Souček je zase TÉMA. Měl by proti JAR hrát? Síla v boxech, tři možné alternativy

Je silný v boxech

Standardní situace jsou vývozním artiklem reprezentace. V této disciplíně patří Česko mezi nejlepší na světě. Proto je důležité uchovat v sestavě výšku a zbraně hromadného ničení. A tou exkapitán jednoznačně je. V národním dresu nastřílel sedmnáct gólů, intuici v soupeřově šestnáctce dokazuje už sedmým rokem v Premier League. Kdyby si lépe pohlídal ofsajdovou lajnu, zatloukl by hřebík i do sítě Korejců. Před vlastním gólmanem si také umí najít míč a odrazit jej do zóny bezpečí. Fotbal se rozhoduje v boxech, ten na reprezentační úrovni dvakrát tolik. Kdyby Souček nehrál, ztratí národní tým část své údernosti.

Dává týmu klid

Má za sebou řadu kritických partií, o zkušenosti by mohl přednášet na vysoké škole. Taková výbava se v klíčovém zápase turnaje nesmírně hodí. Česko musí s Jihoafrickou republikou vyhrát, bude pod neúprosným tlakem, jakákoliv panika v týmu může Koubkovu americkou partu poslat z turnaje. Souček si v osudových zápasech vede výtečně, většinou v nich dovede předvést nejlepší výkon. Vymačkat ze sebe maximum možného. Platilo to i v baráži. Sice vyloženě neexceloval, ale na tým pozitivně působil klidem a rozvahou. A pokud mu zůstane parťákem ve středu pole nezkušený Alexandr Sojka, bude pomoc reprezentačního mazáka extrémně potřebovat.

Už jednou to Koubek zkusil a…

Každý fanoušek si jistě vzpomene na březnovou baráž a první utkání s Irskem. Miroslav Koubek realizoval dlouho zamýšlený plán a Součka nechal v zásadním zápase na lavičce, což si dovolil jako první trenér v hráčově kariéře v národním dresu. Jak to dopadlo? Lidově řečeno – blbě! Po pětačtyřiceti minutách veliké marnosti a absolutním herním chaosu, šel jednatřicetiletý borec na plac. I díky němu Česko duel zvládlo a nakonec slavilo v ruce s jízdenkou do Ameriky. S JAR půjde o další bitvu, kdy experimentální kousky trenéra nemusí dopadnout nejlépe. A jedna nedávná zkušenost říká, že se Součkem v sestavě je líp.

V reprezentaci už tak gólový není

Sedmnáct reprezentačních tref je fakt parádní počin, zvlášť z pozice defenzivního záložníka. Klobouk dolů! Nicméně je třeba zmínit i to, že v poslední době to Součkovi už nepálí tolik jako dřív za trenéra Jaroslava Šilhavého. Za poslední roky vstřelil v českém dresu pět gólů, důležité je však zmínit kontext. Turnajová branka Turkům na EURO 2024 pochopitelně patří do kategorie důležitých, stejně tak ta do sítě Ukrajiny v Lize národů. Další zásah v Chorvatsku vzhledem k porážce 1:5 však nic neřešil a góly San Marinu a Gibraltaru jsou při vší úctě k úrovni soupeřů očekávatelné. Takže znovu, všechna čest za takový počet, ale v poslední době se Součkova gólovost v reprezentaci spíš přeceňuje. Důvod je prostý: fantastické statistiky v Premier League, kde se stal nejlepším českým střelcem v historii této soutěže. Individuální úspěchy ve West Hamu se realizačnímu týmu automaticky míchají do argumentace, ale jsou to dva různé světy.

