ROZHOVOR - Ačkoliv je v reprezentaci úplným nováčkem, není vyloučené, že se Marcel Gecov proti Norsku objeví v základní sestavě. „Jsem zvědav, jak si povede. Může být i jednou za variant na Skotsko,“ připustil trenér Michal Bílek. Před třiadvacetiletým defenzivním záložníkem se otvírá velká šance.
Záložník Marcel Gecov toho stihl za posledních několik týdnů opravdu hodně. Na ME do 21 let v Dánsku získal bronz, přestoupil do anglického klubu FC Fulham, teď se dočkal reprezentační pozvánky a čeká ho proti Norsku premiéra.
„Nemyslím si, že se za poslední měsíce odehrálo v mé kariéře všechno podstatné,“ bere ovšem tyto události jako přirozený vývoj.
Skutečně to pro vás v kariéře není tak velký skok, z něhož se vám může zatočit hlava?
„Já si nemyslím, že je to takový velký skok. Před čtyřmi lety jsme udělali velký úspěch s reprezentací do 20 let, kdy jsme na mistrovství světa v Kanadě skončili druzí. Před tím jsme byli bronzoví s devatenáctkou. Možná je skok z Liberce do Fulhamu, ale nemyslím si, že by se v mé kariéře odehrálo všechno podstatné. To určitě ne.“
Reprezentace je snem každého fotbalisty. Když jste dorazil na sraz, nerozklepala se vám kolena?
„Ne, cítím se naprosto v pohodě. Ostatní mě přijali výborně, byli moc příjemní.“
Už vám trenér Bílek určil, jakou budete mít v sestavě pozici?
„Mluvil se mnou jen krátce, řekl asi ty věci, které se nováčkovi říkají. Jak to tady chodí, abych se dobře připravil. To je tak asi všechno.“
Teší vás jeho vyjádření, že byste mohl být v základu?
„Já skutečně zatím nic nevím, takže se uvidí.“
Stačil jste prohodit pás slov s dalšími legionáři, kteří také působí v Anglii: kapitánem Tomášem Rosickým a brankářem Petrem Čechem?
„Zatím na to nebyl vůbec čas, všechno běželo moc rychle. Ale jsem přesvědčen, že na všechno řeč přijde. Na Norsko i na Fulham.“
Myslíte, že vám pomohlo k angažmá ve Fulhamu vítězství nad výběrem Anglie na šampionátu jednadvacítek?
„Je to možné. Byli tam jejich agenti, dokonce byli s námi ubytovaní na hotelu. Možná to bylo pro ně potvrzení, že se v anglickém fotbalu neztratím. Ale s nikým jsem se o tom nebavil, nikdo mi neřekl, že jsem ve Fulhamu, protože jsme porazili anglické mladíky. Řekli mi, že mě sledují dlouhodobě a teď se asi je potvrdilo.“
Norsko reprezentuje váš nynější spoluhráč John Arne Riise, velká postava této severské země. Popřál vám štěstí?
„Vůbec jsme se o tomto souboji nebavili. Riise je jedna ze známých osobností týmů, ale takových je ve Fulhamu více. Rozhodně to není fotbalista, který by se nějak vyvyšoval.“
Kluboví trenéři v zákulisí přiznávají, že neradi pouštějí hráče pro reprezentaci. Nezpozoroval jste, že by měl Michael Lindeman v očích nějakou nevoli?
„Vůbec nic takového jsem neviděl. Vím, že na přípravné zápasy odjíždělo z mužstva víc kluků a nevšiml jsem si, že by s tím trenér nesouhlasil. Spíš jsme si navzájem popřáli hodně štěstí, ať se nám to vydaří.“
Jak jste si ve Fulhamu zvykl?
„Jsem tam zatím velice krátce. Ale první dojmy jsou jenom pozitivní. Co se týče fotbalového prostředí, tak jsem spokojený nadmíru. S městem a s dalším, co je potřeba k životu, se budu seznamovat průběžně. To teď není tak důležité.“
Jak vás spoluhráči přijali?
„Všichni byli hrozně milí a myslím si, že jsem zapadl okamžitě do kolektivu.
Ujal se vás někdo jako nováčka, navíc ze zahraničí?
„Není to tak, že by mě měl někdo vodit za ruku. Jsem dospělý a jestli chci hrát s nimi, tak to musím zvládnout. Normálně jsme se pozdravili a šli spolu na trénink. Všichni jsou hrozně příjemní.“
„Poprvé jsem se dozvěděl, že mě Fulham chce, po návratu z mistrovství jedenadvacítek v Dánsku. V tu bodu byla pro nás s agentem Jiřím Müllerem na prvním místě Sparta, i když se objevilo i něco dalšího. Jednali jsme se zástupci z Německa i Holandska, ale prvním byla pro nás Sparta. Nějakou dobu jsme to tedy věděli, ale nechtěli jsme to zveřejňovat nějak předčasně, abychom něco zbytečně nevířili. Počkali jsme až bude mít nabídka hlavu a patu. Když jsem se dozvěděl, že mě trenér Michael Lindeman chce, tak už nebylo co řešit.“
Jakou vidíte svou pozici v týmu?
„Jsem tam teprve krátce, těžko budu říkat, že hned budu v základu. Proti českému fotbalu je to rozdíl. Trenér se mnou mluví, říká, že je spokojený, ale potřebuju chvilku čas, než se úplně sžiju s jejich fotbalem a zvyknu si na námahu, která ho provází.
Jaký je největší rozdíl?
„To se vůbec nedá srovnávat, to jsou dva odlišné světy. Neříkám v žádném případě, že v Liberci bylo všechno špatně, ale ten nadstandard je jiný. Mojí jedinou povinností je přijít na trénink a odevzdat všechno, co ve mně je. Na všechno ostatní jsou tam lidi, kteří tomu rozumějí. Osm perfektně připravených tréninkových ploch, v nasazení je také velký rozdíl.“
Skautem Fulhamu pro Evropu je český manažer Milan Holub. Pomáhal vám v začátcích?
„Pan Holub se objevil v klubu až předevčírem, jenom na skok. Vůbec mi nepomáhal, měl jiné povinnosti.“
Jak žijete v Londýně?
„Zatím jsem na hotelu. Nejprve týden sám, pak mi přijela přítelkyně Michaela. Přebrala na sebe starosti s hledáním bytu a zajištění auta. Dostal jsem jen telefon. Na trénink to mám autem asi deset minut, to je pro mě velmi pohodlné. Zatím jsem neřídil, vozí mě člověk z klubu, auto dostanu až za týden. Takže jsem si řízení vlevo zatím nevyzkoušel. Ale myslím si, že to nebude problém.“
Překvapila vás místní angličtina? Školní asi vypadá jinak.
„Jenom to, že mluví hrozně rychle, mám co dělat, abych stíhal. Ale co potřebuju, to se domluvím.“
