V českém dresu hrál naposledy Tomáš Rosický na loňském EURO. O konci reprezentační kariéry uzdravující se záložník Sparty mluvit nechce, ale uznává, že návrat do národního týmu by byl možný jen na výpomoc v případě velkého množství zraněných hráčů. V dalším díle rozhovoru ze soustředění v Rakousku hovoří Rosický také o tlaku na Patrika Schika a odlehčeně naťukl i svoje budoucí plány.
Co vy a národní tým, je to ještě téma?
„Těžko můžu myslet na reprezentaci po takové době. Co jsem zmiňoval v zimě, to platí. Už tehdy jsem cítil, že by to mělo být beze mě a asi to bude beze mě. Dokud hraju, tak se toho vyloženě nevzdám. Ale jenom v případě, že by měli velkou marodku, tak bych jim pomohl. Dorůstají nám šikovní, mladí kluci, kteří potřebují hrát. I když kvalifikace nevypadá nadějně, tak musejí bojovat. Tyhle těžké zápasy, které mají a budou mít, ti kluci potřebují.“
Co říkáte na výsledky pod
Karlem Jarolímem
?
„Nejsou dobré, ale trenér to nemá jednoduché, protože skládá nový tým. Špatně se to hodnotí a posuzuje, jelikož spousta mladých nemá mezinárodní zkušenosti. Hrát za reprezentaci je prostě něco extra. Dobrý příklad je
Patrik Schick
. Prosadí se v Itálii a každý čeká, že přijede a každému dá dva góly. Vůči tomu klukovi je to strašně nefér. On na to nemůže být připravený. Zkušenosti z těch zápasů, které jsou úplně jiné, se prostě podepíšou. Tihle kluci těch zápasů potřebují co nejvíc, aby se v reprezentaci maximálně otrkali.“
Rosický o svém zdraví. Čtěte ZDE>>>
Rosický o změnách ve Spartě. Čtěte ZDE>>>
Blog Jana Vacka: Rosickému nelze návrat nepřát. Čtěte ZDE>>>
Co může Schick udělat pro to, aby ho to zasáhlo co nejméně?
„Dobrá paralela s Patrikem je
Milan Baroš
. Ten začínal z lavičky a rok nebo dva chodil do průběhu zápasu. To mu pomáhalo, že začlenění bylo plynulé. Chtít po 21letém klukovi, aby nás spasil, to není fér. Spousta lidí to tak vidí, ale takhle to bohužel nefunguje.“
Jaký jste měl dojem z vystoupení jednadvacítky na mistrovství Evropy v Polsku?
„Viděl jsem jen zápasy proti Německu a Dánsku. My jako Češi dokážeme udělat tým jako takový. Naši kluci hrajou dobře týmově, bojují za sebe, ale pak vidíte Němce, kteří třeba můžou mít mezi sebou problémy, ale individuálně jsou na výši. My jsme schopní udělat velice dobrý tým, ale v individuálních schopnostech prostě zaostáváme.“
Čím to je?
„To já nevím. Dlouho jsem tady nebyl, mne se neptejte. Viděl jsem málo, abych to mohl posuzovat. Občas se chodím koukat na mladé kluky. Ale je to i případ ligy. Kolik týmů u nás chce tak běžnou věc, jako je rozehrávka od brankáře nebo od stoperů? Byl jsem nadšený, když hráli naši s Dánskem. Byly situace, kdy naši kluci dobře napadali. Kop od branky, stopeři naširoko, naši kluci jim ukazují, že budou napadat, ale oni si to stejně rozehráli. Naši vybojují míč, nic z toho nebylo, ale od nás velice dobře. Co následuje potom? Kop od branky, stopeři opět naširoko a znovu stejně rozehrané. U nás by taková situace znamenala „kopni to hned pryč“. Podpora kreativity u nás asi není taková jako jinde.“
Je to třeba i tím, že je na hráče od nejmladšího věku vyvíjen enormní tlak na výsledek?
„Může to tak být, ale nejsem dobrý partner, abych na tohle téma dokázal hovořit. Za rok třeba budu vědět víc. Zatím mám jen jednotlivé postřehy.“
Když si všímáte takových věcí a sledujete i mladé, znamená to, že by vás po kariéře bavila trenéřina?
„Nejsem si vyloženě jistý, že trenéřina. Ale něco mě asi bavit bude.“ (směje se)
Řeknete víc?
„Teď zatím nemá smysl o tom mluvit. Třeba si založím kapelu a to mě taky bude bavit.“ (usměje se)