Není v herní (ani psychické?) pohodě

Leckdy se s nadsázkou říká, že Souček hraje deset let pořád stejný fotbal, jen dokázal maximalizovat své přednosti a zaujmout Anglii faktorem X, tedy produktivitou. Teď ale i jeho největší fanoušci a blízcí musejí uznat, že předvádí výkony výrazně pod svým standardem. S Guatemalou ani Jižní Koreou to nebyl ten starý dobrý „Suk“. Ani Miroslav Koubek v Guadalajaře nechválil: „Na korejské desítky jsme byli připravení, byl tam kvůli tomu Souček, aby si je nabíral. I Son chodí do hloubky pro míče, to byla Tomášova stěžejní role. Někdy se to dařilo více, jindy méně,“ hodnotil. Čili ani defenziva, kterou má bývalý kapitán v krvi, nefunguje. O ofenzivě ani nemluvě, opora West Hamu kazí nezvykle často, balon ho neposlouchá. Hru brzdí. Vlastně svým projevem kopíruje počínání sestupujících „kladivářů“. A kdo ví, třeba má jednatřicetiletý středopolař v hlavě i svou nejasnou budoucnost. Soustředí se na repre, ale psychika je mocná...

Potřebuje uprostřed trojúhelník

Málo se to zmiňuje, ale může jít o důležitý bod a hlavně důvod, proč působí Souček v národním týmu nyní zpomaleně. Na klubové úrovni je zvyklý hrát spíš v tříčlenném trojúhelníku uprostřed, ať už v rozestavení 4-2-3-1, 4-1-4-1 či 4-4-1-1. Kdežto reprezentace pod Miroslavem Koubkem hraje – až na poločasový paskvil s Irskem – výhradně ve schématu 3-4-2-1. A to už je nejen pro Součka úplně jiná disciplína než spolupráce v srdci hřiště ve třech lidech, ukázalo se to i pod předchůdcem Ivanem Haškem. Najednou řešíte zcela odlišné vnímání prostoru, (ne)doplňování ofenzivy, zajištování, nabídku, stranové posuny, vykrývání kolmých přihrávek do útočníků, náběhy či seskakování mezi řady soupeřových desítek... Realizační tým má zkrátka pro hru se dvěma polaři k dispozici lepší varianty, než je Souček.

Vladimír Darida (35)

• FC Hradec Králové
• Starty/góly: 78/8
• První zápas na MS: nehrál

Koubek je známý tím, že má vždy po ruce plán. Nevzniká náhodně, nýbrž na základě hlubokých úvah a detailního zmapování soupeře. Proto by vůbec nepřekvapilo, kdyby měl dlouho v myšlenkách uloženo nasazení Daridy proti JAR. Sice fyzicky solidně vybaveného týmu, který však občas propadne živelnosti. Toho by jistě mazák uměl využít. Je inteligentní, rychle si umí načíst soupeře a cizelérsky posouvat míče na ofenzivní hráče. Z toho by mohly těžit desítky i Patrik Schick.

Michal Sadílek (27)

• SK Slavia Praha
• Starty/góly: 34/1
• První zápas na MS: 26 minut (střídající hráč)

Vedle Adama Hložka upoutal mezi čtveřicí střídajících proti Koreji. Energické dynamo ze Slavie se dostalo do vyložené šance, mohlo vyrovnat na 2:2, ale co bylo ještě důležitější – kvalitně rozehrával standardní situace a ve středu pole neztrácel. Proti urostlým Jihoafričanům by mohla platit jeho agilnost, práce na velkém prostoru a rychlé první kroky. Co je také třeba vypíchnout, Sadílek je extrémně sebevědomý hráč. V obří Mercedes-Benz Aréně si z nervozity na zadek nesedne.

Lukáš Červ (25)

• FC Viktoria Plzeň
• Starty/góly: 16/2
• První zápas na MS: nehrál

Je asi až třetí v pořadí. Ale u Koubka nikdy nevíte, co zamýšlí. S Červem má řadu pozitivních zkušeností z více než dvouletého působení v Plzni. Ví, že se na bojišti na nic vybodne, všechny dobré vlastnosti vloží ve prospěch týmu. V líté řeži klidně padne, fyzicky se absolutně vydá, jen neprohrát… Dobře sbírá druhé balony, umí si najít míč před vápnem a na soupeřovu branku vyslat děsivý pershing. Že vám to typologicky taky docela sedí?