Čtyři výhry v podzimním finiši kvalifikace MS 2014 znamenají pro českou reprezentaci nejhůř druhé, barážové místo, a to bez ohledu na výsledky ostatních. Ale jaká je šance, že by se týmu Michala Bílka taková série s Arménií, v Itálii, na Maltě a v Bulharsku povedla?
Tým by musel překonat sám sebe a přestat s nevyrovnanými výkony, protože tak dlouhou šňůru vítězství v soutěžních utkáních za éry Michala Bílka mužstvo ještě nepředvedlo. Co povede k úspěchu?
1. Konec výkyvů
S výsledky a výkony národního týmu je to jako na houpačce. Stačí se podívat na průběh od EURO 2012. Slibný rozjezd v Dánsku (0:0) ztlumila domácí porážka v přípravě s Finskem (0:1). Po povinné výhře nad Maltou (3:1) viděla Letná nudnou bezbrankovou plichtu s Bulharskem. Následující optimismus po dvou výhrách v přípravě se Slovenskem (3:0) a v Turecku (2:0) zmrazila facka od Dánů (0:3), načež se reprezentanti vykoupili z hříchu v Arménii (3:0).
„Musíme zbytek vyhrát, abychom se do baráže dostali,“ prohlásil Tomáš Rosický po remíze s Itálií (0:0). Jenže dosud předvedla reprezentace pod vedením trenéra Michala Bílka nejdelší sérii vítězství v soutěžních utkáních na podzim 2011, kdy vyhrála třikrát (Litva a 2x Černá Hora). Jestli chce do baráže, musí zastavit výsledkové houpání.
2. Musí hrát Rosický
Zas a znovu se to ukázalo. Je sice smutné, že ofenzivní hra národního týmu až tolik závisí na jednom muži, ale do podzimní části, do které národní tým absolvuje už jen srpnovou přípravu v Maďarsku, se s tím stejně nedá moc udělat. Proto je zásadní, aby byl na startu příští sezony reprezentační kapitán připraven.
Od jeho únorového návratu po zranění Češi neprohráli, jakmile jejich lídr nechyběl v základní sestavě (v Turecku, v Arménii a s Itálií). Jako střídající nezabránil debaklu s Dánskem, ale především v první půli, kdy byla hra vyrovnanější, jeho kreativita výrazně scházela. Navíc, jak ukázal i páteční duel s Itálií, pokud je Rosický na hřišti, rostou vedle něj i výkony ostatních (Darida, Jiráček), na nichž není tak vysoký tlak zodpovědnosti, jako když chybí.
3. Už žádné přehmaty
V zápase s Itálií trenéru Michalu Bílkovi vyšla sestava. Vsadil na hrotu na Libora Kozáka, který před těžkým pátečním zápasem odehrál v národním týmu jednačtyřicet minut. A i když se útočník Lazia neprosadil, tah se povedl. Fungovala i záložní řada. Jenže kouč v minulosti opakovaně dokázal „netrefit“ základní jedenáctku.
Ať už to bylo například při prvním utkání na EURO 2012 s Ruskem (1:4), kdy ucuknul od varianty s Limberským. Stejně tak se mu nepovedl tah pro březnový duel s Dánskem, v němž postavil Jiráčka na roli podhrotového hráče a Matěje Vydru utopil na kraji. Bílek by pro podzim neměl zapomenout, že nejlepších výsledků dosáhl tehdy, když sázel na reprezentanty s aktuální dobrou formou. A na místech, která znají.
4. Góly, góly, góly
Defenziva, až na výprask s Dánskem, funguje v dosavadním průběhu kvalifi kace velmi spolehlivě, mnohem horší je to však se střílením branek. V dosavadních šesti zápasech se Češi prosadili jen šestkrát. Co zaráží ještě víc, všechny góly padly ve dvou duelech s nejslabšími celky skupiny, proti Maltě a v Arménii (shodně 3:0). Jinak svítí jedna velká nula.
Ve většině zápasů, především na podzim, byl problém ve velmi malém počtu vytvořených šancí, proti Itálii selhala koncovka, ať už v případě Kozáka či Jiráčka. Rosický nicméně věří, že páteční zkušenost může navzdory zklamání z konečného výsledku dodat týmu do zbytku kvalifi kace větší kuráž. „Takový zápas vám směrem do budoucna dodá na sebevědomí,“ prohlásil. On i jeho spolubojovníci ho budou na podzim potřebovat.
