ligy mistrů přes pražskou Spartu. Přesto však bilance slovenského nováčka v bohaté soutěži překonala i ty nejčernější představy.
Šest zápasů, šest proher. Nula bodů a k tomu to skóre – 3:19!!!
„Žilina hrála v Lize mistrů trapnou roli,“ zhodnotil to český trenér Stanislav Levý lakonicky a výstižně.
Jinak než ostudou a trapasem se počínání slovenského mistra skutečně označit nedá.
Navzdory řečem o tom, že soubor vedený českým trenérem Pavlem Hapalem doplatil na snahu hrát otevřený fotbal. To jsou totiž zcela nemístné a alibistické bláboly. Fotbalová Evropa si přece Žilinu rozhodně nebude pamatovat jako celek, který by bavil atraktivní hrou a útočením na samé hranici rizika.
Takhle se Žilina dostala do vedení 1:0 • Foto ČTK
Ne. Žilina si vytvořila pověst bandy nazdárků, kteří jsou dopředu úplně neškodní a v obraně nešikovní až běda. Důkazem budiž debakl 0:7 od Olympique Marseille, nejhorší domácí porážka v dějinách Ligy mistrů vůbec. To opravdu není rekord, kterým by se chtěl někdo chlubit.
Hlavní díl viny padá bohužel na Hapala. Pokud si myslel, že se se soupeři v Lize mistrů může měřit jako rovný s rovným, byl bláhový. Chelsea přece není Senica. Přitom právě v takových chvílích se pozná velikost trenéra - když umí zvolit takovou taktiku, která vede k úspěchu i nad mnohem silnějším protivníkem. Nebo aspoň ochrání od blamáže.
To neznamená, že měl Hapal ordinovat svým hráčům prešovský beton. Ale muselo mu být zároveň jasné, že pevná defenziva je naprostý základ. Což se ovšem jaksi nepovedlo, o čemž svědčí průměr přes tři inkasované branky na zápas.
Žilina zkrátka působila jako maník, který hraje v celé rodině nejlépe žolíky, a tak se vydá na turnaj mistrů v pokeru.
Tam logicky prohraje kalhoty a je všem jen pro smích.
