Weiss junior: Šel bych i na penaltu
Hamšíka, Škrtela nebo Hološka Češi dobře znají. Ale téměř nikdo nevěděl, že na Slovensku roste ještě větší talent. Vladimír Weiss nejmladší. Věk: 19 let. Působiště: Manchester City. Největší překvapení sestavy, objev sobotního večera na Tehelném poli.
Před duelem s Českem nastoupil za slovenskou reprezentaci jen jednou, v srpnu se představil na necelou půlhodinu v přípravě na Islandu. Přesto jej jeho otec a trenér národního týmu Vladimír Weiss poslal v sobotu do základní sestavy.
S mlaďounkým technickým záložníkem důležitost utkání nic neudělala. Jakmile dostal míč, žádné velké rozmýšlení, ihned se pustil přímo k Čechově bráně, ať proti němu stál jeden, dva nebo klidně i tři protihráči.
Hrál jste někdy těžší zápas?
„Ne, zatím to bylo největší utkání mé kariéry. Nečekal jsem, že dostanu šanci od začátku, ale otec se tak rozhodl. Snažil jsem se to brát jako každý jiný zápas a nepřemýšlet o tom, jestli je v něčem výjimečný.“
Na Slovensku se stává velké téma z toho, že Weiss starší trénuje v reprezentaci syna. Vnímáte ten tlak?
„Kdybych předvedl horší výkon nebo se s Čechy prohrálo, asi by se to na mě i na tátu z médií trochu valilo.“
Znervózňovaly vás malinko ty myšlenky, že by se právě něco takového mohlo stát a potom by to bylo pro rodinu Weissů těžší?
„Ne, to zase ne. Já jsem si nevybral, že táta je trenér a já hraju v Manchesteru. Tlak to samozřejmě přináší, ale snažím se to neregistrovat.“
Tah s vaším zařazením se však slovenské reprezentaci vyplatil. Pozoroval jste během zápasu, že by konkrétně z vás byli Češi trošku překvapení, protože vás neznají a vy navíc velmi rychle pracujete s míčem?
„Otec s tím trochu kalkuloval. Snažil jsem se něco vymyslet a do té zhruba sedmdesáté minuty, kdy jsem střídal, odvést maximum.“
Když jste opouštěl hřiště, otec vás srdečně objal. Bylo to trochu jiné, než když děkoval jiným střídajícím hráčům za jejich výkon. Prozradíte, co vám pošeptal?
„Jen řeknu, že to byla krásná chvíle pro mě i pro něho, navíc jsme v tu chvíli ještě vedli. Škoda že jsme to nedotáhli do vítězného konce, ale zdálo se mi, že rozhodčí hrál trochu se soupeřem.“
Skutečně? Češi si totiž na sudího hodně stěžovali.
„To tak ve fotbale bývá, že to každý vidí jinak.“
Před zápasem jste říkal, že byste se rád na hřišti potkal s vaším vzorem Tomášem Rosickým. Mrzí vás, že zůstal jen na tribuně?
„Určitě. Přál jsem si proti němu zahrát. Ale Arsenal teď hraje na City, tak se to třeba povede.“
Že byste si teda konečně vyměnil s Tomášem Rosickým i dres, což si také přejete?
„Já jsem za Tomášem šel i teď po zápase, ale bohužel u sebe dres neměl. Snad ho získám příště.“
Za národní tým nastupoval váš otec i děda. Říká se však, že vy to z Weissů dotáhnete nejdál. Věříte tomu?
„To záleží jen na mně, jak budu pracovat. Pokud se mi vyhnou zranění, tak proč třeba ne.“
Váš dědeček na Tehelném poli v kvalifi kaci o mistrovství světa 1966 neproměnil v utkání s Portugalskem penaltu. Vzpomněl jste si na to?
„Trošku ano, když jsme kopali tu penaltu my.“
Troufl byste si ji zahrát?
„Určený byl Marek Hamšík, ale kdyby se na to necítil, klidně bych šel já.“
Váš otec říká, že pokud se ještě naučíte dávat míč rychleji od nohy, vyroste z vás opravdu světový fotbalista. Věříte tomu?
„Jsem stále mladý, mám nedostatky. Otce se snažím poslouchat, protože on je výborný trenér. Navíc mi to samé opakuje v Manchesteru City i kouč Mark Hughes. Věřím, že se mi to podaří odstranit.“
Váš otec působí velmi přísně...
(skočí do řeči) „On takový skutečně je. Ale sportovně přísný.“
Prý velmi nelibě nesl, když jste si třeba nechal udělat tetování.
„Povídal mi, že pokud si dám ještě jedno, vyhodí mě z domu. Ale vždy to říká s takovým srandovním výrazem a přivřeným očkem.“
Otec jako fotbalista nebyl zrovna sprinter. Vy jste naopak velmi rychlý, tušíte, po kom ty dynamické dispozice máte?
(směje se) „Nevím, ale po taťkovi určitě ne.“
