Evropský šampionát sedmnáctek v Bulharsku jsme opouštěli zklamaní. Všichni jsme cítili, že měli na víc. Abychom dosáhli na výraznější úspěch, tak za nejlepšími týmy stále zaostáváme v sebevědomí, dovednostech a tempu všech činností.
První zápas se Slovinskem jsme začali trochu nejistě, ale posledních 30 minut utkání jsme hráli velmi dobře a jen škoda, že jsme neproměnili některou z našich dalších šancí a skóre nebylo v náš prospěch výraznější.
V dalších zápasech nás čekali favorité skupiny Belgie a Německo. Zápas s Belgií hodnotím jako náš herně nejlepší výkon jara, bohužel však skončil výsledkem 0:3 v náš neprospěch.
První poločas se kluci soupeři vyrovnali ve všem, jen my jsme svoje příležitosti proměnit nedokázali. Soupeř měl dvě, z nichž jednu proměnil. Ve druhé půli jsme měli místy výraznou převahu, vytvořili si několik dobrých šancí, ale v koncovce nám opět chyběla kvalita. Z naší aktivní hry jsme vytěžili penaltu, kterou jsme neproměnili. Několik minut na to přišla chyba v rozehrávce, kterou hasil faulem až brankář Jedlička, který navíc dostal červenou kartu a soupeř, z penalty, zápas rozhodl.
S Německem jsme, hlavně psychicky, nezvládli začátek zápasu a toho velmi kvalitní soupeř dokázal chladnokrevně využít. Opět jsme mohli myslet na lepší výsledek, ale opět nás zradila naše největší bolest - neproměňování brankových příležitostí. Čelit individuální kvalitě hráčů Německa bylo však pro naše hráče velmi těžké.
Myslím, že už samotný postup mezi elitu je velkým úspěchem a důkazem, že tým měl slušnou kvalitu. Na výraznější úspěch však stále za nejlepšími týmy zaostáváme - v sebevědomí, dovednostech a tempu všech činností. Až na první poločas posledního zápasu jsme, jako tým, nepropadli herně a ani v některých individuálních činnostech.
Bohužel nám chyběla kvalita ve finální fázi, u některých hráčů psychická odolnost a nevyvarovali jsme se individuálních chyb, které jsou na této úrovni nemilosrdně potrestány. Hráči získali cenné zkušenosti do další kariéry a je jen na nich jak dobře s nimi naloží.
