FOTOGALERIE - „Sláviééé bíločervenýýý! Mistři, mistři, mistři!“ Dospělí chlapi stojí na stolech či židlích a dovádějí jako malé děti. Nedivte se, vždyť před pár hodinami vyhráli fotbalovou ligu!
Je pondělí, krátce po desáté večer a rozjařená slávistická společnost právě dorazila do Café Sv. Václava, na náměstí pojmenovaném po témže světci. Jenže na náboženské rozjímání dnes večer není místo, teď se slaví. Co? Přece obhajoba titulu!
Všechno to má na povel kapitán Erich Brabec. „A jedeme, pánové! Nahoru, na židle na stoly a zpíváme!“ A luxusní restaurací zní jeden oslavný chorál za druhým.
K tomu se samozřejmě popíjí pivko a servírují se kuřátka. Na bývalé spoluhráče se přišel podívat i Martin Latka. Ve Slavii odehrál celý podzim, pak přestoupil do řecké ligy. Ale titul patří i jemu, a tak slaví, co to dá. Večer teprve začíná....
Ještě o pár hodin dřív se slávisté dělili o radost se svými fanoušky. A kde? Nejdřív na Žižkově, kde výhrou 3:1 titul definitivně získali. A pak i před vlastním stadionem v Edenu. To bylo zhruba kolem osmé hodiny večerní.
Tak si připomeňme, co se dělo právě tam:
„Skákej, no tak skákej!“ hecuje jeden z fandů v červenobílém dresu Tijaniho Belaida, aby se s ním zapojil do oslav. Fanoušek jej drží za ramena, Belaid třímá v ruce obří láhev šampaňského. Neváhá a skáče!
Na prostranství před stadionem se valí červenobílá vlna. Ze směru od Žižkova. Fandové chvátají, spěchají. U oslav chtějí být včas. Když se na ten dav díváte, máte pocit, že vás smete.
Dav se zarazí až před kamionem. Ne, nevjel jim do cesty. Ten je zaparkovaný před Edenem naschvál. „Tenhle kamion sem přivezl tatínek Ládi Volešáka,“ spěchá s upřesněním tiskový mluvčí Ondřej Zlámal.
Před kamionem už dav nabírá obřích rozměrů, asi tisícovku fandů doplňují pozvolna další. „Už jsou tady,“ křikne náhle kdosi. Autobus s mistry přijíždí. Zastaví u korby kamionu. Hráči z něj vyskakují.
Ne, ani při této oslavě nechybí hymna vítězů – „We are the champions“ od skupiny Queen. Hráči v červenobílých dresech naskakují na korbu kamionu. Pavel Fořt se ihned ujímá šampusu a stříká ho do davu.
„Pivo, vodka, becherovka, Pavel Fořt,“ odmění ho hlasitým skandováním fandové. Bouřlivá atmosféra pokračuje. „Kdo je mistr?“ ptá se moderátor z korby kamionu. „Slavie!“ odpovídá červenobílé publikum.
Po chvilce se do čela dostává trenér Karel Jarolím. Slavnostně oděn v černém saku. „Je nesmírně příjemné se tady s vámi zase po roce setkat a vidět vás spokojené,“ spustí do mikrofonu. „Za to, že byl Eden nedobytný, patří dík hlavně vám,“ dodá.
Oslavy jsou zahájeny! Slova se postupně ujímají snad všichni slávisté. Mezi fandy vzplanou světlice. Jednu z nich dokonce třímá generální ředitel Slavie Petr Doležal. Mává s ní, ani mu nevadí, že z ní všude kolem létají jiskry. „Držím ji sice poprvé, ale nebojím se. Tohle je bezpečná pyrotechnika,“ usmívá se a v ústech žmoulá vítězný doutník.
Pak už si před stadionem připadáte jako v soutěži X faktor nebo Super star. Hitem jsou především národní hymny. Nad „Tatrú sa blýská“ v podání Dušana Šventa, Milana Ivany a kondiční specialitky Denisy Bohiňákové zní velmi půvabně. Následuje „marsejéza“ od Tijani Belaida a Amadua Cissého, vše zakončí italská hymna „maestra“ Gianluigi Litteriho.
A pak už se slávistické hvězdy přesouvají na zmíněný Václavák.
„Ráno se mi ale všichni budou hlásit na tréninku,“ říká pevně kouč Jarolím. Myslel to vážně? Nebo jen naoko?
| V ÚTERNÍM DENÍKU SPORT SI DÁLE PŘEČTETE: - Velký rozhovor s trenérem Karlem Jarolímem - Jak slavil titul na dálku Tomáš Necid - Velké představení mistrovského týmu - Interview s Pavlem Fořtem, hrdinou zápasu na Žižkově |
