Na hřišti není od dávání gólů, ale od jejich bránění všemi prostředky. Zkušený italský stoper Giorgio Chiellini sice nekopal penaltu ani v semifinále ani ve finále EURO, i tak oba rozstřely ovlivnil. Proti Španělům zaujal rozvernou náladou při losu s Jordim Albou, ve finále se zase snažil rozhodit Bukaya Saku těsně předtím, než mladý Angličan v páté sérii selhal.
Všechno se odehrálo během pár vteřin. I záběry zaměřené na italské hráče během penaltového rozstřelu ukazují, že Chiellini cosi křičí směrem k hlavním hrdinům okamžiku – Sakovi a Donnarummovi – těsně předtím, než se všichni začnou radovat.
„Všechno přiznávám, zakřičel jsem ‚Kiricocho‘,“ odpověděl italský stoper, evidentně ještě ve víru oslav, na otázku ESPN.
Vlastně tak připustil, že na 19leté křídlo Albionu zkusil takřka černou magii. Zvolání Kiricocho totiž používají hlavně jihoameričtí fotbalisté, když chtějí přivodit smůlu soupeři. Teď možná rozhodlo o osudu evropské trofeje.
Chiellini oživil legendu o jihoamerickém fanouškovi Juanu Carlosovi Quiricochovi. Ten v osmdesátých letech navštěvoval všechny zápasy i tréninky svých oblíbených Estudiantes de la Plata. Ale jejich trenér si všiml, že za jeho přítomnosti často dochází k nevysvětlitelným zraněním hráčů. „Prokletí“ se pokusil otočit tím, že fandu posílal na tréninky rivalů.
„Když jsme pak v roce 1982 vyhráli titul, adoptovali jsme Kirichocha jako maskota. Byl to skvělý kluk. Po letech jsem se na něj ptal, ale nikdo nic nevěděl,“ vzpomínal kouč Estudiantes Carlos Bilardo. Kletba se ale rozletěla po celé Jižní Americe, byť se po jejím průvodci slehla zem.
Giorgio Chiellini byl velkou postavou veledůležitých rozstřelů v závěru Eura. Už před penaltami v semifinále nastoupil na los s Jordim Albou tak vesele, že to další účastníky na trávníku evidentně překvapilo. Jako střelec se ale ani v jednom zápase nezúčastnil a jeho posledním gólem v reprezentaci zůstává branka proti Severní Makedonii před čtyřmi lety.
