ROZHOVOR | Jako by v jeho případě nehrál věk žádnou roli. Liberecký virtuos Jiří Štajner v květnu oslaví už 36. narozeniny, ale ve středu v Irsku znovu potvrdil, že by byla škoda na něj v nominaci na EURO zapomenout. „Šampionát? Neřeším to, za ty tři měsíce se může stát cokoliv,“ opakuje dokola.
Nastoupil s desítkou na zádech, poctivě kmital ve středu zálohy a rozděloval spoluhráčům přihrávky. Jen jeho holá hlava v tomhle srovnání nesedí. Jiří Štajner přesto dokázal, že z případné absence Tomáše Rosického nemusí mít český tým takovou hrůzu jako v minulosti.
Pochválili vás spoluhráči za přihrávky?
„Spíš jsme byli po zápase všichni zklamaní, že jsme nevyhráli. Irové neměli nějakou pořádnou šanci. Měli jsme prostě vyhrát. Hráli jsme dobře, drželi jsme balon. Škoda.“
Zdálo se, že vás to na hřišti hodně baví. Sedí tohle tvrzení?
„Jo, hrál se dobrý fotbal, to je vždycky příjemný. Ale jak říkám, je věčná škoda, že Irové na konci vyrovnali. Byla to zbytečná chyba.“
V národním týmu jste po dlouhé době nastoupil ve středu zálohy. Byla to pro vás velká změna?
„Vůbec ne. To samé hraju v Liberci, jsem na to zvyklý, i tady jsem měl ty samé úkoly. Žádný problém.“
„Ale ne, asi jen dvakrát jsem dával křižnou přihrávku moc dlouhou, ale jinak to snad nebylo špatné. Snažil jsem se klukům dávat jednodušší balony, abychom míč co nejvíc drželi. A to vycházelo. Hráli jsme dobře po zemi, což nám svojí hrou umožnili i Irové. Byl to dobrý fotbal.“
Neměla ale vaše hra být víc přímočařejší? Hodně chybělo zakončení, střely z dálky.
„To je určitě pravda, hlavně v prvním poločase. Pořád jsme kombinovali po stranách, ale k ničemu to nevedlo. Měli jsme to víc táhnout do středu a víc střílet. Jenže Irové většinou stáli před vápnem, couvali před námi, a tam pak pořádně není kam přihrávky dávat.“
Mrzí vás hodně šance ze 3. minuty, kdy vaši střelu z velkého úhlu vyrážel gólman Shay Given?
„Zkoušel jsem to prostě propálit sílou, jenže on zůstal stát u přední tyče a já ho zrovna trefil do kolen. Nic víc jsem s tím nemohl dělat, bránící hráči už šli do skluzu, navíc jsem byl dost z úhlu.“
