Že v nároďáku končím? Ještě uvidíme, směje se střelec Lafata
PŘÍMO Z MALTY | Smiřoval se s tím, že to může být jeden z jeho posledních reprezentačních srazů, jenže jedním gólem a dvěma asistencemi v utkání na Maltě si útočník David Lafata důrazně řekl o další důvěru. „Já ale neříkal, že končím,“ culí se kanonýr Sparty.
V týdnu před cestou na Maltu jste ale mluvil tak, jako byste se už smiřoval s koncem. Nebo ne?
„No... (váhá) Uvidíme. Řekl jsem jen to, jak jsem tu situaci cítil. Pokračování není moje starost. Já žiju přítomností.“
Teď musíte být rád, že jste na Maltě hrál a že jste nezůstal doma.
„Vždycky jsem rád, když dostanu pozvánku. Jsem rád, že jsem si zahrál a dal i gól. Lhal bych, kdybych říkal, že mě to netěší, ale teď hned po zápase toho mám plné zuby.“
Jak se vám hrálo s takovou enklávou spoluhráčů ze Sparty? Byl jste tam vy, Hušbauer, Dočkal a vlastně i Václav Kadlec.
„Nevím, jestli to bylo znát, ale s Hušbim a Bořkem teď hrajeme sedm zápasů, s Vencou jsem odehrál celé jaro. V tom jsme asi měli výhodu.“
Bylo jednoduché přeskočit brankáře, jak se vám to povedlo při gólu, nebo to byla vaše mazanost?
„Byl to hlavně dobrý centr od Franty Rajtorala. Popravdě jsem vůbec netušil, že brankář šel z branky, soustředil jsem se jen na obránce. Nakonec jsem byl u míče první. Dvakrát jsem ho nepřeskočil, potřetí jo.“
Ten gól nemusí nic znamenat, ale počítáte si ho do plusových bodů?
„Vážím si každého startu za nároďák, natož gólu.“
Není to paradox zrovna teď nastřílet čtyři góly, když už o nic nešlo?
„Taky mi to přijde paradoxní... Povedl se nám vstup do utkání. Z první střely jsme dali gól, pak Malta nemohla tak úporně bránit. A třetím gólem se pak zápas rozhodl.“
